Program je chráněn proti neoprávněnému použití tzv. hardwarovým klíčem. Hardwarový klíč je zařízení, které se připojí na USB port počítače, a program během svého chodu jeho přítomnost testuje. Nenalezne-li klíč, spustí se automaticky v omezeném demonstračním režimu.

Hardwarový klíč lze použít v lokálním nebo síťovém provedení. Lokální klíč musí být připojen přímo na počítači, na němž je Groma spuštěna. Síťový klíč je připojen na tzv. licenčním serveru, ke kterému se jednotlivé instalace systému Groma připojují.

	Důležité
	V operačním systému je nutno instalovat driver pro hardwarový klíč. Při kompletní instalaci systému Groma jste dotázáni, zda si přejete driver nainstalovat. Při instalaci update se předpokládá, že máte driver již nainstalován.

Instalační disk obsahuje program s názvem groma13 a přesným číslem verze, který automaticky instaluje všechny potřebné soubory.

Instalační program můžete spustit např. z menu Start nebo pomocí Správce Programů příkazem Start->Spusť a zadáním jeho názvu, např.

D:\groma13-0-0-1.exe.

Po jeho spuštění jste dotázáni na jméno adresáře, do kterého chcete program Groma instalovat (implicitně C:\Groma13). Adresář pro program Groma nemusí existovat, instalační program jej sám vytvoří.

Instalujete-li novější update stejné verze, můžete jej instalovat do přímo přes předchozí instalaci, do stejného adresáře a bez odstraňování původní verze. Instalační program vás v takovém případě upozorní, že instalujete do existujícího adresáře, což můžete potvrdit a pokračovat dále.

Další postup instalace se liší podle typu hardwarového klíče. Obě varianty jsou popsány v následující kapitole.

Poznámka

Systém Groma využívá běhové prostředí .NET 5. Není-li toto prostředí na počítači nainstalováno, bude při prvním spuštění zobrazen dotaz, zda si přejete je doinstalovat. Po odsouhlasení bude spuštěn proces instalace knihoven. Je třeba zvolit variantu 32bitovou (X86). Samozřejmě je také možno stáhnout instalaci knihoven .NET ručně a nainstalovat ji samostatně. Opět je ale třeba zvolit 32bitovou verzi.

Aplikace je chráněna proti neoprávněnému použití hardwarovým klíčem. Klíč je v provedení USB a je dodáván podle typu licence ve dvou provedeních:

	Poznámka
	Instalaci driverů pro USB klíč je třeba provést před připojením klíče.

Aktualizace hardwarového klíče

V klíči jsou uloženy informace o licenci k systému Groma. Nový klíč je dodán naporogramovaný, všechny změny v průběhu životního cyklu aplikace se do klíče ukládají pomocí aktualizačních kódů.

Aktualizační kódy jsou zašifrované řetězce obsahující informace, které je třeba v klíči změnit. Nejčastěji to bývá sériové číslo, číslo licencované verze aplikace a licence k rozšiřujícím modulům.

Aktualizační kód je vždy vázaný na konkrétní číslo klíče. Máte-li více klíčů a nejste si jisti, zda máte připojený správný klíč pro aktualizaci, můžete bez obav aktualizační kód zkusit použít. Pokud se sériové číslo v klíči a v kódu neshoduje, žádná změna neproběhne a na nesoulad čísel budete upozorněni chybovým hlášením.

	Důležité
	Každý aktualizační kód se použije pouze jednou. Informace z něj se uloží do permanentní paměti klíče, kde jsou zapsány nastálo a aktualizaci již není třeba opakovat.

	Poznámka
	Aktualizace, při nichž dochází ke změně sériového čísla, ani opakovat nejdou. V průběhu aktualizace je do klíče nahráno nové číslo, a protože je aktualizační kód vázán na sériové číslo, nelze již po této změně původní kód podruhé aplikovat.

Spustíte-li novější verzi aplikace, než jaká je licencována v klíči, bude okno pro aktualizaci klíče zobrazeno automaticky.

Okno zobrazuje informace o spuštěné verzi aplikace (sloupec Program) a informace uložené v klíči (sloupec Klíč). Pod informacemi je editační pole pro zadání aktualizačního kódu.

Aktualizační kód můžete do okna zkopírovat přímo z mailu nebo z jiného elektronického záznamu.

Stisknutím tlačítka (Aktualizovat klíč) spustíte vlastní proces aktualizace. Po dokončení bude zobrazeno informační okno se zprávou o úspěšné aktualizaci nebo s popisem chyby.

	Poznámka
	Tlačítko (Aktualizovat klíč) je přístupné pouze pokud je klíč připojen a detekován. Je-li tlačítko nepřístupné, pravděpodobně není klíč připojen, nebo není instalován potřebný driver.

Tentýž postup platí i v případě aktualizace síťového klíče. Síťový klíč lze aktualizovat z libovolné stanice, na níž je Groma spuštěna s licencí z klíče, který má být aktualizován.

Aplikaci můžete spustit dvojitým kliknutím na jejího zástupce, z menu Start nebo pomocí Průzkumníka.

Dále lze aplikaci spustit automaticky z řídící aplikace (MicroStation). Nastavení pro použití se systémem MicroStation je podrobně popsáno v příloze.

Program Groma lze spustit s některými parametry na příkazové řádce. Parametry jsou uvedeny za znakem "/" nebo "-". Seznam parametrů je uveden v příloze.

Veškerá nastavení programu Groma, včetně vstupních/výstupních formátů, rozmístění otevřených oken na obrazovce, apod. jsou ukládána do konfiguračního souboru, jehož standardní název je Groma.ini. Standardní umístění tohoto souboru se liší v závislosti na použité verzi MS Windows. Existuje-li v prostředí proměnná USERPROFILE, bude konfigurační soubor umístěn do adresáře, kam tato proměnná ukazuje. Není-li tato proměnná definována, bude konfigurační soubor umístěn v adresáři, kde jsou instalována MS Windows (obvykle C:\WINDOWS).

Název a umístění konfiguračního souboru lze změnit pomocí parametru při spuštění. Seznam použitelných parametrů je uveden v příloze.

Dále lze měnit název a umístění aktivního konfiguračního souboru pomocí nástroje Manažer konfigurací, který je přístupný z lišty nastavení.

Pokud při prvním spuštění systému Groma není v příslušném adresáři inicializační soubor nalezen, program na toto místo zkopíruje standardní předdefinovanou konfiguraci, která se nachází v adresáři systému Groma.

Konfigurační soubor je textový soubor, který lze teoreticky přímo editovat, ale tento postup příliš nedoporučujeme, protože všechny jeho položky jsou nastavitelné z prostředí programu Groma, a je-li tento soubor porušen, resp. obsahuje-li nepředpokládané nebo nepřípustné údaje, nelze zaručit korektní chování programu.

	Poznámka
	Vzhledem k tomu, že v programu lze nastavit poměrně velké množství různých parametrů (a v některých případech, jako třeba u vstupních/výstupních formátů, může být nastavení poměrně pracné), doporučujeme konfigurační soubor čas od času zálohovat.

Program Groma si po spuštění automaticky načítá aktuální informace z informačního kanálu prostřednictvím internetu. Pokud nalezne nějakou zprávu, která ještě nebyla zobrazena, zobrazí ji. Je-li k dispozici více nepřečtených zpráv, ve spodní části okna budou zobrazeny šipky pro posouvání mezi zprávami. Zprávy, které si posunem šipek nezobrazíte, budou považovány za nepřečtené a budou opět zobrazeny při následujícím spuštění aplikace.

Přejete-li si zobrazit všechny starší zprávy k příslušné verzi aplikace z informačního kanálu, můžete si je vyžádat příkazem Nápověda->Opakované zobrazení všech zpráv z informačního kanálu.

Stahování informací z informačního kanálu lze vypnout v nastavení systému v dialogovém okně Soubor->Nastavení->Prostředí

Po spuštění systém Groma kontroluje, zda není k dispozici nějaká aktualizace programu. Pokud ano, zobrazí informaci o nové verzi a nabídne její automatické stažení.

Automatická aktualizace probíhá v těchto krocích:

	Protokol o aktualizaci
	Celý proces aktualizace je průběžně protokolován. Protokol je uložen v dočasném adresáři se staženou aktualizací (viz výše), v souboru s názvem update.log. Pokud se aktualizace z nějakého důvodu nezdaří, obvykle lze z protokolu zjistit příčinu. Pokud nebude příčina z protokolu jasná, pošlete nám, prosím, protokol mailem.

Automatické stahování aktualizací lze vypnout v nastavení systému v dialogovém okně Soubor->Nastavení->Prostředí.

	Správce sítě
	Pokud se jedná o sdílenou instalaci v síťovém prostředí, a chcete zakázat automatické aktualizace a ponechat aktualizaci systému v pravomoci správce, můžete centrálně automatickou aktualizaci zakázat v síťovém konfiguračním souboru network.ini.

Program se ovládá stejně, jako většina aplikačních programů pro MS Windows. Uživateli, který je na toto prostředí zvyklý, by tedy ovládání nemělo činit žádné potíže.

Po prvním spuštění programu Groma je zobrazeno jeho hlavní okno. Ve vrchní části okna je zobrazeno roletové menu nebo pás s příkazy, které slouží k ovládání programu. Který z těchto dvou ovládacích prvků bude zobrazen můžete zvolit v nastavení aplikace (Soubor->Nastavení->Prostředí).

Nabídka funkcí a nástrojů reaguje na typ datového okna, které je právě aktivní, a přizpůsobuje mu nabízené příkazy. Po prvním spuštění programu není otevřeno žádné datové okno, menu tedy neobsahuje příkazy pro práci se seznamy.

Pod nabídkou funkcí je lišta nastavení. Na této liště lze přímo měnit některá nastavení systému Groma. Navíc je z této lišty přístupný manažer konfigurací, pomocí něhož lze spravovat více souborů s konfiguracemi.

Všechny rozbalovací seznamy na liště nastavení zobrazují několik naposledy použitých hodnot. Při volbě již dříve nastavené hodnoty tedy většinou není třeba zadávat údaj z klávesnice, ale stačí jej vyhledat v seznamu naposledy použitých hodnot.

Na liště nastavení jsou přístupné následující položky:

U spodního okraje hlavního okna je zobrazen stavový řádek.

Stavový řádek poskytuje některé informace o stavu systému a obsahu aktivního datového okna.

Pod lištou výpočetních funkcí je volná pracovní plocha, do níž jsou umisťována datová okna.

Hlavní okno programu, zobrazené po jeho prvním spuštění, tvoří rámec pro další okna, která obsahují vlastní zpracovávaná data. Program Groma umožňuje práci se těmito typy datových oken:

Souřadnicová okna a okna s naměřenými daty jsou tzv. seznamy, tj. obsahují textové informace uspořádané do řádků a sloupců.

Najednou lze otevřít libovolné množství oken (jejich počet je omezen pouze kapacitou volné paměti). K jednomu datovému souboru lze otevřít více oken, všechny změny v datech se automaticky zobrazují ve všech otevřených oknech.

S jednotlivými okny lze manipulovat tak, jak je obvyklé u ostatních aplikací pro MS Windows. Okna lze posouvat po obrazovce, zvětšovat a zmenšovat, minimalizovat na ikony a zvětšit na celou plochu hlavního okna programu. Tytéž operace lze provádět s hlavním oknem. Podrobnější informace o manipulaci s okny lze nalézt v uživatelské příručce k MS Windows.

Program si uchovává informace o otevřených oknech v konfiguračním souboru, takže jsou okna po ukončení práce s programem a jeho opětovném spuštění automaticky znovu otevřena.

K manipulaci s okny slouží příkazy v menu Okno.

Pro komunikaci s uživatelem jsou využívána dialogová okna. Podle způsobu obsluhy lze dialogová okna rozdělit na modální a nemodální.

Výběr datových souborů

Některá dialogová okna obsahují vstupní řádky pro výběr datových souborů pro další operace (např. označování, hromadné změny, přečíslování, apod.). Při otevření takového dialogového okna je obvykle jako datový soubor zvolen ten soubor, který je právě aktivní (jedná-li se o soubor příslušného typu).

Chcete-li datový soubor změnit, můžete zvolit jeden z následujících postupů:

• Přetáhněte na plochu vstupního řádku libovolnou položku z datového souboru, který chcete zvolit.

• Stiskněte tlačítko se třemi tečkami napravo od vstupního řádku s názvem souboru a program vám nabídne výběr ze všech otevřených souborů příslušného typu. V zobrazeném dialogovém okně lze také stisknutím tlačítka (Nový) založit nový nepojmenovaný soubor příslušného typu:

  

Nepřístupná tlačítka a jiné ovládací prvky

Některá tlačítka a jiné ovládací prvky jsou v některých situacích nepřístupné. Aby bylo snadné zjistit z jakého důvodu, je na nich obvykle zobrazeno červené tlačítko s otazníkem.

Po kliknutí na toto tlačítko bude zobrazeno dialogové okno s vypsáním důvodů nepřístupnosti ovládacího prvku.

V programu Groma je kdykoli k dispozici kontextová nápověda. Nápovědu lze vyvolat třemi způsoby:

Mimo hlavní nápovědu se v dialogových oknech zobrazuje tzv. bublinová nápověda. Umístíte-li kurzor myši na některou položku dialogového okna a ponecháte-li kurzor chvíli bez hnutí, objeví se okénko s vysvětlujícími informacemi pro danou oblast. Pokud již systém Groma velmi dobře znáte a tuto nápovědu nepotřebujete, lze ji v Soubor->Nastavení->Prostředí vypnout.

Projekty jsou soubory, definující jednotlivé zakázky. Po založení projektu je zobrazeno okno, do něhož lze přidávat soubory, které se vztahují k příslušné zakázce. Projekty obsahují také některé části konfigurace (připojenou kódovací tabulku, apod.). Práce s projekty je podrobněji popsána zde.

Seznam souřadnic je tvořen dvěma soubory, které mají stejné jméno, ale liší se příponou. První, datový, obsahuje vlastní souřadnice (soubor s příponou .crd nebo .crds), a druhý, tzv. indexový, obsahuje informace o setřídění bodů (soubor s příponou .crx). Při porušení nebo ztrátě datového souboru jsou ztraceny souřadnice všech bodů, zatímco ztracený indexový soubor lze na základě datového souboru kdykoli obnovit. Z toho vyplývá, že je nutno pečlivě zálohovat datové soubory, zatímco zálohování indexových souborů je zbytečné.

Body v seznamech souřadnic mohou obsahovat více sad souřadnic, tzv. geometrií.

Každý bod v seznamu může mít jednu nebo dvě sady souřadnic, tzv. geometrie. Geometrie lze využívat k libovolným účelům. Při práci v katastru nemovitostí je lze např. využívat pro uložení oddělených souřadnic obrazu a souřadnic polohy.

Systém obsahuje nástroje na práci s více geometriemi bodu. Lze nastavit aktivní geometrii, tj. geometrii, z níž se přebírají souřadnice do výpočtů. Nezávisle na tom lze nastavit geometrii, do níž se ukládají nově spočítané polohy bodů.

Aktivní geometrii lze volit dvěma způsoby:

Při volbě aktivní geometrie lze kromě konkrétních geometrií volit i následující možnosti:

Cílovou geometrii pro ukládání nově vypočtených souřadnic lze nastavit pomocí nabídky Ukládat do. V této nabídce lze (v případě seznamu s dvojími souřadnicemi) volit mezi oběma sadami geometrií. V případě standardního seznamu s jedněmi souřadnicemi je v nabídce pouze možnost XY.

Zeměpisné souřadnice

Geometrie může obsahovat pravoúhlé rovinné souřadnice nebo zeměpisné souřadnice. Jedním typem souřadnic je geometrie definována, druhý typ je automaticky dopočítáván pomoc. Pro každý bod jsou tedy k dispozici oba typy souřadnic, jeden je zadán a druhý vypočten. V seznamu souřadnic je vždy zadaný typ souřadnic zobrazen normálním písmem, dopočítaný typ souřadnic kurzívou. Na následujícím obrázku je ukázka souboru, kde jsou definovány rovinné souřadnice, a zeměpisné souřadnice jsou k nim dynamicky dopočítávány:

Způsob uložení seznamu měřených údajů je téměř stejný, jako u seznamu souřadnic. Seznam je opět tvořen dvěma soubory - datovým (.mes nebo .mesx) a indexovým (.mex). Manipulace s těmito soubory je stejná jako u seznamu souřadnic.

Soubory s měřenými daty mohou být těchto typů:

Při výpočtech si můžete otevřít soubor s protokolem. Jedná se o editační textové okno, do něhož program ukládá protokoly z výpočtů. Protokol může být otevřen nejvýše jeden. Podrobně je práce s protokoly popsána v samostatné kapitole.

Program Groma umožňuje práci s textovými soubory. Textové soubory lze otevřít v editačním okně stejným způsobem jako jiné soubory. Textových souborů může být otevřeno libovolné množství, ale na rozdíl od seznamů může být pro každý soubor otevřeno pouze jedno okno.

V některých situacích systém Groma otevírá textové soubory automaticky (např. po exportu do textového souboru je výsledný soubor automaticky zobrazen, při importu je v případě chyby načítaný soubor zobrazen a kurzor je umístěn na chybný řádek).

Chcete-li importovat textový soubor, který je právě otevřen, a byl-li tento soubor v editoru systému Groma změněn, budete upozorněni, že aktuální verze souboru je v editoru, a dotázáni, chcete-li jej před importem uložit.

Jestliže textový soubor, který je v systému Groma otevřen, změníte nějakou jinou aplikací, budete při návratu do systému Groma na změnu upozorněni, a budete dotázáni, zda chcete načíst z disku aktuální verzi souboru.

Aby mohl program se seznamy pracovat, musí být seznamy nejdříve indexovány. Při indexování je vytvořen k datovému souboru příslušný indexový soubor, v němž jsou body setříděny podle předčíslí a čísel. V datovém souboru body zůstávají uloženy nesetříděné, tak, jak byly postupně při výpočtech nebo importu přidávány.

Při práci se seznamem je indexový soubor umístěn v paměti počítače (z důvodu rychlejší manipulace se seznamem), zatímco datový soubor je stále umístěn na disku. Veškeré změny v datech jsou tedy okamžitě ukládány na disk.

Změny v datech jsou průběžně zaznamenávány na disk, zatímco změny v indexovém souboru se odehrávají v operační paměti, a aktuální indexový soubor se normálně ukládá až při zavření okna se seznamem souřadnic. Při násilném přerušení chodu programu tedy na disku zůstane aktuální datový soubor, ale původní indexový soubor. Program podle určitých kritérií testuje soulad datového a indexového souboru, takže sám rozpozná, že k sobě tyto soubory nepatří, a v takovém případě automaticky vytvoří nový indexový soubor.

Při mazání v datovém souboru (souřadnicovém i s měřenými daty) jsou rušené položky pouze označeny jako smazané, ale v datovém souboru nadále zůstávají. Může se tedy stát, že po složitých operacích a přesunech bodů je seznam souřadnic prázdný, nebo obsahuje pouze několik bodů, a přesto na disku zabírá třeba několik desítek nebo stovek KB. V takovém případě je vhodné provést kompresi datového souboru. Při kompresi je původní datový soubor přejmenován na záložní (.~cr), a je vytvořen nový datový soubor (.crd), který již dříve smazané položky neobsahuje. Smazané položky lze z datového souboru, který ještě nebyl zkomprimován, obnovit pomocí nástroje Vymaž

Kompresi datového souboru je však vhodné provést i z jiných důvodů. Je-li například importován seznam souřadnic (např. z textového souboru), v němž nejsou body setříděny, může jeho indexování (zvlášť je-li rozsáhlý) trvat poměrně dlouho. Dojde-li během další práce k porušení indexového souboru, nebo je-li tento soubor smazán, je nutno celé indexování absolvovat znovu. Při kompresi souboru jsou však body zapisovány setříděné podle čísel, a v takovém případě další indexování zabere podstatně méně času. Po importu nesetříděného seznamu, případně po složitějším doplnění seznamu během výpočtů je tedy vhodné datový soubor komprimovat.

Pro pochopení způsobu práce se soubory otevřenými v oknech je třeba nejprve vysvětlit, jakým způsobem je program spravuje.

Při otevření libovolného datového souboru jsou údaje nutné pro další práci s ním (např. indexový soubor pro seznam souřadnic, apod.) načteny do paměti počítače a příslušná reprezentace souboru je zobrazena v okně (seznam souřadnic, plán atd.). Při novém otevření téhož souboru je však zobrazeno pouze nové okno, a v paměti počítače je soubor fyzicky otevřen pouze jednou. Lze tedy nově otevřené okno chápat skutečně jako druhé "okno", kterým je prohlížen tentýž soubor.

Z toho vyplývá, že veškeré změny, prováděné na souboru v libovolném otevřeném okně, jsou fyzicky prováděny v jednom souboru. Program tuto skutečnost signalizuje tím, že jsou tato okna zobrazující jeden soubor průběžně očíslována. Je-li ve více oknech viditelná stejná část souboru, změny, které v něm provedete, jsou automaticky zobrazovány ve všech oknech.

Chcete-li v programu pracovat s nějakým datovým souborem, musíte jej nejprve otevřít.

Soubor lze otevřít třemi způsoby:

Soubory, které nejsou v interním formátu systému Groma, nelze přímo otevřít, ale je třeba je nejprve importovat. Při importu zůstanou původní soubory beze změny, a jsou vytvořeny jejich kopie v interním formátu, se kterými je systém Groma schopen dále pracovat.

Protože importovatelných formátů je velké množství (zejména formátů s měřenými daty), je import rozdělen na kategorie podle typů dat na import seznamů souřadnic, polárního měření a nivelace. Všechny importy jsou k dispozici v nabídce Soubor->Import

Chcete-li založit nový soubor, zvolte příkaz Soubor->Nový. Zobrazí se dialogové okno, v němž můžete zvolit typ souboru, který chcete vytvořit. Po stisknutí tlačítka (OK) je soubor vytvořen a je zobrazeno jeho prázdné okno. Soubor je vytvořen jako dočasný v pracovním adresáři. Chcete-li jej uchovat, zvolte příkaz Soubor->Ulož jako a uložte jej pod jiným názvem. Jestliže se pokusíte neuložený dočasný soubor zavřít, program vás upozorní, že soubor ještě nebyl uložen, a dotáže se, zda jej chcete uložit. Neuložíte-li soubor, bude automaticky z disku smazán.

Přepínačem nový typ souboru ve spodní části okna můžete zvolit, zda si přejete založit soubory ve starém formátu (.crd, .mes) nebo v novém (.crds, .mess).

	Poznámka
	Před touto volbou má přednost případné nastavení zakládacího souboru v Soubor->Nastavení->Prostředí. Pokud je nastaven zakládací soubor, je použit vždy při vytváření nového souboru jakýmkoli způsobem, tedy i při vytváření souboru pomocí tohoto okna.

Každý bod v seznamu je označen identifikátorem, podle něhož je v seznamu vyhledáván, a obsahuje další popisné informace, z nichž některé jsou společné pro seznamy souřadnic i seznamy měření, a některé jsou specifické.

Identifikátor bodu

Body jsou v seznamech jednoznačně identifikovány číselným nebo alfanumerickým identifikátorem. Seznam měření může obsahovat libovolné množství bodů téhož identifikátoru. V seznamu souřadnic jsou umožněny duplicitní identifikátory pouze v případě, že si tuto možnost explicitně povolíte. Podrobnosti o duplicitních číslech bodů naleznete v kapitole Duplicitní čísla bodů v seznamu souřadnic.

Číselný identifikátor

Číselný identifikátor je tvořen dvěma částmi - předčíslím a vlastním číslem bodu. Předčíslí může mít maximální délku 11 číslic, vlastní číslo bodu má maximálně 4 číslice. Úplné číslo bodu tedy může být tvořeno maximálně 15 číslicemi. Při práci v katastru nemovitostí se předčíslí využívá tak, že prvních 6 číslic označuje katastrální území (FSÚ), a následujících 5 číslic označuje číslo záznamu podrobného měření změn (ZPMZ).

Při práci s úplnými čísly bodů máte možnost v dialogovém okně Soubor->Nastavení->Vstup/Výstup volit způsob zobrazování čísla bodu. Máte možnost nechat v seznamech zobrazovat číslo bodu spojené dohromady nebo s odděleným předčíslím a číslem, můžete nechat číslo rozdělit pomocí pomlček na logické skupiny (číslo katastrálního území, číslo ZPMZ, číslo bodu). Dále máte možnost nastavit zobrazování tak, že body, které mají stejné číslo katastrálního území, jaké je nastavené v redukcích, případně i číslo ZPMZ, budou zobrazeny se zkráceným číslem bodu, tedy s vynecháním části společné s přednastaveným předčíslím.

Alfanumerický identifikátor

Pokud zadaný identifikátor nesplňuje požadavky na číselný identifikátor (obsahuje písmena nebo jiné nečíselné znaky), bude chápán jako alfanumerický identifikátor.

Číselný identifikátor má přednost před alfanumerickým, takže každý identifikátor, který lze interpretovat jako 15místné číslo bodu, je implicitně chápán jako číselný.

Přejete-li si, aby byl bez ohledu na podobu akceptován jako alfanumerický, musí být uveden znakem ' (apostrof) nebo uzavřen v uvozovkách. Tyto znaky nebudou součástí identifikátoru, při vstupu budou vynechány.

	Poznámka
	Ve zvláštních případech (např. pokud si přejete ukládat číselné identifikátory jako alfanumerické, např. kvůli zachování počátečních nul), můžete systém přepnout do režimu, v němž budou všechny identifikátory vždy považovány za alfanumerické. Tuto možnost můžete zapnout v nastavení programu (Soubor->Nastavení->Vstup/Výstup).

Datum zaměření bodu

Tato položka obsahuje datum a čas, kdy byl bod zaměřen. Tento údaj je přebírán při importu měřených dat z formátů, které tuto informaci obsahují, nebo může být dodatečně zadán.

	Poznámka
	Tento údaj není podporován ve starých verzích datových souborů (.crd, .mes).

Není-li seznam prázdný, je na jedné z jeho položek umístěn kurzor, tj. rámeček přes celou výšku řádku. Rámeček je použit proto, aby i na řádku s kurzorem bylo zřejmé, zda je bod pod kurzorem označen nebo ne. Kurzorem lze pohybovat pomocí kláves <Šipka Nahoru>, <Šipka Dolů>, <PageUp>, <PageDown>, <Home> a <End>. Kurzor označuje právě zvolenou položku (bod nebo měření), na kterou se automaticky vztahují některé operace (editování, mazání, apod.). Na libovolnou položku lze kurzor přímo přemístit ukázáním myší.

V seznamu měření slouží kurzor i k tomu, aby bylo pomocí něj možno určit, kam má být vložen blok dat při kopírování a vkládání. Vkládané položky jsou vloženy před pozici kurzoru. Proto lze umístit kurzor i na volný řádek za poslední položku, aby bylo možno vložit údaje na konec souboru. V seznamu souřadnic jsou vkládané položky zatříděny podle nastaveného způsobu řazení, umístění kurzoru v okamžiku vkládání je tedy bezvýznamné.

Položku, na které je kurzor, lze editovat stisknutím klávesy <Enter> nebo dvojitým kliknutím myší. Pro editování jednotlivých údajů je zobrazeno editační okno, jehož podoba závisí na typu seznamu (seznam souřadnic nebo seznam měření).

Libovolné položky seznamu lze označit pro použití některou další funkcí (uložení do souboru, přesun, mazání, atd.).

Do seznamů lze přidávat položky pomocí klávesy <Insert>. Po jejím stisknutí je zobrazeno dialogové okno pro přidání položky do seznamu souřadnic nebo přidání položky do seznamu měření, do něhož můžete vyplnit požadované informace.

Body v seznamech souřadnic i položky v seznamech měření je možno dekativovat. Deaktivované položky nadále v seznamech zůstávají, systém je ale ignoruje. Deaktivované body v seznamu měření tedy při vyhledávání bodů nenalezne, deaktivované položky v seznamu měření při výpočtech ignoruje.

Deaktivované položky jsou v seznamech uvedeny šedou barvou a na začátku záznamu je zobrazen symbol deaktivace:

Položky lze deaktivovat a zpětně aktivovat dvojím způsobem:

Stisknete-li v seznamu kteroukoli číselnou klávesu, program aktivuje vstupní okno pro vyhledávání bodu, které je umístěno na liště nastavení.

Při zadávání čísla program označí první bod zadaného čísla (bez ohledu na předčíslí), který v seznamu nalezne. Pokud bod daného čísla v seznamu není, označí bod s nejbližším vyšším číslem. Chcete-li nalézt další bod daného čísla, stiskněte klávesu <Šipka Dolů>. Chcete-li nalézt předchozí bod daného čísla, stiskněte klávesu <Šipka Nahoru>. Vyhledávání lze aktivovat i příkazem Souřadnice->Najdi položku nebo Měření-> Najdi položku. Okno pro vyhledávání zrušíte stisknutím klávesy <Esc>.

Pokud některé z údajů zobrazovaných v seznamech nepoužíváte (např. zenitový úhel, typ bodu, převýšení, apod.), můžete pomocí příkazu Seznam ->Parametry zobrazení příslušné sloupce vypnout. Zobrazení je nastaveno pouze pro příslušný seznam a je zapsáno do hlavičky souboru, takže zůstane zachováno i při příštím otevření. Volbu lze vyvolat i kliknutím pravým tlačítkem myši na záhlaví seznamu (nikoli na barevné záhlaví s názvem souboru, ale na první řádek s hlavičkami sloupců). Nastavení zobrazených údajů je respektováno i při tiskových výstupech a ukládání seznamu souřadnic do protokolu.

	Tip
	Přejete-li si některý z údajů vypnout na trvalo pro všechny soubory, doporučujeme vytvořit si zakládací soubory, v nichž budou příslušné údaje vypnuty. Nastavení je ze zakládacích souborů převzato pro každý nově vytvářený soubor.

Operace provedené v seznamech (změny, přidávání, mazání položek) lze vrátit pomocí příkazu Editace->Krok zpět. Systém Groma si ukládá informace o změnách v seznamech do zvláštní vyrovnávací paměti. Tato paměť je samostatná pro každý otevřený seznam, lze tedy operace vracet nezávisle v každém seznamu zvlášť. Počet posledních uložených operací je omezen velikostí této vyrovnávací paměti.

Vrátíte-li nějakou operaci v seznamech zpět nedopatřením, nebo rozhodnete-li se, že chcete krok zpět zrušit, můžete data do změněné podoby obnovit příkazem Krok vpřed. Tento příkaz je ale nutno použít bezprostředně po příkazu Krok zpět. Proběhne-li mezitím jakákoli změna v souboru, nelze již funkci Krok vpřed použít.

	Poznámka
	Vyrovnávací paměť pro krok zpět je vyprázdněna po přeindexování souboru. Po přeindexování již tedy nelze vrátit změny dříve provedené.

Pokud operaci provedenou v seznamech (změny, přidávání, mazání položek) vrátíte zpět příkazem Editace->Krok zpět, a chcete ji opět obnovit, můžete ji znovu provést pomocí příkazu Krok vpřed.

	Poznámka
	Krok vpřed lze provést pouze bezprostředně po Kroku zpět. Po jakékoli další změně v seznau již Krok vpřed není k dispozici.

Data v seznamech lze pomocí myši přetahovat do různých datových oken. Přetahovat lze buď aktuální položku (tu, na níž je zobrazen kurzor), nebo celý blok označených položek.

Cílové oblasti v dialogových oknech jsou bloky s podbarveným pozadím, je tedy na první pohled patrné, do kterých oblastí lze data přetahovat. Některé oblasti akceptují pouze souřadnice, některé pouze měřená data, některé obojí. Při přetahování se navíc aktivní oblasti, kam lze data přetáhnout, vysvěcují, což zajišťuje přehlednou zpětnou vazbu.

Obdobným způsobem lze data přetahovat i z dialogových oken. Opět je třeba ukázat myší na zvýrazněnou oblast, odkud chcete data přetáhnout. Typickou oblastí je například blok s vypočteným bodem/body ve výpočetních oknech. Odtud lze bod přetáhnout do libovolného seznamu souřadnic nebo přímo do jiného výpočetního okna.

V následujícím okně jsou aktivní oblasti, do nichž lze přetáhnout souřadnice, tyto: Počáteční bod, Koncový bod, Vyrovnávaný bod.

Oblast, z níž lze naopak přetáhnout vypočtený bod, je oblast Výsledný bod.

	Varování
	Při zahájení přetahování z dialogového okna je třeba ukázat myší přímo na plochu pozadí aktivní oblasti, mimo další vnořené ovládací prvky. Například při ukázání do editačního okna se souřadnicemi bude namísto zahájení operace přetahování zahájeno označování textu v editačním okně. Obdobně při ukázání na seznam bodů bude namísto zahájení přetahování vysvícena příslušná položka seznamu.

Aplikace umožňuje přečíslování seznamů souřadnic i seznamů měření. Při přečíslování lze zvolit mnoho parametrů definujících jakým způsobem mají být čísla změněna.

K přečíslování seznamů slouží dialogová okna, jejichž podrobný popis je uveden v referenční příručce: Souřadnice->Přečíslování seznamu souřadnic nebo Měření->Přečíslování seznamu měření.

Dále je možno přečíslovat seznam podle dříve pořízeného seznamu přiřazení bodů. Tato funkce umožňuje například opakované přečíslování seznamů nebo zpětné přečíslování. Podrobně je popsána v kapitole o přečíslování podle seznamu.

Při přečíslování seznamu a v některých dalších úlohách je vytvářen seznam přiřazení nových čísel bodů starým. Tento seznam lze uložit do souboru pro další použití. Pomocí seznamu lze kdykoli později provést další přečíslování v jiném seznamu nebo v protokolu, při němž budou čísla bodů přiřazena stejně, jako při prvním přečíslování.

Seznam lze po jeho obrácení použít i ke zpětnému přečíslování na původní čísla bodů.

V dialogovém okně pro přečíslování bodů lze stisknutím tlačítka (Seznam čísel) zobrazit dialogové okno, v němž je zobrazen seznam přiřazení čísel bodů. V tomto okně lze seznam editovat, nebo jej uložit do souboru pro další použití.

Stisknete-li tlačítko (Seznam čísel) před přečíslováním, tedy dříve, než byl seznam přiřazení čísel vytvořen, aplikace se vás dotáže na jeho umístění na disku a načte jej ze souboru. Po načtení lze seznam souřadnic, měření nebo protokol přečíslovat podle načteného seznamu.

Stiskem tlačítka (Zaměnit čísla) lze prohodit původní a nová čísla bodů. Pomocí seznamu s prohozenými čísly lze provést obrácené přečíslování, tedy přečíslování do původního stavu.

Po stisku tlačítka (Kontrola seznamu) bude seznam přiřazení čísel zkontrolován. V protokolu bude zobrazeno varování v těchto případech:

V dialogových oknech pro hromadné označování v seznamu souřadnic (Souřadnice->Označ) nebo v seznamu měření (Měření->Označ) lze uložit seznam označených bodů. Seznam se ukládá v podobě textového seznamu, kde na každé řádce je jedno číslo bodu. Soubor nemá žádnou hlavičku. Je tedy snadno editovatelný, případně jej lze snadno vytvořit mimo systém Groma.

Standardní přípona souboru je .pntlist.

Seznam čísel bodů může tedy vypadat například takto:

625141042130400
625141042130401
625141042130402
625141042130403
625141042130404
625141042130405
625141042130406

Ukládáte-li seznam čísel bodů pod názvem souboru, který již existuje, aplikace vám dá na výběr, zda si přejete existující soubor přepsat nebo k němu nově ukládaný seznam čísel připojit:

Uložený seznam čísel bodů lze opět použít pro označení v seznamech souřadnic i v seznamech měření. Lze tedy opakovaně označovat stejná čísla bodů v různých seznamech.

Aplikace umožňuje hromadné změny v seznamech souřadnic i v seznamech měření. Hromadná změna se provádí pomocí příslušného dialogového okna, v němž lze nastavit množství různých parametrů změny:

Pomocí tohoto okna můžete nastavovat kód a další charakterisitky bodů, přičítat a odečítat konstanty od jednotlivých údajů, násobit nebo dělit jednotlivé údaje konstantou, atd.

Podrobný popis funkce je uveden v referenční příručce: Souřadnice->Hromadné změny v seznamu souřadnic nebo Měření->Hromadné změny v seznamu měření.

Po stisknutí tlačítka (Kódy na graf.) budou kódy upravovaných položek seznamu převedeny na grafické kódy, tj. kódy, které jsou využívány pro automatizované geberování kódové kresby (grafické kódy jsou od normálního kódu odděleny znakem |).

Soubor se souřadnicemi je zobrazen ve formě seznamu, z něhož je viditelná pouze ta část, se kterou právě pracujete. Na aktuálním řádku je umístěn kurzor. S kurzorem lze pohybovat pomocí klávesnice nebo myší.

Body v seznamech souřadnic lze zamknout proti přepsání nebo smazání. Zamčení bodu je signalizováno symbolem zámku v levé části seznamu souřadnic (před číslem bodu).

Body lze zamykat dvojím způsobem:

Zamčené body nelze mazat ani přepisovat. Změnit je můžete pouze pomocí editace bodu (např. klávesou <Enter>) nebo po odemčení. Přidáváte-li do seznamu bod s číslem, které již v seznamu existuje, a je-li existující bod uzamčen, je zobrazeno standardní dialogové okno s informacemi o souřadnicových rozdílech, ale je v něm přístupná pouze možnost ponechat v seznamu původní bod beze změny.

	Poznámka
	Při importu bodů z databáze jsou dosavadní body, tedy body, které byly načteny z ISKN, označeny jako zamčené. Takovéto body nelze upravovat, s jedinou výjimkou, a tou je doplnění souřadnic polohy.

Body v seznamech souřadnic mohou být zvýrazněné.

Zvýrazněné body jsou v seznamech uvedeny tučně. V závislosti na nastavených volbách řazení seznamu v dialogovém okně Soubor->Nastavení->Prostředí mohou být uvedeny na začátku seznamu, před ostatními body:

Body lze označit jako zvýrazněné dvojím způsobem:

Body v seznamech souřadnic mohou být označeny jako pomocné.

Pomocné body jsou v seznamech uvedeny kurzívou:

Body lze označit jako pomocné dvojím způsobem:

V základním nastavení aplikace neumožňuje vkládat do seznamu souřadnic body s duplicitními čísly. Pokusíte-li se vložit do seznamu bod s číslem, které již v seznamu existuje, bude zobrazeno dialogové okno pro průměrování bodů, které vám umožní různé varianty uložení:

V některých speciálních případech ale může být vhodné mít možnost ukládat body s duplicitními čísly do jednoho seznamu. Vhodné je to například v kombinaci s nástrojem Dávkové průměrování souřadnic. Tento nástroj vám umožní body téhož čísla hromadně zprůměrovat.

Ukládání bodů s duplicitními čísly můžete povolit dvěma způsoby:

	Důležité
	Povolíte-li dočasně duplicity v seznamech, nezapomeňte potom povolení opět zrušit. Pokud zůstanou omylem duplicity povolené, snadno se do seznamu dostanou nechtěné body, a bývá obtížné dát dodatečně seznam do pořádku.

Přidáváte-li do seznamu souřadnic bod s číslem, které již v seznamu existuje (a nejsou-li v nastavení programu povoleny duplicity), program zobrazí okno, v němž jsou vypsány informace o původním bodu, o novém bodu, souřadnicové rozdíly a další informace.

Program vám nabídne různé možnosti uložení:

V případě seznamu souřadnic s dvojími souřadnicemi můžete způsob průměrování zvolit pro každou geometrii zvlášť.

V této situaci máte následující možnosti:

Možnosti 2. a 3. lze kombinovat, takže lze nechat bod uložit do jiného souboru pod jiným číslem. V případě ukládání bodu do jiného seznamu souřadnic a/nebo pod jiným číslem ale nejsou k dispozici volby pro průměrování, protože v jiném seznamu nebo pro jiné číslo bodu bude již situace odlišná:

V případě ukládání bodu do jiného seznamu souřadnic a/nebo pod jiným číslem je celý proces průměrování spuštěn znovu se změněným zadáním. Pokud tedy opět dojde k duplicitě, je toto okno zobrazeno znovu pro nové zadání.

Informace o takto zpracovaném bodě se objeví v protokolu, včetně souřadnicových rozdílů a dalších údajů.

Seznam souřadnic je pro rychlejší manipulaci seřazen. Zatímco vlastní seznam souřadnic je fyzicky umístěn na disku (soubor .crd), údaje o řazení bodů (soubor .crx) jsou pro rychlejší manipulaci načteny do paměti počítače.

Standardní řazení seznamu souřadnic

Standardně je seznam souřadnic seřazen podle nastavení řazení v Soubor->Nastavení->Prostředí

Seznam souřadnic může být řazen třemi způsoby:

• Netříděno

  V tomto případě body v seznamech souřadnic řazeny nejsou, v seznamu jsou uvedeny v takovém pořadí, v jakém byly do souboru přidávány. Toto pořadí se však poruší např. při kompresi souboru, pokud je v okamžiku komprese nastaven jiný způsob třídění (při kompresi souboru je vytvořen nový soubor, do něhož jsou všechny body zapsány v takovém pořadí, jak jsou v okamžiku komprese zobrazeny).

• Podle předčíslí

  Body jsou v seznamu seřazeny primárně podle předčíslí a sekundárně podle čísla bodu. V souboru jsou tedy řazeny za sebe body se stejným předčíslím a různým číslem bodu. Toto je nejběžnější způsob třídění.

• Podle čísla

  Body jsou seřazeny primárně podle čísla bodu a sekundárně podle předčíslí. V souboru jsou tedy řazeny za sebe body se stejným číslem a různým předčíslím.

Dále lze v možnostech řazení zaškrtnout volbu Zvýrazněné napřed, čímž zajistíte, že zvýrazněné položky seznamu souřadnic jsou uvedeny před běžnými položkami:

Řazení podle předčíslí a podle čísla se týká pouze bodů s číselným identifikátorem. U alfanumerického identifikátoru není předčíslí a číslo rozlišováno, tyto body jsou řazeny abecedně (tedy jako v telefonním seznamu).

Řazení seznamu souřadnic podle zvoleného sloupce

Kromě standardního řazení lze v seznamu souřadnic zvolit řazení podle zvoleného sloupce, a to vzestupně i sestupně.

Řazení podle sloupce nastavíte dvojím kliknutím na záhlaví příslušného sloupce. Po prvním dvojkliku se seznam seřadí vzestupně (což je v záhlaví signalizováno šipkou nahoru v příslušném sloupci), po druhém dvojkliku se seznam seřadí sestupně. Po třetím dvojkliku je řazení podle sloupce vypnuto.

V následující ukázce je seznam souřadnic řazen podle souřadnice Z vzestupně:

Je-li otevřeno více seznamů souřadnic, jeden z nich má obvykle tu výsadní vlastnost, že je zvolen jako aktivní. Název aktivního souboru je zobrazen ve stavové řádce. Po spuštění programu je nastaven jako aktivní ten seznam souřadnic, který je otevřen jako první.

To, který seznam souřadnic je aktivní, má vliv na mnoho dalších funkcí programu (např. vyhledávání a ukládání bodů).

V některých případech je výhodné nemít zvolen žádný z otevřených seznamů souřadnic jako aktivní (např. při pokusných výpočtech, jejichž výsledky nemají být ukládány).

Volba aktivního seznamu souřadnic

Aktivní seznam souřadnic můžete zvolit třemi způsoby:

• Příkazem Soubor->Aktivní seznam souřadnic vyvoláte dialogové okno se seznamem otevřených souborů, ze kterých si můžete zvolit aktivní seznam. Nechcete-li mít žádný seznam aktivní, vyberte položku [Žádný].

• Dvakrát klikněte myší na stavový řádek. Zobrazí se stejné dialogové okno, jako při vyvolání pomocí menu.

• Přetáhněte ze seznamu myší libovolnou položku do stavového řádku, stejně, jako se přetahují data do výpočetních oken.

Kdykoli program potřebuje souřadnice některého bodu, snaží se je vyhledat v seznamu souřadnic. Toto vyhledávání probíhá vždy podle stejného algoritmu, bez ohledu na to, z jakého důvodu (kterou funkcí) je bod hledán. Postup vyhledávání závisí na nastavení některých parametrů prostředí.

Je-li v dialogu Soubor->Nastavení->Prostředí zapnuta volba Hledat ve všech otevřených souborech, program vždy prohledá všechny otevřené seznamy souřadnic. V opačném případě prohledá pouze aktivní seznam souřadnic.

Je-li v dialogu Soubor->Nastavení->Prostředí zapnuta volba Hledat podle předčíslí, program hledá takové body, u nichž souhlasí číslo i předčíslí. V opačném případě předčíslí ignoruje, a nalezne všechny body daného čísla, bez ohledu na jejich předčíslí.

Poznámka

Je-li nastaveno řazení podle předčíslí, a jsou-li vypnuta duplicitní čísla bodů, je postup vyhledávání podstatně rychlejší, než při hledání pouze podle čísel. Je to způsobeno tím, že seznam souřadnic nemůže obsahovat více bodů stejného předčíslí i čísla. Navíc je seznam setříděn primárně podle předčíslí a sekundárně podle čísla, pro vyhledávání bodu lze tedy použít velmi rychlý algoritmus, a po nalezení bodu není třeba seznam dále prohlížet. Naproti tomu bodů se stejným číslem a různým předčíslím může seznam obsahovat více (a v seznamu mohou být libovolně umístěny), při hledání pouze podle čísla je tedy třeba prohlédnout soubor vždy celý.

V případě, že program nalezne více bodů s rozdílnými souřadnicemi, splňujících kritéria, zobrazí dialogové okno se seznamem bodů (včetně názvů souborů, v nichž byly body nalezeny), a nechá vás vybrat příslušný bod. Zvolíte-li v tomto seznamu položku [Žádný], program se chová, jako by žádný bod nenalezl.

Příkazem Souřadnice->Roztřiď dle mapových listů vyvoláte dialogové okno, které vám umožní roztřídit seznam souřadnic do souborů podle mapových listů.

Použití tohoto okna je podrobně popsáno v referenční příručce.

Po vyvolání příkazu Souřadnice->Porovnání souřadnic je zobrazeno dialogové okno pro statistický test seznamů souřadnic. Program porovná dva seznamy souřadnic, vypočte souřadnicové rozdíly na jednotlivých bodech, odhady středních chyb a další údaje.

Podrobný popis je uveden v referenční příručce.

Po vyvolání příkazu Souřadnice->Kontrola duplicitních čísel proběhne kontrola seznamu souřadnic, zda neobsahuje duplicitní čísla bodů. Výsledek kontroly je uložen do protokolu.

Po vyvolání příkazu Souřadnice->Vyhledání identických bodů je zobrazeno dialogové okno, které slouží pro vyhledání bodů s různými čísly, ale s totožnými (nebo blízkými) souřadnicemi ve dvou seznamech souřadnic. Podrobný popis je uveden v referenční příručce.

Po vyvolání příkazu Souřadnice->Odstranění identických bodů je zobrazeno dialogové okno, které slouží pro vyhledání bodů s různými čísly, ale s totožnými (nebo blízkými) souřadnicemi. Podrobný popis je uveden v referenční příručce.

Pomocí této funkce lze zkontrolovat posloupnost čísel bodů v seznamu souřadnic. Program zkontroluje číslování a zobrazí protokol, v němž vypíše informace o mezerách v číslování.

Po vyvolání příkazu Souřadnice->Dávkové průměrování souřadnic je zobrazeno dialogové okno, které slouží pro automatické dávkové zprůměrování bodů stejného čísla. Podrobný popis je uveden v referenční příručce.

Po vyvolání příkazu je zobrazeno dialogové okno Souřadnice->Zaokrouhlení souřadnic pro zaokrouhlení celého seznamu (nebo označených položek) na stanovený počet desetinných míst. Podrobný popis je uveden v referenční příručce.

Po vyvolání příkazu Souřadnice->Obnova smazaných položek je zobrazeno dialogové okno, pomocí něhož lze do nového souboru obnovit všechny položky, které byly v daném seznamu smazány od poslední komprese souboru. Podrobný popis je uveden v referenční příručce.

Po vyvolání příkazu Souřadnice->Připoj soubor je zobrazeno dialogové okno pro výběr souboru, pomocí něhož lze do existujícího seznamu souřadnic přidat body z jiného seznamu. Importovaný soubor může být ve formátu systému Groma, nebo v kterémkoli jiném formátu, z něhož Groma umí body importovat (textový soubor, soubor ve formátu XML, apod.).

Systém Groma umožňuje udržovat v seznamech souřadnic pro každý bod dva páry souřadnic X a Y. Můžete tedy mít pro každý bod např. souřadnice v hlavní a místní soustavě, nebo obecně ve dvou různých soustavách.

Druhý pár souřadnic je v seznamu uložen pomocí uživatelských informací o bodě (INFO1 a INFO2). Způsob zobrazení (pojmenování, počet desetinných míst, apod.) lze tedy nastavit v informacích o souboru příkazem Soubor->Informace o souboru.

Které souřadnice program využívá při výpočtech a do kterých souřadnic ukládá vypočtené hodnoty lze nastavit pomocí voleb uvedených v dolním okraji každého okna se seznamem souřadnic, nebo pomocí globálního nastavení společného pro všechny soubory, zobrazeného na liště nástrojů. Podrobně je práce se sadami souřadnic popsána v oddíle Geometrie.

Dvojí souřadnice se využívají při práci se seznamy souřadnic pro geometrické plány. Jako hlavní souřadnice lze v seznamu vést tzv. Souřadnice obrazu, jako doplňkové mohou být uloženy tzv. Souřadnice polohy. Takto jsou také body načteny při importu z databáze, získané z ISKN. Pokud databáze obsahuje i souřadnice polohy, jsou při importu načteny jako doplňkové souřadnice. V seznamu je lze libovolně upravovat, a příkazem Souřadnice->Uložit body do databáze, Souřadnice->Uložit změny do databáze nebo Souřadnice->Synchronizovat seznam s databází lze změny uložit zpět do databáze.

Systém obsahuje další funkce pro práci s dvojími souřadnicemi:

Popis jednotlivých funkcí je uveden v referenční příručce.

V seznamu souřadnic lze vést buď pravoúhlé rovinné souřadnice, nebo zeměpisné souřadnice systému ETRS89. Jedním typem souřadnic je geometrie definována, druhý typ je automaticky dopočítáván. Pro každý bod jsou tedy k dispozici oba typy souřadnic, jeden je zadán a druhý vypočten. V seznamu souřadnic je vždy zadaný typ souřadnic zobrazen normálním písmem, dopočítaný typ souřadnic kurzívou. Na následujícím obrázku je ukázka souboru, kde jsou definovány rovinné souřadnice, a zeměpisné souřadnice jsou k nim dynamicky dopočítávány:

V dialogovém okně Soubor->Nastavení->Vstup/Výstup lze nastavit, v jakých jednotkách a na kolik desetinných míst mají být zeměpisné souřadnice zobrazovány. Můžete si zvolit jednu z těchto možností:

Pro přepočet mezi rovinnými a zeměpisnými souřadnicemi ETRS89 je použita globální transformace dle metodiky doporučené Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním. Systém Groma prošel testováním na ČÚZK a je oficiálně schválen pro přepočty souřadnic podrobných bodů i bodů bodového pole. Implementovány jsou převodní tabulky z roku 2018, přepočet se smí používat od 1.1.2018. Certifikát o schválení transformace je ke stažení na webových stránkách systému Groma.

Při editaci souřadnic si můžete zvolit, které souřadnice mají být v seznamu uloženy jako definiční, pomocí tlačítka. Zapnete-li tlačítko u rovinných souřadnic X a Y, budou nastaveny jako definiční, zatímco zeměpisné souřadnice B, L, H budou v editačním okně znepřístupněny, nebude možno je měnit, a budou přepočítávány z rovinných souřadnic.

Při tomto typu importu bude v průběhu importu zobrazeno dialogové okno, v němž je možno podrobně nastavit parametry importu. Lze definovat umístění jednotlivých údajů na řádku, oddělovače textů, šířky sloupců, a další parametry.

Okno zobrazuje náhled importovaného souboru (nebo jeho části), a náhled rozdělení souboru na importované údaje v závislosti na nastavených volbách. Při změně nastavení se okamžitě v náhledu zobrazuje aktuální rozdělení na položky.

Po odsouhlasení tlačítkem (OK) bude soubor importován dle nastavených parametrů.

V principu tento způsob importu umožňuje dva způsoby definice pozic načítaných údajů a jejich kombinaci:

Import seznamu souřadnic pomocí oddělovačů

Při tomto typu importu můžete zadat oddělovací znaky, kterými jsou odděleny sloupce s údaji (tj. které oddělují jednotlivé údaje na řádku). Obvyklé oddělovače jsou mezera, tabulátor, středník, ale některé formáty mají i jiné oddělovače.

Oddělovače lze zadat společné pro celý soubor, a k nim ještě případně některé speciální pro jednotlivé sloupce.

Některé běžné oddělovače lze zadat pomocí zaškrtávacích přepínačů, další speciální oddělovače lze ručně zapsat do editačního okna.

Dále lze pomocí přepínače (Sloučit oddělovače) zvolit zda má být mezi jednotlivými sloupci vždy právě jeden oddělovač, nebo se za oddělení sloupců považuje více oddělovačů za sebou. Například pro textové soubory se sloupci oddělenými mezerami se obvykle oddělovače slučují, protože jednotlivé sloupce obvykle bývají odděleny více mezerami. Oproti tomu u CSV souborů oddělovače sloučit nelze, protože jeden oddělovač znamená právě jeden sloupec, tedy např. sekvence ";;;" znamená ukončení jednoho sloupce a vynechání dalších dvou prázdných.

Nastavení importu pomocí společných oddělovačů může vypadat např. takto:

Jsou-li některé údaje odděleny speciálními oddělovači, lze je definovat u příslušných sloupců.

V následujícím případě jsou jednotlivé sloupce odděleny standardním oddělovčem Tabulátor, ale součástí sloupců se souřadnicemi je i text X=, Y=, Z=. Proto je třeba nejprve provést základní rozdělení podle tabulátoru, a potom ješt udělat speciální rozdělení souřadnicových sloupců pomocí znaku =, a sloupce s texty ignorovat.

Celé nastavení importu by potom vypadalo např. takto:

Import seznamu souřadnic pomocí šířek sloupců

Je-li soubor v pevném formátu, tj. začínají-li jednotlivé hodnoty na každém řádku ve stejném sloupci, lze nastavit import pomocí šířek sloupců. V dialogovém okně lze zadat šířky sloupců a importovanými údaji a šířky vynechávaných sloupců.

Při importu výhradně podle šířek sloupců budou v náhledu souboru aktivní sloupce barevně zvýrazněny, což usnadňuje vizuální kontrolu a nastavení správných šířek.

Nastavení importu pomocí šířek sloupců může vypadat např. takto:

Import seznamu souřadnic kombinovaným způsobem

Oba výše uvedené způsoby importu lze do jisté míry kombinovat. Lze například udělat základní rozdělení řádku pomocí oddělovačů, a dále tyto odděloddělovat pomocí šířek sloupců.

Tato varianta má nějaká omezení, například nelze podbarvovat oblasti v náhledu podle šířek sloupců, protože jejich umístění na řádku je závislé na prvotním rozdělení oddělovači, sloupce tedy nejsou na pevných pozicích.

Tentýž soubor jako v předchozí ukázce je tedy možno načíst i s takovýmto nastavením:

V seznamech měření můžete volit podrobnost zobrazení. Program nabízí tyto možnosti:

Podrobnost zobrazení můžete volit dvěma způsoby:

Program Groma umožňuje kompletní zpracování zápisníku měřených hodnot, včetně zpracování měření v obou polohách dalekohledu, obousměrně měřených délek, apod.

Zpracování zápisníku lze provést pouze pro kontrolu do protokolu, nebo kompletně včetně uložení změn.

Po vyvolání příkazu Měření->Zpracování zápisníku se zobrazí dialogové okno, v němž můžete nastavit, které úpravy zápisníku požadujete.

V rámci zpracování zápisníku lze provést tyto úpravy:

Postup zpracování zápisníku je podrobně popsán v referenční příručce.

Systém Groma v některých úlohách využívá označení orientací. Orientace jsou v seznamech měření zobrazeny tučně, a mohou být umístěny na libovolném místě seznamu (nemusí být nutně na začátku stanoviska). Při importu z formátu záznamníku program orientace automaticky označí (umožňuje-li formát příslušného záznamníku orientace odlišit). Pro jednotlivé body lze atribut orientace měnit také pomocí editace nebo hromadné změny. Chcete-li změnit tento atribut pro větší množství bodů, můžete použít nástroj pro označení orientací:

Pomocí příkazu Měření->Připoj soubor lze na konec otevřeného seznamu měření připojit jiný seznam měření. Stejného výsledku lze dosáhnout, otevřete-li druhý soubor, a zkopírujete-li jej celý do prvního pomocí schránky. V tomto případě jsou však nové body vloženy na pozici kurzoru, nikoli na konec souboru.

Po vyvolání příkazu Měření->Obnova smazaných položek je zobrazeno dialogové okno, pomocí něhož lze do nového souboru obnovit všechny položky, které byly v daném seznamu smazány od poslední komprese souboru. Podrobný popis je uveden v referenční příručce.

Při importu seznamu měření z formátu záznamníku do interního formátu systému Groma dochází k některým automatickým úpravám a konverzím:

        
      5001     0.0000      0.000      0.000    1.565 PBBP
      5002   367.7856     58.024     -7.912    1.000 Orientace
      5003   288.0469     48.185    -11.596    1.000 PBBP
      5004   297.6115     17.411     -5.749    1.000 PBBP
         1   163.7960      4.310      0.061    1.300 Silnice
         2   133.4380      4.920      0.153    1.300 Silnice
         

Soubory ve formátu MS Excel

Seznamy souřadnic i měření lze exportovat ve formátu MS Excel. Před exportem je zobrazeno dialogové okno, v němž je možno zvolit soubor s exportní šablonou:

Exportní šablona je dokument ve formátu MS Excel, v němž jsou připraveny hlavičky a formátování. Soubor obsahuje jednu symbolickou datovou řádku, v níž jsou umístěny symboly datových položek, které jsou při exportu nahrazeny skutečnými daty. Šablona může obsahovat připravené vzorce, více listů, atd. Musí být ve formátu OpenXML (.xlsx).

Tabulka 8.1. Symboly datových položek pro seznam souřadnic

Symbol	Popis
<p>	Předčíslí
<n>	Vlastní číslo
<num>	Úplné číslo (číslo i předčíslí)
<code>	Kód (popis) bodu
<note>	Poznámka u bodu
<x>	Souřadnice X
<y>	Souřadnice Y
<z>	Souřadnice Z
<prec>	Kód charakteristiky přesnosti
<type>	Typ bodu
<x2>	Vedlejší souřadnice X
<y2>	Vedlejší souřadnice Y
<z2>	Vedlejší souřadnice Z
<prec2>	Kód charakteristiky přesnosti vedlejších souřadnic
<info1>	Doplňující údaj číslo 1
<info2>	Doplňující údaj číslo 2
<info3>	Doplňující údaj číslo 3
<info4>	Doplňující údaj číslo 4
<b>	Souřadnice B v systému ETRS89
<l>	Souřadnice L v systému ETRS89
<h>	Souřadnice H v systému ETRS89

Tabulka 8.2. Symboly datových položek pro seznam měření

Symbol	Popis
<p>	Předčíslí
<n>	Vlastní číslo
<num>	Úplné číslo (číslo i předčíslí)
<code>	Kód (popis) bodu
<note>	Poznámka u bodu
<hz>	Vodorovný úhel
<vert>	Zenitový úhel
<dist>	Délka
<dh>	Převýšení
<signal>	Výška cíle (výška stroje)
<lvl-back>	Nivelační převýšení - záměra vzad
<lvl-fwd>	Nivelační převýšení - záměra vpřed
<lvl-side>	Nivelační převýšení - záměra bočně
<ortho-rad>	Ortogonální měření - staničení
<ortho-perp>	Ortogonální měření - kolmice

Ukázkové exportní šablony jsou uloženy v adresáři Format/Excel/crd a Format/Excel/mes. Tyto předdefinované šablony si můžete libovolně upravit.

Po exportu je otevřeno okno, v němž je exportovaný soubor zobrazen ke kontrole.

Nový projekt založíte příkazem Soubor->Nový a zvolením typu souboru Projekt. Po založení projektu se otevře prázdné okno, do něhož můžete přidávat soubory, které do zakázky patří.

Soubory lze přidávat dvojím způsobem:

V okně s projektem je zobrazena stromová struktura, v níž jsou soubory uspořádány podle typů. Libovolný soubor lze otevřít dvojím kliknutím myší na jeho název v seznamu. Okno se souborem je otevřeno na takovém místě a s takovou velikostí, jakou mělo při předchozím uzavření.

Nachází-li se datový soubor přidávaný do projektu ve stejném adresáři, jako samotný projekt, je do projektu přidán pouze pomocí samotného názvu souboru bez plné cesty. Celý projekt i s datovými soubory potom může být přesunut do jiného adresáře nebo na jiný disk, a datové soubory se budou správně otevírat i nadále. Pokud se však přidávaný soubor nachází v jiném adresáři než projekt, bude přidán s plnou cestou, a bude-li později přesunut, nebude možno jej z projektu znovu otevřít.

Přejete-li si ubrat některý soubor z projektu, vyberte jeho název v seznamu souborů a vypusťte jej příkazem Projekt->Odeber soubor.

Nový projekt lze uložit příkazem Soubor->Ulož nebo Soubor->Ulož jako. Standardní přípona projektu je .prj.

Cesty k jednotlivým souborům se v projektu ukládají relativně k umístění vlastního souboru s projektem. Je-li tedy přesunut projekt i se souvisejícími soubory na jiné místo, a jsou=li při tom zachována relativní umístění souborů vzhledem k projektu, není třeba v projektu nic měnit a vše bude bez problémů pracovat i v novém umístění.

	Důležité
	Relativní cesty lze použít pouze v případě, že jsou datové soubory umístěny na stejném zařízení, jako soubor s projektem (např. vše na disku C:).

Při otevření projektu je obnovena celá pracovní plocha systému Groma, tj. jsou otevřena všechna okna, která byla otevřena při předchozím uzavírání projektu.

Do projektu se společně se seznamem souborů ukládá i část nastavení systému Groma, můžete tedy mít různá nastavení pro různé zakázky. Jedná se o tato nastavení:

Do projektu se ukládá i seznam naposledy otevřených souborů, který je dostupný v nabídce Soubor.

Kód bodu může být tvořen libovolným alfanumerickým řetězcem do maximální délky dvacet znaků. Dvacet znaků plně postačuje pro jednoznačnou identifikaci bodů, a nezpůsobuje příliš výrazné zvýšení objemu souřadnicových souborů. Při všech výstupech program Groma převádí kódy na popisy (např. pro automatické umisťování značek) podle připojené kódovací tabulky.

Kódovací tabulka je jednoduchý textový soubor, v němž jsou jednotlivým kódům přiřazeny odpovídající popisy. Struktura kódovacího souboru je zřejmá z následujícího příkladu:

1=Budova
2=Plot
3=Strom
4=Sloup
5=Lampa
6=Stožár
7=Mezník
8=Vchod
9=Orientace
10=PBBP
11=Nivelační značka
12=Zeď nahoře
13=Zeď dole
14=Silnice

V tomto kódovacím souboru jsou použity pouze číselné kódy, obecně však mohou být kódy tvořeny libovolnými alfanumerickými znaky.

Kódovací tabulka může navíc obsahovat tyto speciální položky:

Kódovací tabulky jsou uloženy v textových souborech s implicitní příponou .cod. Můžete si vytvořit libovolné množství kódovacích tabulek pro různé účely. Program Groma používá tabulku, která je právě připojena. Není-li připojena žádná tabulka, program místo popisů zobrazuje původní kódy.

Chcete-li pracovat s konkrétní kódovací tabulkou, musíte ji nejprve připojit. Kódovací tabulka se připojuje pomocí tlačítka (Připojit) v dialogovém okně Soubor->Nastavení->Kódování. Po stisknutí tohoto tlačítka vám program nabídne k připojení všechny kódovací tabulky, nalezené v aktuálním adresáři. Po zvolení a připojení tabulky jsou okamžitě zobrazeny v otevřených seznamech souřadnic a naměřených hodnot příslušné popisy bodů namísto jejich kódů.

Chcete-li, aby program opět začal zobrazovat kódy, můžete připojenou kódovací tabulku odpojit pomocí tlačítka (Odpojit).

Chcete-li dočasně vypnout překódování podle tabulky, ale nechcete kódovací tabulku odpojovat, můžete překódování vypnout tlačítkem na liště nástrojů.

Chcete-li editovat kódovací tabulku, můžete ji otevřít přímo v systému Groma jako textový soubor. Nejsnáze ji otevřete pomocí tlačítka (Editovat) v Soubor->Nastavení->Kódování. Změny provedené v kódovací tabulce se projeví okamžitě po jejím uložení na disk (příkaz Soubor->Ulož nebo <Ctrl-S>). Kódovací tabulka je běžný textový soubor, můžete ji tedy editovat i libovolným jiným textovým editorem.

Systém umožňuje použití více kódů na jednom bodě. Kódy musí být odděleny tzv. oddělovačem kódů (jeden znak - obvykle mezera nebo čárka). Tento oddělovač se nastavuje v Soubor->Nastavení->Kódování: Oddělovač kódů. Potom jsou převáděny na popisy všechny dílčí kódy u bodu. Pokud není některý z dílčích kódů nalezen v kódovací tabulce, bude zobrazen bez převedení na popis. Na výpisu jsou jednotlivé popisy odděleny mezerou. Přejete-li si je oddělit jiným znakem nebo posloupností znaků, uveďte je v kódovací tabulce jako položku @Separator="xx", kde xx je posloupnost oddělovacích znaků.

Pokud by byl u bodu kód například "1 2", při použití výše uvedené ukázkové kódovací tabulky by byl u bodu zobrazen popis "Budova Plot". Pokud by kódovací tabulka neobsahovala položku "1=Budova", byl by zobrazen popis "1 Plot". Pokud by v tabulce byl navíc řádek

@Separator=", "

výsledný kód by vypadal takto: "1, Plot".

Pokud se v záznamu bodu objeví kód, který není uveden v kódovací tabulce, program jej nepřevádí a zobrazí jej tak, jak byl registrován. Pokud si nepřejete zobrazovat kódy, které nebyly nalezeny v kódovací tabulce, můžete do ní doplnit řádek

@Default=""

Tímto řádkem volíte, jaký popis má být uveden na místě kódů nenalezených v kódovací tabulce. Pokud mezi uvozovkami nebude nic uvedeno, bude nenalezený kód vynechán. Pokud do uvozovek napíšete libovolný text, bude tímto textem nenalezený kód nahrazen.

Položky v seznamech souřadnic a naměřených hodnot lze označovat podle jejich kódů. Při označování je však třeba mít na paměti, že s kódy program pracuje jako s textovými, a to i v případě, že ke kódování používáte pouze číslice. Zvolíte-li tedy třeba označení všech položek s kódem od 5 do 59, nebudou označeny např. položky s kódem 8 (text začínající znakem "8" je větší, než text začínající znakem "5").

Pokud v některém dialogovém okně zadáváte kód bodu, bývá vedle editačního okénka pro kód zobrazeno tlačítko se třemi tečkami. Po stisknutí tohoto tlačítka program zobrazí kompletní seznam popisů z připojené kódovací tabulky, a vy můžete vybrat kód pomocí popisu.

Jestliže registrujete víceznakové popisy, program Groma umožňuje jejich převod na maximálně dvacetiznakové kódy, se kterými interně pracuje. Při všech výpisech (na obrazovku, do textových souborů, atd.) automaticky převádí interní kódy zpět na poznámky.

Kódy, na něž mají být popisy převedeny, jsou definovány pomocí kódovací tabulky. Tutéž kódovací tabulku můžete použít i pro zpětný převod kódů na popisy, čímž je zaručeno zachování původních popisů, případně můžete pro výstup použít jinou tabulku.

Chcete-li popisy při importu převést na kódy, musíte připojit příslušnou kódovací tabulku, a v dialogovém okně Soubor->Nastavení->Prostředí zapnout v údajích o kódovací tabulce položku Překódovat při importu. Program potom všechny popisy převádí na kódy podle připojené tabulky, a jestliže některý popis v tabulce nenalezne, zobrazí chybové hlášení.

Dialogová okna pro výpočty jsou nemodální, můžete si jich otevřít více najednou, a chcete-li pracovat s jinými částmi systému Groma, můžete je při tom nechat otevřená. Mezi jednotlivými editačními okénky v dialogovém okně se můžete pohybovat pomocí klávesy <Tab>, <Shift-Tab>, <Šipka nahoru>, <Šipka dolů> nebo <Enter>.

Jednotlivá dialogová okna pro výpočetní úlohy jsou popsána v referenční příručce.

Výpočetní okna se skládají z několika oblastí, obvykle uzavřených do rámečků. Vždy obsahují oblast pro vstupní údaje, oblast pro výsledky a oblast s tlačítky. Složitější okna mohou obsahovat i více oblastí (orientace osnov, seznam souřadnic, apod.), případně záložky, pod nimiž jsou skryty další části oken. Ovládání všech výpočtů je až na několik výjimek shodné, bude proto popsán podrobně pouze výpočet polární metody, a u ostatních výpočtů budou popsány pouze odlišnosti od standardního postupu.

	Tip
	Stisknete-li klávesu <+> resp. <-> v okénku pro číslo bodu (je-li číslo bodu vyplněno), bude číslo zvětšeno resp. zmenšeno o jedničku. Toto platí pro všechna vstupní okénka pro zadání čísla bodu.

Řazení řádků v seznamech

Některá dialogová okna obsahují seznamy, např. seznam orientací u polární metody, seznam identických bodů v transformaci souřadnic. Položky v seznamech jsou obvykle řazeny podle pořadí přidání do seznamu. Někdy je výhodné seřadit si seznamy podle jiného klíče. Většina seznamů například obsahuje nějakou formu odchylek (opravy orientací, opravy délek, souřadnicové opravy). Potom je někdy užitečná možnost seřadit si záznamy podle velikosti opravy.

Kliknutím na záhlaví sloupců lze nechat seznam seřadit podle příslušného sloupce. Po prvním kliknutí bude seznam seřazen vzestupně, po druhém sestupně.

Při řazení podle některých typů sloupců, kde znaménko není podstatné, jsou položky řazeny podle absolutní hodnoty. Jedná se zejména o sloupce s chybami a opravami.

Takto vypadá soubor kontrolních odchylek bez seřazení:

Takto vypadá soubor kontrolních odchylek seřazený podle absolutní hodnoty odchylky v délce (sestupně):

Aktualizace vstupních souřadnic

Většina výpočetních úloh, kde se zadává více vstupních souřadnic, nabízí možnost aktualizace zadaných souřadnic. Stisknete-li tlačítko (Aktualizovat souřadnice), program se pokusí standardním vyhledávacím postupem dohledat souřadnice vstupních bodů. Nalezne-li je, porovná je se zadanými, a v případě rozdílů aktualizuje zadání výpočtu. Po aktualizaci je zobrazen protokol, v němž můžete ověřit, které hodnoty byly aktualizovány.

	Varování
	Po aktualizaci souřadnic je třeba spustit znovu výpočet dané úlohy s novými souřadnicemi.

Ukládání výsledků

Souřadnice vypočtených bodů lze uložit do seznamu souřadnic dvěma způsoby: přetažením pomocí myši nebo stisknutím tlačítka pro ukládání výsledků výpočtu.

Některá výpočetní okna, v nichž se vypočítává více bodů najednou (např. konstrukční oměrné, polygonové pořady) mají v seznamu vypočtených bodů na začátku každého řádku přepínač, jehož pomocí lze určit, které body mají být uloženy. Po výpočtu jsou všechny body zapnuty pro uložení, pokud si nepřejete některé z nich ukládat, stačí před uložením příslušný přepínač vypnout. V úloze Konstrukční oměrné jsou vidět přepínače pro ukládání souřadnic v tabulce vypočtených bodů:

Pokud jsou v okně, ze kterého si přejete body uložit, tyto přepínače zobrazeny, je třeba je nastavit ještě před zahájením ukládání bodů.

Postup při ukládání vypočtených bodů přetažením myší

1. Doplňte do výpočetního dialogového okna všechny chybějící údaje (číslo bodu, popř. předčíslí, atd.).

2. Přesuňte kurzor myši na plochu dialogového okna, do oblasti s výsledky (na šedou plochu pozadí, nikoli na plochu vstupního okénka nebo seznamu souřadnic).

3. Stiskněte levé tlačítko myši.

4. Držte stisknuté levé tlačítko myši, a pohybujte jejím kurzorem po obrazovce. Při pohybu můžete sledovat, jak se kurzor myši mění podle toho, v kterém okně je právě umístěn.

5. Je-li kurzor umístěn na správném okně, uvolněte levé tlačítko myši. Data budou zkopírována na příslušné místo.

Tímto způsobem je možno přesunovat údaje nejen do seznamů souřadnic, ale i do jiných výpočetních oken, do kontrolní kresby, apod.

Postup při ukládání vypočtených bodů pomocí tlačítka pro uložení

1. Doplňte do výpočetního dialogového okna všechny chybějící údaje (číslo bodu, popř. předčíslí, atd.).

2. Zkontrolujte, zda máte nastaven seznam souřadnic, do něhož chcete vypočtené body uložit, jako aktivní. Název aktivního seznamu souřadnic je uveden na stavovém řádku ve spodní části hlavního okna aplikace. Pokud si přejete uložit body do jiného seznamu, musíte jej nejprve nastavit jako aktivní.

3. Stiskněte tlačítko pro uložení výsledků výpočtu:

   

Některé výpočetní úlohy automaticky vypočtené body ukládají do aktivního seznamu souřadnic. Nechcete-li je automaticky ukládat, nastavte aktivní seznam souřadnic na [Žádný]. Potom můžete vypočtené body ukládat ručně do libovolného seznamu souřadnic.

Uzavírání oken

Výpočetní okna lze uzavřít standardně křížkem v pravém horním rohu.

Některá výpočetní okna s komplikovanějším zadáváním umožňují uložit zadání do souboru (transformace, polygonové pořady, atd.). Takováto okna, nebylo-li zadání uloženo nebo bylo-li zadání od předchozího uložení změněno, před uzavřením zobrazí dotaz, zda mají být skutečně uzavřena bez uložení:

V tomto dialogovém okně můžete potvrdit nebo zrušit zavření bez uložení.

Dále zde můžete zapnout přepínač, že si již nepřejete toto hlášení zobrazovat. Pokud byste zobrazování tohoto hlášení chtěli obnovit, můžete je opět zaúpnout v Soubor->Nastavení->Výpočty

Před zahájením výpočtů můžete pomocí příkazu Nástroje->Kontrolní kresba zobrazit dialogové okno, do něhož je okamžitě po dokončení kteréhokoli výpočtu zobrazena kontrolní kresba konfigurace daných a vypočtených hodnot. Vstupní body jsou zobrazeny černě, měřené hodnoty a vypočtené body červeně. Okno pro kontrolní kresbu je nemodální, může tedy být stále otevřeno. Jeho umístění a velikost lze libovolně měnit. Jednotlivé body v něm můžete zobrazit i přetažením myší ze seznamů souřadnic nebo z výpočetních oken. Kontrolní kresba je podrobněji popsána v části příručky zabývající se rozšiřujícími moduly.

Při některých výpočtech má program Groma možnost odhadovat přesnost výsledku, např. podle geometrických parametrů (konfigurace), podle oprav (při přeurčených výpočtech), atd.

Kontrolovat parametry pro každý výpočet by bylo velmi pracné a zdlouhavé. Program Groma proto umožňuje automatické porovnávání některých parametrů s předem nastavenými tolerancemi. Při překročení nastavené tolerance program zobrazí varovné hlášení, a umožní uživateli ve výpočtu pokračovat, nebo jej ukončit.

Uživatel má možnost definovat jednotlivé sady tolerancí. Podle požadované přesnosti potom pouze zvolí příslušnou sadu, se kterou od toho okamžiku program pracuje.

Tolerance se nastavují v dialogovém okně Soubor->Nastavení->Tolerance. V tomto dialogovém okně lze také zvolit aktivní sadu tolerancí.

Testování tolerancí lze vypnout zvolením sady jménem [Netestovat].

Kromě testování uživatelem definovaných tolerancí můžete ještě použít testování odchylek a parametrů dle předpisů pro práci v katastru nemovitostí. Toto testování se zapíná v dialogovém okně pro definování tolerancí. Jestliže toto testování zapnete, systém Groma v některých výpočtech porovnává dosažené odchylky s mezními odchylkami a skutečné geometrické parametry obrazců s limitními povolenými parametry.

Stisknutím tlačítka (Předpisy) můžete zobrazit seznam předpisů, jimiž se aktuální verze systému Groma řídí:

Předpisy pro práci v katastru nemovitostí obsahují dva typy tolerancí:

Testovány jsou tyto mezní odchylky a parametry:

Jestliže daný výpočet vyhoví požadavkům předpisů pro práci v katastru nemovitostí, je do protokolu připojen závěr, že byly tyto požadavky dodrženy. Nevyhoví-li výpočet, je zobrazeno dialogové okno s překročeným parametrem a do protokolu je zapsán výsledek testování. Pokud je při výpočtu testováno a překročeno více parametrů, obsahuje informační okno všechny překročené parametry najednou, aby se minimalizovalo množství zobrazovaných oken:

U každé překročené tolerance je zobrazeno tlačítko s otazníkem, které umožňuje zobrazení příslušné pasáže z předpisů, kde je daná tolerance definována:

Program Groma má zabudovánu jednu univerzální transformaci souřadnic, kterou používají všechny výpočetní úlohy, které transformaci vyžadují.

V některých úlohách (např. polární metoda, protínání ze směrů, volné stanovisko, polygonový pořad) je třeba provést orientaci osnovy vodorovných směrů. Postup orientace směrů je vždy shodný, bez ohledu na typ zpracovávané úlohy.

Při orientaci osnov můžete postupovat dvěma způsoby. Buď můžete orientace vyplnit jednotlivě, nebo můžete nechat program zorientovat osnovu automaticky.

Váhy orientací

Při orientaci osnov lze do výpočtu zavést váhy jednotlivých směrů. Váhy se nastavují v konfiguraci programu (Soubor->Nastavení->Výpočty). Lze zvolit ze tří standardních nastavení:

• 1

  Všechny měřené směry jsou z hlediska přesnosti rovnocenné, váhy všech měřených směrů jsou 1.

• s/1000

  Pro jednotlivé směry jsou použity váhy určené ze vztahu

  p = s/1000

  kde s je délka na orientační bod.

• Uživatelské nastavení

  Kromě těchto dvou předdefinovaných možností lze do vstupního řádku pro zadání váhy zapsat libovolný funkční vztah obsahující parametr s.

	Poznámka
	Při volbě předdefinovaných vah si všimněte, jak se ve vstupním okénku mění funkční vztah pro výpočet váhy.

Číselné hodnoty vah jednotlivých směrů naleznete v protokolu o orientaci osnovy směrů.

Po vyvolání příkazu Soubor->Nastavení->Teodolit si můžete definovat libovolné množství teodolitů, které používáte při měření, i s jejich vlastnostmi a přístrojovými chybami.

Takto definované teodolity můžete použít při zpracování seznamu měření (viz kap. Zpracování zápisníku).

V dialogovém okně zadejte nejprve název teodolitu, a potom postupně všechny jeho vlastnosti (přístrojové chyby a tolerance). Jestliže přístrojové chyby neznáte, nastavte je nejprve jako nulové, a po několika prvních výpočtech je můžete upravit podle výsledků z protokolu.

Nastavené tolerance a přístrojové chyby program využívá při dávkovém zpracování zápisníku nástrojem Měření->Zpracování zápisníku.

Program je dodáván s předdefinovaným teodolitem s názvem "Neznámý teodolit", v jehož definici jsou nastaveny implicitní tolerance pro testování podezřelých a chybných měření.

Nastavení teodolitu je podrobně popsáno v referenční příručce.

Při otevírání protokolu se postupuje stejně, jako při otevírání jakéhokoli jiného datového souboru. Jediný rozdíl oproti ostatním typům souborů je, že protokol může být otevřen vždy nejvýše jeden.

Při vytvoření nového protokolu je protokol založen jako nepojmenovaný. Pokud jej chcete zachovat, je třeba jej uložit příkazem Soubor->Ulož jako pod nějakým názvem. Pokud již soubor nadího jména existuje, systém se vás dotáže, zda si přejete původní protokol nahradit novým, nebo obsah nového protokolu připojit ke starému:

Můžete si zvolit jednu z následujících možností:

Program pracuje s protokoly o výpočtech ve dvou úrovních. Jedna úroveň je lokální protokol, který obsahuje jednotlivé výstup z posledních zpracovaných úloh, a druhá úroveň je hlavní protokol, kam se jednotlivé lokální protokoly ukládají.

V hlavním protokolu lze text upravovat nebo mazat a lze v něm vyhledávat zadaný text (čísla bodů, apod.).

Tento postup ukládání protokolů byl zvolen proto, že je často výhodné mít k dispozici údaje o výpočtu, aniž by bylo třeba je vždy automaticky ukládat do výsledného protokolu. Jestliže se výsledky výpočtů ukládají do protokolu automaticky, obsahuje protokol obvykle množství nepotřebných nebo chybných údajů (z nepodařených nebo pokusných výpočtů, apod.), které je třeba dodatečně mazat.

Lokální protokol vzniká při každém jednotlivém výpočtu. Můžete si jej prohlédnout po stisknutí tlačítka (Protokol) v kterémkoli výpočetním dialogovém okně. Program otevře dialogové okno se seznamem posledních neuložených lokálních protokolů. Toto okno je nemodální, můžete je tedy ponechat otevřené a můžete měnit jeho umístění a velikost. Necháte-li je otevřené, jsou v něm při výpočtech automaticky zobrazovány všechny změny lokálního protokolu.

Okno obsahuje ve vrchní části seznam lokálních protokolů spolu s časem jejich poslední aktualizace. Každá úloha má svůj vlastní lokální protokol, takže je v okně zobrazen celá historie posledních výpočtů.

Ve spodní části okna je zobrazen protokol úlohy, která je zvolena v seznamu úloh.

Chcete-li zvolený protokol vymazat, stiskněte tlačítko (Odstranit). Můžete také označit více protokolů pomocí zaškrtávacího políčka v seznamu protokolů a odstranit je hromadně.

Jestliže jste s obsahem protokolu spokojeni, uložte jej do hlavního protokolu tlačítkem (Uložit). Opět můžete označit více protokolů pomocí zaškrtávacího políčka v seznamu protokolů a uložit je hromadně.Jestliže ještě nemáte otevřen hlavní protokol, program nejprve zobrazí dialogové okno pro jeho otevření. Jestliže nyní hlavní protokol neotevřete, program lokální protokol neuloží. Po uložení lokálního protokolu do hlavního protokolu je lokální protokol ze seznamu odstraněn. V seznamu tedy zůstávají pouze neuložené protokoly.

Stisknutím tlačítka (Vložit na místo kurzoru) lze vybraný protokol vložit do hlavního protokolu na místo kurzoru (standardně se protokol ukládá na konec hlavního protokolu).

Stisknutím tlačítka (Vložit do schránky) lze vybraný protokol vložit do schránky pro rychlé vložení do jiné aplikace, aniž by bylo třeba text v okně ručně označovat.

Chcete-li vypsat seznam souřadnic (nebo jeho část) do protokolu, můžete postupovat jedním z těchto způsobů:

V obou případech bude seznam souřadnic vytvořen v lokálním protokolu, do hlavního protokolu jej uložte stejným způsobem, jako protokoly z výpočtů.

Chcete-li vypsat seznam měření (nebo jeho část) do protokolu, postupujte stejně, jako při výpisu seznamu souřadnic. Seznam měření bude do protokolu vypsán v předdefinovaném textovém tvaru: na začátku souboru budou uvedeny údaje z hlavičky souboru (název souboru, popis, měřítko, atd.). Dále bude uveden seznam měření. Stanoviska jsou oddělena čarou, čísla stanovisek jsou označena hvězdičkou, orientace pomlčkou.

Stejně jako u výpisu seznamu souřadnic, seznam měření bude vytvořen v lokálním protokolu. Do hlavního protokolu jej uložte stejným způsobem, jako protokoly z výpočtů. Do protokolu budou zapsány ty sloupce, které jsou zapnuty (viditelné) v seznamu měření.

Pokud pracujete s úplnými čísly bodů, lze po přečíslování seznamu souřadnic nebo seznamu měření použít seznam přiřazení čísel bodů pro přečíslování protokolu. Dříve uložený seznam přiřazení čísel bodů lze načíst ze souboru a přečíslovat protokol podle něj tak, aby byl v souladu se seznamem souřadnic a seznamem měření. Podrobněji je přečíslování podle seznamu popsáno v kapitole Přečíslování podle seznamu přiřazení čísel bodů.

Program v protokolech používá pro češtinu kódovou stránku 1250 Latin-2, specifickou pro MS Windows. Chcete-li zpracovávat protokoly jiným způsobem, než programem Groma, může se stát, že budete potřebovat jiné kódování češtiny. Program proto umožňuje nastavit jinou kódovou stránku pro ukládání do souboru. Při čtení protokolu je kódování převedeno zpět do kódové stránky Windows 1250 Latin-2, v diskovém souboru je však text uložen ve zvoleném kódování. Program umožňuje nastavit tyto kódové stránky:

	Varování
	Překódování do kódové stránky 437 je nevratné, protože jsou při zápisu všechny české znaky převedeny na ekvivalenty bez diakritických znamének. Po příštím otevření soubor s protokolem obsahuje pouze standardní ASCII znaky.

V dialogovém okně Soubor->Nastavení->Protokol můžete nastavit různé parametry, které ovlivňují práci s protokoly (ukládání souřadnic vstupních bodů, kódování češtiny při zápisu na disk, font pro tisk i pro obrazovku, apod.). Bližší popis je uveden v referenční příručce.

Je-li v některém dialogovém okně vedle vstupního okénka pro souřadnice zobrazeno tlačítko se šipkou, znamená to, že tento bod může být ukázán myší v grafickém okně programu nebo v systému MicroStation (je-li Groma nakonfigurována a spuštěna jako aplikace systému MicroStation - viz Přílohy):

Před vlastním tiskem dokumentů lze zobrazit tiskový náhled. Po stisknutí tlačítka (Náhled) program otevře okno, v němž je zobrazen náhled tisknutého dokumentu. Pomocí tlačítek na liště nástrojů lze obraz zvětšovat a zmenšovat a posouvat se mezi jednotlivými stranami dokumentu.

Seznamy souřadnic a seznamy naměřených hodnot jsou textové údaje, jsou tedy tisknuty na zařízení, zvoleném jako Textový výstup (viz výše).

Seznamy se tisknou pomocí dialogového okna, vyvolaného příkazem Soubor->Tisk.

V dialogovém okně je zobrazen název souboru (před vyvoláním příkazu pro tisk musí být některé okno tohoto souboru zvoleno jako aktivní), aktuální nastavení okrajů a předpokládaný počet stránek.

Nastavení okrajů

Před tiskem můžete nastavit okraje papíru (v milimetrech).

	Důležité
	Při nastavení příliš velkých okrajů se výstup na papír nemusí vejít, a v takovém případě může mít neočekávaný vzhled (překryté texty, apod.).

Přejete-li si spustit systém Groma tak, aby podporoval příslušný CAD systém, je třeba program Groma spustit s parametrem -parent=nazev na příkazové řádce.

Pro systém IntelliCAD je tedy třeba použít parametr -parent=IntelliCAD, pro systém DesignCAD parametr -parent=DesignCAD.

Atributy, které budou použity pro přenos bodů do výkresu, lze nastavit v dialogovém okně Soubor->CAD nastavení. Podrobněji je toto nastavení popsáno v referenční příručce.

Systém Groma podporuje následující databázové servery:

Připojení k databázovým serverům probíhá prostřednictvím ODBC, je tedy třeba mít na stanici, odkud se k databázi připojujete, instalován příslušný ODBC driver. Tyto drivery nejsou dodávány společně s Gromou, ale lze je nalézt na webových stránkách výrobců příslušných databázových serverů.

Při práci s databázemi jsou využívány dvě základní tabulky: tabulka projektů, v níž se nastavují popisné informace o projektech, a tabulka bodů, do níž se ukládají vlastní body. Kromě toho lze použít ještě další tabulky (např. tabulka obsahující názvy souřadnicových systémů, typů zakázek, měřítek, atd.)

V systému Groma si můžete přednastavit parametry připojení k různým databázím, a při připojování pouze vybírat ze seznamu přednastavených připojení. Jediný údaj, který nelze přednastavit a který je třeba vždy zadat ručně, je přihlašovací heslo.

Soubor, který obsahuje všechna nastavení, je uložen v podadresáři sql hlavního adresáře systému Groma a má název db.ini. Soubor je ve formátu XML (Extensible Markup Language). Podrobný popis jazyka XML je mimo rozsah této příručky. Veškeré informace o jazyce XML lze nalézt na stránkách mezinárodního konsorcia W3C, které se zabývá standardizací na internetu (http://www.w3.org/XML/). Pro potřeby systému Groma však podrobná znalost jazyka XML není nezbytná. Instalace obsahuje ukázkový soubor db.ini, který lze pouze upravovat.

Při upravování je třeba zachovat strukturu souboru. Zejména je třeba dodržet podmínku, že všechny elementy souboru musí být správně uzavřeny. To znamená, že ke každé otevírací značce ve formátu

<znacka>

musí být v dokumentu na odpovídajícím místě i uzavírací značka

</znacka>

Pokud prvek neobsahuje žádné další prvky, ale pouze atributy, lze jej uzavřít i zkráceným způsobem, tj. zapsáním znaku / přímo do otevírací značky prvku:

<znacka atribut1="data" atribut2="data"/>

Struktura definičního souboru je popsána v přílohách.

Práce s databázemi se skládá z těchto základních kroků:

Připojení k databázi

Před prací s body a grafikou v databázi je třeba se připojit prostřednictvím ODBC driverů k databázi. Veškeré parametry pro připojení se nastavují v konfiguračním souboru, při vlastním přihlašování se z klávesnice zadává pouze přihlašovací jméno a heslo. Po vyvolání příkazu Databáze->Připojení k databázi je zobrazeno dialogové okno, v němž je seznam všech dostupných připojení přednastavených v konfiguračním souboru. Pro přihlášení je třeba zvolit příslušné nastavení (databázový profil) a vyplnit přihlašovací jméno a heslo. Po potvrzení zadaných údajů se systém Groma pokusí připojit k databázi. Pokud připojení není úspěšné (chybné jméno nebo heslo, nesprávně nastavené parametry), příslušný ODBC driver zobrazí chybové hlášení. Pokud se připojení povede, žádné hlášení zobrazeno není.

	Poznámka
	Seznam předdefinovaných databázových profilů je filtrován tak, že jsou v nabídce zobrazeny ppouze ty profily, pro něž je v systému nainstalován příslušný ODBC driver. Pokud tedy v seznamu požadovaný databázový profil chybí, zkontrolujte v konfiguračním souboru db.ini název nastaveného ODBC driveru, a ověřte, zda je driver nainstalován.

Varování

I v případě 64bitových MS Windows musí být ODBC driver instalován v 32bitové verzi (ODBC driver musí mít stejnou architekturu, jako aplikace, která jej využívá). Zatímco systém Groma nevidí instalované 64bitové drivery, naopak v Ovládacích panelech systému Windows jsou zobrazeny pouze 64bitové verze driverů, a nejsou tam vidět instalované 32bitové verze. To, že je Vámi požadovaný driver v Ovládacích panelech zobrazen, tedy neznamená, že je nainstalována i jeho 32bitová verze, a že je k dispozici pro systém Groma.

Systém Groma může být připojen vždy pouze k jedné databázi. Pokud chcete pracovat s jinou databází, je třeba se nejprve odpojit od předchozí databáze.

Výběr / nastavení aktivního projektu

Všechny prvky (body seznamu souřadnic i grafické prvky) se ukládají do společné tabulky. Jednotlivé zakázky nebo jiné skupiny dat jsou rozlišeny příslušností k určitému projektu. Před vlastní prací s databází je tedy třeba nejprve definovat projekt.

Dialogové okno pro definici projektu se zobrazí příkazem Databáze->Nastavení projektu. V horní části okna je seznam projektů, ve spodní části nastavení příslušného projektu.

Založení nového projektu

Nový prázdný projekt založíte stisknutím tlačítka (Nový). Stisknutím tohoto tlačítka se v pravé části okna vymažou všechna nastavení předcházejícího projektu. Po jejich vyplnění nový projekt uložíte tlačítkem (Uložit).

Chcete-li založit nový projekt na základě již existujícího projektu, můžete namísto tlačítka (Nový) stisknout tlačítko (Kopie). Tím zůstanou v dialogovém okně vyplněna všechna nastavení z předchozího projektu (kromě ID). Po úpravě stiskněte tlačítko (Uložit) a nový projekt bude uložen.

Úprava existujícího projektu

Chcete-li změnit některá z nastavení projektu, vyberte projekt v seznamu, proveďte potřebné změny, a změněný projekt uložte tlačítkem (Uložit).

Výběr projektu

Po zvolení projektu, se kterým chcete nadále pracovat, stiskněte tlačítko (OK). Tím je projekt zvolen a všechny další operace se budou vztahovat pouze k tomuto projektu.

Odstranění projektu

Nepotřebné projekty lze odstranit pomocí tlačítka (Odebrat). Předtím je třeba zajistit, aby v databázi nezůstaly žádné hodnoty, vztahující se k odstraňovanému projektu. Kontrolu této skutečnosti je vhodné zajistit nastavením na úrovni databáze (např. použitím cizích klíčů - foreign keys, viz dokumentace k příslušné databázi).

	Varování
	V jednom projektu nesmí současně pracovat více uživatelů, mohlo by dojít k poškození dat.

Podrobněji je nastavení projektu popsáno v referenční příručce.

Pomocí tohoto příkazu můžete založit nový soubor. Po vyvolání příkazu je zobrazeno dialogové okno, v němž si můžete zvolit typ souboru, který chcete založit (seznam souřadnic, seznam měření, protokol, textový soubor nebo projekt). Po potvrzení volby je zobrazeno prázdné datové okno příslušného typu. Okno je označeno názvem Nepojmenovaný a pořadovým číslem dočasného souboru. Chcete-li soubor zachovat, uložte jej příkazem Soubor->Ulož jako, jinak bude po zavření automaticky zrušen (program vás při zavírání souboru na tuto skutečnost upozorní).

Přepínačem ve spodní části okna můžete zvolit, zda si přejete založit soubory ve starém formátu (.crd, .mes) nebo v novém (.crds, .mess).

	Poznámka
	Před touto volbou má přednost případné nastavení zakládacího souboru v Soubor->Nastavení->Prostředí. Pokud je nastaven zakládací soubor, je použit vždy při vytváření nového souboru jakýmkoli způsobem, tedy i při vytváření souboru pomocí tohoto okna.

Tento příkaz slouží k otevření nového souboru, nebo k otevření nového okna souboru, který je již otevřen. Po jeho vyvolání se objeví dialogové okno pro volbu souboru.

Před volbou jména souboru musíte nejprve nastavit typ souboru (v levé spodní části okna). Soubory ve vnitřním formátu programu Groma (.crd, .mes, .pic, .bmp, .prj) jsou přímo otevřeny, ostatní soubory program nejprve importuje do vnitřního formátu, a teprve potom vzniklý soubor otevře. Z toho vyplývá, že veškeré změny v souboru provedené se ukládají do souboru ve vnitřním formátu, zatímco původní soubor zůstává beze změny. V seznamu můžete v případě souborů ve vnitřním formátu systému Groma označit více souborů pomocí kláves <Shift> a <Ctrl>.

Importujete-li seznam měření nebo seznam souřadnic z formátu zápisníku, musíte nejprve nastavit v dialogovém okně Soubor->Nastavení->Záznamník typ záznamníku a formátu, se kterým pracujete. Seznam typů souborů v dialogovém okně pro otevření souboru obsahuje položky pro import měření, které se mění podle právě nastaveného typu záznamníku.

Pomocí tohoto společného dialogového okna můžete otevírat také uložené výpočty (polygonové pořady, výměry, kontrolní oměrné, transformační klíč), i soubory z rozšiřujících modulů (vyrovnání sítě, trasa komunikace, geometrické plány).

Příkaz slouží k uložení textového souboru, protokolu nebo projektu na disk. Pro ostatní typy souborů není tento příkaz aktivní, protože se tyto soubory zapisují na disk automaticky po každé změně.

Příkaz slouží k uložení souboru pod jiným jménem, případně v jiném formátu. Lze použít pouze u seznamů, tj. souřadnicového souboru a souboru s naměřenými daty, protokolů a textových souborů.

Chcete-li do souboru zapsat pouze vybrané údaje, zvolte položku Uložit body: Označené. Program potom do výsledného souboru zapíše pouze ty položky, které jsou v aktuálním souboru označeny.

Dialogové okno slouží k zobrazení statistiky o položkách seznamu.

V okně jsou po zadání a zpracování souboru zobrazeny tyto informace:

Tento příkaz slouží k importu souborů, které nejsou ve vnitřním formátu systému Groma. Po jeho vyvolání se objeví dialogové okno pro volbu souboru.

Při importu bude vytvořena kopie importovaného souboru ve vnitřním formátu systému Groma a zároveň bude otevřena. Nadále bude aplikace pracovat s touto kopií, původní importovaný soubor zůstává beze změny.

Importovaný soubor lze příkazem Přidat do aktivního souboru přímo připojit k souboru otevřenému v systému Groma. Importované položky budou zařazeny do stávajícího souboru podle nastaveného způsobu řazení (seznam souřadnic), nebo přidány na konec souboru (seznam měření). V dialogovém okně pro výběr importovaného souboru lze označit více souborů stejného formátu a importovat je najednou.

Tímto příkazem lze zavřít najednou všechny otevřené soubory (a všechna otevřená okna).

Program provede kompresi datového souboru. Při kompresi jsou ze souboru vypuštěny všechny smazané položky a ostatní položky jsou uloženy setříděné, což může výrazně zrychlit případné příští indexování. Původní soubor je uložen jako záložní (souřadnicový s příponou .~cr, soubor s měřenými daty s příponou .~me).

Program vytvoří k datovému souboru nový indexový soubor. Za normálních okolností není třeba indexový soubor tímto způsobem tvořit, program se o jeho aktualizaci stará sám. Tento příkaz použijte pouze máte-li důvod se domnívat, že informace, které vidíte na obrazovce, nesouhlasí se skutečnými údaji v datovém souboru.

Tento příkaz vyvolá dialogové okno, které obsahuje informace o aktuálním souboru (počet položek, datum vytvoření, atd.). Zde můžete definovat až 32znakový popis souboru, který je zobrazován v dialogovém okně při otevírání souboru.

Editační okna pro nastavení počtu desetinných míst slouží k nastavení počtu desetinných míst pro tento konkrétní soubor a mají přednost před globálním nastavením aplikace. Podrobnosti jsou uvedeny v kapitole Počet desetinných míst a zaokrouhlování.

Přepínač Povolit duplicitní body slouží k povolení nebo zakázání duplicitních bodů pro tento konkrétní soubor a mají přednost před globálním nastavením aplikace. Podrobnosti jsou uvedeny v kapitole Duplicitní čísla bodů v seznamu souřadnic.

Informace můžete nastavit pro seznamy souřadnic a seznamy naměřených hodnot.

Při práci s více seznamy souřadnic najednou je vhodné mít jeden z nich označen jako aktivní. Není-li nastavena volba hledání bodů ve všech otevřených souborech (Soubor->Nastavení->Prostředí), jsou body vyhledávány pouze v aktivním seznamu souřadnic. Některé výpočetní úlohy (např. polární metoda) do aktivního seznamu souřadnic automaticky ukládají všechny vypočtené body.

	Tip
	Informace o zvoleném aktivním seznamu souřadnic jsou zobrzeny na stavovém řádku hlavního okna aplikace.

Po tomto příkazu je zobrazeno dialogové okno se záložkami, pomocí něhož lze konfigurovat systém Groma. Jednotlivé položky tohoto nastavení jsou popsány dále (dialogové okno Nastavení).

Po tomto příkazu je zobrazeno dialogové okno pro manipulaci s konfiguracemi. Pomocí něho lze vytvářet a mazat soubory s konfiguracemi a vybírat aktivní konfiguraci.

Po tomto příkazu je zobrazeno dialogové okno, které slouží pro nastavení atributů zobrazení bodů při propojení s některým CAD systémem (DesignCAD, IntelliCAD).

Okno obsahuje seznam konfigurací, z něhož lze volit pouhým ukázáním na příslušnou položku. Chcete-li do seznamu přidat další konfiguraci, vyplňte v dialogovém okně všechny atributy pro jednotlivé složky bodu (bod, předčíslí, číslo, výška, kód). Zaškrtněte ty položky, které mají být do výkresu při přenesení bodu zaznamenány. U číselných údajů můžete nastavit také počet znaků, počet desetinných míst a další volby. Po zadání názvu konfigurace stisknutí tlačítka (Přidat) bude konfigurace přidána do seznamu.

Umožňuje vytisknout seznam souřadnic nebo vykreslit obrázek na plotteru. Před zahájením tisku musíte nejprve zvolit příslušné výstupní zařízení.

Po vyvolání tohoto příkazu se objeví dialogové okno, jehož podoba se liší v závislosti na typu okna, které chcete vytisknout.

Před tiskem (kreslením) musíte nejprve nastavit výstupní zařízení. V programu se nastavuje zvlášť zařízení pro textový výstup, na němž budou tisknuty seznamy (obvykle tiskárna), a zařízení pro grafický výstup, na němž bude vykreslována grafika (obvykle plotter).

Tento příkaz zobrazí dialogové okno pro výběr obou zařízení, z něhož je možno nastavit i jejich konfiguraci (pokud to příslušné drivery umožňují).

Tento příkaz zobrazí dialogové okno s lokálním protokolem z posledního výpočtu. Příkaz je ekvivalentní stisknutí tlačítka (Protokol) v kterémkoli výpočetním okně.

Dialogové okno s lokálním protokolem je nemodální, může být tedy stále otevřené. Je-li během výpočtu otevřené, změny v lokálním protokolu se v něm zobrazují okamžitě.

Chcete-li lokální protokol uložit do celkového protokolu, stiskněte tlačítko (Uložit).

Pomocí tohoto příkazu můžete uložit lokálním protokol aniž byste museli otevírat dialogové okno lokálního protokolu. Tento způsob ukládání je poněkud rychlejší, a s výhodou jej můžete použít i v případě, že je lokální protokol větší, než lze zobrazit ve standardním editačním okně (omezení Windows 95 - v takovém případě nemůže být dialogové okno s lokálním protokolem zobrazeno).

Tento příkaz zobrazí dialogové okno se seznamem komentářů a chybových hlášení, která byla vygenerována v průběhu práce s programem.

	Tip
	Dialogové okno lze zobrazit i poklepáním na oblast systémových informací v levém spodním rohu hlavního okna, na stavovém řádku hlavního okna aplikace.

V horní části okna jsou tučně zobrazena nová hlášení, která byla zaznamenána od posledního zobrazení tohoto okna. Ve spodní části jsou zobrazena starší hlášení, která již byla zobrazena dříve. Po potvrzení obsahu okna tlačítkem (OK) jsou nová hlášení přesunuta do archivu, takže po příštím otevření okna budou zobrazena ve spodní části. Po uzavření okna bez potvrzení tlačítkem (OK) budou nová hlášení ponechána mezi novými.

Dialogové okno s komentáři je nemodální, může být tedy stále otevřené. Je-li během výpočtu otevřené, nové komentáře se v něm zobrazují okamžitě.

Tento příkaz ukončí práci s programem Groma. Před ukončením jsou zapsány všechny indexové soubory, a do inicializačního souboru jsou uloženy informace o otevřených oknech, takže jsou při příštím spuštění programu všechna okna opět automaticky otevřena a umístěna na obrazovce tak, jak byla umístěna při ukončení programu.

Položky v seznamech lze mazat pomocí klávesy <Del>, volbou Editace->Vymaž nebo Editace->Přenes

Jsou-li v seznamu některé položky označeny, program smaže je (po dotazu Smazat všechny označené položky?).

Není-li žádná položka označena, program smaže položku, na níž je umístěn kurzor (po dotazu Smazat zvolenou položku?).

Byly-li položky smazány příkazem Editace ->Přenes, program je přenesl do schránky, z níž mohou být příkazem Editace->Vlož vloženy do libovolného jiného datového okna nebo jako text do jiné aplikace (MS Excel, textové editory, apod.). Vkládané souřadnice jsou zařazeny podle čísel, měřená data jsou vložena před aktuální pozici kurzoru.

Po vyvolání tohoto příkazu se zobrazí dialogové okno pro editaci položky, na níž je zobrazen kurzor. Editaci lze vyvolat i dvojitým kliknutím myší na libovolnou položku seznamu.

Dialogové okno je jiné pro editaci v seznamu souřadnic a v seznamu měření.

Po vyvolání tohoto příkazu je kurozr přesunut do editačního okna pro vyhledávání bodu. Píšete-li v něm číslo bodu, resp. editujete-li jej, program automaticky umisťuje kurzor na první nalezený bod daného čísla. Chcete-li nalézt další bod daného čísla, stiskněte klávesu <Šipka Dolů>. Chcete-li nalézt předchozí bod daného čísla, stiskněte klávesu <Šipka Nahoru>.

Pomocí tohoto příkazu můžete do datového souboru na místo kódů přenést popisy podle nastavené kódovací tabulky (popisy, které jsou zobrazeny na obrazovce).

	Varování
	Při ukládání do starých typů souborů (.crd, .mes) budou popisy oříznuty na maximální délku 20 znaků.

Při mazání program v datovém souboru jednotlivé položky označí jako smazané, ale fyzicky data v souboru zůstávají. Odstraněny jsou až při kompresi souboru. Pokud tedy některé položky smažete, a později je potřebujete opět obnovit, a nemůžete použít funkci Krok zpět (soubor byl mezitím uzavřen, indexován, apod.), můžete použít tuto funkci. Položky jsou obnoveny vždy do nového souboru, který je automaticky vytvořen (při obnově obvykle vzniknou nekonzistentní data - duplicitní body, měřené body bez hlavičky stanoviska, apod.). Z tohoto souboru můžete potřebné údaje zkopírovat do kteréhokoli souboru.

Tímto příkazem vypíšete seznam souřadnic nebo měření do protokolu. Jsou-li v seznamu označeny některé položky, jsou do protokolu uloženy pouze ony, jinak je vypsán celý seznam. Souřadnice lze do protokolu zapsat i pomocí schránky (do hlavního okna s protokolem) nebo přetažením myší (do dialogového okna s lokálním protokolem).

Do protokolu jsou zapisovány ty sloupce s údaji, které jsou zapnuty v datovém okně.

Tímto příkazem lze přidávat položky do seznamů souřadnic. Po jeho vyvolání program zobrazí příslušné editační okno, v němž můžete definovat potřebné hodnoty.

Dialogové okno je nemodální, mezi jednotlivými položkami se tedy můžete pohybovat i klávesou <Enter>.

Abyste nemuseli potvrzovat údaje, které nezadáváte, popř. které se nemění, můžete některé položky vypnout pomocí zaškrtávacího okénka vpravo od příslušné položky. Vypnutá okna budou při zadávání automaticky vynechávána. Vypnete-li číslo bodu, bude automaticky zvyšováno o jedničku, nebudete je však muset neustále potvrzovat. Vypnete-li nastavený kód, bude bez potvrzování přiřazen všem dalším bodům až do příští změny.

U bodu lze zadat tyto skupiny údajů:

Po zadání posledního potřebného údaje je bod automaticky přidán do seznamu, ve všech oknech příslušného seznamu je na něj umístěn kurzor a číslo bodu je zvýšeno o jedničku. Předčíslí nemusíte potvrzovat, chcete-li je změnit, dostanete se na něj pomocí myši nebo klávesy <Shift-Tab>.

Bod je zařazen do seznamu podle nastaveného způsobu řazení bodů.

Přidáváte-li do seznamu souřadnic bod s číslem, které již v seznamu existuje (a nejsou-li v nastavení programu povoleny duplicity), program zobrazí okno s nabídkou možností uložení již existujícího bodu.

Dialogové okno slouží k editaci jednotlivých bodů v seznamu souřadnic.

U bodů lze editovat tyto skupiny údajů:

V oddílu Redukce lze otevřít okno Soubor->Nastavení->Redukce, které slouží k nastavení redukcí souřadnic a předčíslí bodu.

Pokud některé z údajů, zobrazovaných v seznamech, nepoužíváte (např. typ bodu, výška, apod.), můžete pomocí tohoto příkazu příslušné sloupce vypnout. Volbu lze vyvolat i kliknutím pravým tlačítkem myši na záhlaví seznamu (tj. nikoli na barevné záhlaví s názvem souboru, ale na první řádek s hlavičkami sloupců). Nastavení zobrazených údajů je respektováno i při tiskových výstupech a při ukládání seznamů do protokolu.

Dialogové okno slouží k označování položek v seznamu podle zadaných kritérií.

V seznamech souřadnic lze provádět hromadné změny. Pomocí tohoto dialogového okna lze nastavit které údaje a jakým způsobem mají být změněny.

Dialogové okno obsahuje rámeček pro každý údaj, který lze pomocí hromadné změny upravovat. Každý rámeček obsahuje zaškrtávací okénko Změnit, kterým volíte, které údaje budete hromadnou změnou měnit. Pokud toto okénko zapnete, program vám zpřístupní nastavení změny pro příslušný údaj. Do editačního okénka můžete zapsat číselnou konstantu nebo funkční vztah, jehož výsledkem je číselná hodnota.

Nemodální dialogové okno, pomocí něhož můžete přečíslovat seznam souřadnic. Zadáte vstupní soubor, výstupní soubor (doporučujeme přečíslovávat do nového souboru), a další parametry přečíslování.

Po přečíslování bude zobrazen protokol o přečíslování a naplněn seznam přiřazení čísel bodů.

Přečíslování

Přečíslování seznamu spustíte tlačítkem (Přečíslovat). Můžete si zvolit, zda má být přečíslován celý seznam, nebo pouze označené položky. Při přečíslování seznamu měření vám program navíc nabízí následující volby:

• Přečíslovat stanoviska

  Pokud tuto volbu zaškrtnete, budou při přečíslování změněna i čísla stanovisek. Je-li tato volba vypnutá, čísla stanovisek zůstanou beze změny.

• Přečíslovat orientace

  Pokud tuto volbu zaškrtnete, budou při přečíslování změněna i čísla orientací. Je-li tato volba vypnutá, čísla orientací zůstanou beze změny.

• Přečíslovat alfanumerické

  Pokud tuto volbu zaškrtnete, budou při přečíslování změněna i čísla bodů s alfanumerickými identifikátory.

• Zachovat duplicity

  V seznamech měření se mohou některá čísla bodů opakovat (např. v případě opakovaného zaměření). Při normálním přečíslování by obě zaměření dostala odlišná nová čísla, podle pozice, na které se měření v seznamu nachází. Pokud však tuto volbu zaškrtnete, po přečíslování budou mít všechna tato měření opět shodné číslo bodu (takové, které dostane první zaměření daného bodu).

	Poznámka
	Je-li při přečíslování seznamu souřadnic použita v předčíslí nebo v čísle bodu maska, doporučujeme provést přečíslování do nového prázdného seznamu souřadnic. Pokud máte zvoleno přečíslování do původního souboru, bude zobrazeno varovné hlášení s dotazem, zda má program v přečíslování pokračovat.

Po přečíslování je zobrazen protokol, obsahující tabulku starých a nových čísel bodů.