Program je chráněn proti neoprávněnému použití tzv. hardwarovým klíčem. Hardwarový klíč je zařízení, které se připojí na paralelní port počítače, a program během svého chodu jeho přítomnost testuje. Nenalezne-li klíč, spustí se automaticky v omezeném demonstračním režimu.

Hardwarový klíč lze použít v lokálním nebo síťovém provedení. Lokální klíč musí být připojen přímo na počítači, na němž je GROMA spuštěna. Síťový klíč je připojen na tzv. licenčním serveru, ke kterému se jednotlivé instalace systému GROMA připojují.

Klíč může být připojen na kterémkoli z portů LPT1 - LPT3. Klíč je zcela průchozí pro standardní signály tiskárny, můžete ji tedy připojit přes něj. Používáte-li více klíčů zapojených do kaskády, a nastanou-li nějaké komplikace (některý z programů nepracuje), zkuste změnit pořadí klíčů, případně je rozdělit i na další porty počítače.

	Důležité
	Windows NT a Windows 2000 neumožňují aplikacím přímý přístup na hardware, takže je v tomto operačním systému nutno instalovat driver pro hardwarový klíč. Ve Windows 95, 98 a ME není instalace drivetu nezbytná, může se jí však předejít konfliktům při tisku. Při instalaci ststému GROMA se driver instaluje automaticky.

	Důležité
	U některých typů tiskáren, které používají obousměrnou komunikaci, může dojít k situaci, že program GROMA hardwarový klíč nenalezne. V tomto případě je nutno instalovat drivery pro hardwarový klíč, které jsou k dispozici na našich stránkách http://www.groma.cz nebo v naší kanceláři.

Instalační disk obsahuje program INSTALL.EXE, který automaticky instaluje všechny potřebné soubory.

Instalační program můžete spustit např. z menu Start nebo pomocí Správce Programů příkazem Start->Spusť a zadáním jeho názvu

D:\INSTALL.

Po jeho spuštění jste dotázáni na jméno adresáře, do kterého chcete program GROMA instalovat (implicitně C:\Groma7). Adresář pro program GROMA nemusí existovat, instalační program jej sám vytvoří. Po zvolení adresáře programu se instalační program dotáže, které komponenty systému chcete instalovat. Doporučujeme vám ponechat přednastavenou kompletní instalaci. Instalaci spustíte klávesou <Enter>. Po spuštění již proběhne instalace zcela automaticky. Po instalaci je ve Správci Programů vytvořena skupina pro systém GROMA a v ní je vytvořena ikona pro spuštění programu. Tuto ikonu můžete přetáhnout myší do kterékoli jiné skupiny a prázdnou skupinu GROMA zrušit.

Program můžete spustit dvojitým kliknutím na jeho ikonu, z menu Start nebo pomocí Průzkumníka.

Program GROMA lze spustit s některými parametry na příkazové řádce. Parametry jsou uvedeny za znakem "/" nebo "-". Seznam parametrů je uveden v příloze.

Veškerá nastavení programu GROMA, včetně tolerancí, vstupních/výstupních formátů, rozmístění otevřených oken na obrazovce, apod. jsou ukládána do inicializačního souboru GROMA.INI. Umístění tohoto souboru se liší v závislosti na použité verzi MS Windows. Existuje-li v prostředí proměnná USERPROFILE, bude konfigurační soubor umístěn do adresáře, kam tato proměnná ukazuje. Tato proměnná je nastavena v systémech Windows NT a Windows 2000. Není-li tato proměnná definována, bude konfigurační soubor umístěn v adresáři, kde jsou instalována MS Windows (obvykle C:\WINDOWS).

Umístění konfiguračního souboru lze změnit pomocí parametru při spuštění. Seznam použitelných parametrů je uveden v příloze.

Pokud při prvním spuštění systému GROMA není v příslušném adresáři inicializační soubor nalezen, program na toto místo zkopíruje standardní předdefinovanou konfiguraci, která se nachází v adresáři systému GROMA.

Konfigurační soubor je textový soubor, který lze teoreticky přímo editovat, ale tento postup příliš nedoporučujeme, protože všechny jeho položky jsou nastavitelné z prostředí programu GROMA, a je-li tento soubor porušen, resp. obsahuje-li nepředpokládané nebo nepřípustné údaje, nelze zaručit korektní chování programu.

Vzhledem k tomu, že v programu lze nastavit poměrně velké množství různých parametrů (a v některých případech, jako třeba u vstupních/výstupních formátů, může být nastavení poměrně pracné), doporučujeme inicializační soubor čas od času zálohovat.

Program se ovládá stejně, jako většina aplikačních programů pro MS Windows, uživateli, který je na toto prostředí zvyklý, by tedy ovládání nemělo činit žádné potíže.

Po prvním spuštění programu GROMA je zobrazeno jeho hlavní okno. Ve vrchní části okna je zobrazeno menu s příkazy, které slouží k ovládání programu. Toto menu reaguje na typ datového okna, které je právě aktivní, a přizpůsobuje mu nabízené příkazy. Po prvním spuštění programu není žádné datové okno otevřeno, menu tedy obsahuje pouze příkazy pro otevření okna a výpočty.

Pod tímto menu je zobrazena lišta nástrojů. Tato lišta obsahuje některé nejpoužívanější příkazy z hlavního menu, a slouží k jejich rychlejšímu vyvolání. Stejně jako menu, i lišta nástrojů reaguje svou nabídkou na typ aktivního okna.

Pod lištou nástrojů je zobrazena lišta s nabídkou výpočetních funkcí. Všechny nabízené úlohy lze vyvolat i pomocí menu Výpočty.

Pod lištou výpočetních funkcí je lišta nastavení. Na této liště lze přímo měnit některá nastavení systému GROMA. Navíc je z této lišty přístupný manažer konfigurací, pomocí něhož lze spravovat více souborů s konfiguracemi.

Všechny seznamy na liště nastavení zobrazují několik naposledy použitých hodnot. Při volbě již dříve nastavené hodnoty tedy většinou není třeba zadávat údaj z klávesnice, ale stačí jej vyhledat v seznamu hodnot.

Na liště nastavení jsou přístupné následující položky:

Pod lištou výpočetních funkcí je volná pracovní plocha, do níž jsou umisťována datová okna.

U spodního okraje hlavního okna je umístěn stavový řádek, který uživateli poskytuje některé další informace.

Hlavní okno programu, zobrazené po jeho prvním spuštění, tvoří jakýsi rámec pro další okna, která obsahují vlastní zpracovávaná data. Program GROMA umožňuje práci se sedmi typy datových oken:

Souřadnicová okna a okna s naměřenými daty jsou tzv. seznamy, tj. obsahují textové informace uspořádané do řádků a sloupců.

Najednou lze otevřít libovolné množství oken (jejich počet je omezen pouze kapacitou volné paměti). K jednomu datovému souboru lze otevřít více oken, všechny změny v datech se automaticky zobrazují ve všech otevřených oknech.

S jednotlivými okny lze manipulovat tak, jak je obvyklé u ostatních aplikací pro MS Windows. Okna lze posouvat po obrazovce, zvětšovat a zmenšovat, minimalizovat na ikony a zvětšit na celou plochu hlavního okna programu. Tytéž operace lze provádět s hlavním oknem. Podrobnější informace o manipulaci s okny lze nalézt v uživatelské příručce k MS Windows.

Program si uchovává informace o otevřených oknech v inicializačním souboru, takže jsou okna po ukončení práce s programem a jeho opětovném spuštění automaticky znovu otevřena.

K manipulaci s okny slouží příkazy v menu Okno.

Pro komunikaci s uživatelem jsou využívána tzv. dialogová okna. Podle způsobu obsluhy lze dialogová okna rozdělit na modální a nemodální.

V programu GROMA je kdykoli k dispozici kontextová nápověda. Nápovědu lze vyvolat třemi způsoby:

Mimo hlavní nápovědu program zobrazuje při výběrech v menu krátký popis zvolené položky ve stavovém řádku.

Projekty jsou soubory, definující jednotlivé zakázky. Po založení projektu je zobrazeno okno, do něhož lze přidávat soubory, které se vztahují k příslušné zakázce. Projekty obsahují také některé části konfigurace (připojenou kódovací tabulku, apod.). Práce s projekty je podrobněji popsána zde.

Seznam souřadnic je tvořen dvěma soubory, které mají stejné jméno, ale liší se příponou. První, datový, obsahuje vlastní souřadnice (soubor s příponou .crd), a druhý, tzv. indexový, obsahuje informace o setřídění bodů (soubor s příponou .crx). Při porušení nebo ztrátě datového souboru jsou ztraceny souřadnice všech bodů, zatímco ztracený indexový soubor lze na základě datového souboru kdykoli obnovit. Z toho vyplývá, že je nutno pečlivě zálohovat datové soubory, zatímco zálohování indexových souborů je zbytečné.

Způsob uložení seznamu měřených údajů je téměř stejný, jako u seznamu souřadnic. Seznam je opět tvořen dvěma soubory - datovým (.mes) a indexovým (.mex). Manipulace s těmito soubory je stejná jako u seznamu souřadnic.

Při výpočtech si můžete otevřít soubor s protokolem. Jedná se o editační textové okno, do něhož program ukládá protokoly z výpočtů. Protokol může být otevřen nejvýše jeden. Podrobně je práce s protokoly popsána v samostatné kapitole.

Program GROMA umožňuje práci s textovými soubory. Textové soubory lze otevřít v editačním okně stejným způsobem jako jiné soubory. Textových souborů může být otevřeno libovolné množství, ale na rozdíl od seznamů může být pro každý soubor otevřeno pouze jedno okno.

V některých situacích systém GROMA otevírá textové soubory automaticky (např. po exportu do textového souboru je výsledný soubor automaticky zobrazen, při importu je v případě chyby načítaný soubor zobrazen a kurzor je umístěn na chybný řádek).

Chcete-li importovat textový soubor, který je právě otevřen, a byl-li tento soubor v editoru systému GROMA změněn, budete upozorněni, že aktuální verze souboru je v editoru, a dotázáni, chcete-li jej před importem uložit.

Jestliže textový soubor, který je v systému GROMA otevřen, změníte nějakou jinou aplikací, budete při návratu do systému GROMA na změnu upozorněni, a budete dotázáni, zda chcete načíst z disku aktuální verzi souboru.

Grafické soubory (soubory s příponou .pic) obsahují pouze předpis kresby, jsou tedy vždy spojeny s příslušnými souřadnicovými soubory téhož jména. Otevřete-li grafický soubor, je do paměti automaticky načten i příslušný seznam souřadnic (i když není zobrazen v okně). Výhodou tohoto způsobu tvorby grafiky je především to, že je pro výpočty i pro kresbu používán jeden seznam souřadnic, a veškeré změny v něm se automaticky promítají i do nakresleného plánu. I když už je situace k bodům vykreslena, lze u nich libovolně měnit souřadnice (a to jak u jednotlivých bodů, tak i souhrnně pro celý soubor např. transformací z místní do hlavní soustavy), a vykreslený plán tyto změny akceptuje aniž by bylo třeba do něj zasahovat. Navíc použití jednoho seznamu souřadnic přináší i úspory místa v paměti a na disku.

Aby mohl program se seznamy pracovat, musí být seznamy nejdříve indexovány. Při indexování je vytvořen k datovému souboru příslušný indexový soubor, v němž jsou body setříděny podle předčíslí a čísel. V datovém souboru body zůstávají uloženy nesetříděné, tak, jak byly postupně při výpočtech nebo importu přidávány.

Při práci se seznamem je indexový soubor umístěn v paměti počítače (z důvodu rychlejší manipulace se seznamem), zatímco datový soubor je stále umístěn na disku. Veškeré změny v datech jsou tedy okamžitě ukládány na disk.

Změny v datech jsou průběžně zaznamenávány na disk, zatímco změny v indexovém souboru se odehrávají v operační paměti, a aktuální indexový soubor se normálně ukládá až při zavření okna se seznamem souřadnic. Při násilném přerušení chodu programu tedy na disku zůstane aktuální datový soubor, ale původní indexový soubor. Program podle určitých kritérií testuje soulad datového a indexového souboru, takže sám rozpozná, že k sobě tyto soubory nepatří, a v takovém případě automaticky vytvoří nový indexový soubor.

Při mazání v datovém souboru (souřadnicovém i s měřenými daty) jsou rušené položky pouze označeny jako smazané, ale v datovém souboru nadále zůstávají. Může se tedy stát, že po složitých operacích a přesunech bodů je seznam souřadnic prázdný, nebo obsahuje pouze několik bodů, a přesto na disku zabírá třeba několik desítek nebo stovek KB. V takovém případě je vhodné provést kompresi datového souboru. Při kompresi je původní datový soubor přejmenován na záložní (.~cr), a je vytvořen nový datový soubor (.crd), který již dříve smazané položky neobsahuje.

Kompresi datového souboru je však vhodné provést i z jiných důvodů. Je-li například importován seznam souřadnic (např. z textového souboru), v němž nejsou body setříděny, může jeho indexování (zvlášť je-li rozsáhlý) trvat poměrně dlouho. Dojde-li během další práce k porušení indexového souboru, nebo je-li tento soubor smazán, je nutno celé zdlouhavé indexování absolvovat znovu. Při kompresi souboru jsou však body zapisovány setříděné podle čísel, a v takovém případě další indexování zabere podstatně méně času. Po importu nesetříděného seznamu, případně po složitějším doplnění seznamu během výpočtů je tedy vhodné datový soubor komprimovat.

Pro pochopení způsobu práce se soubory otevřenými v oknech je třeba nejprve vysvětlit, jakým způsobem je program spravuje.

Při otevření libovolného datového souboru jsou údaje nutné pro další práci s ním (např. indexový soubor pro seznam souřadnic, apod.) načteny do paměti počítače a příslušná reprezentace souboru je zobrazena v okně (seznam souřadnic, plán atd.). Při novém otevření téhož souboru je však zobrazeno pouze nové okno, a v paměti počítače je soubor fyzicky otevřen pouze jednou. Lze tedy nově otevřené okno chápat skutečně jako druhé "okénko", kterým je prohlížen tentýž soubor. Při otevření dvou oken s grafikou lze tedy prohlížet dva výřezy plánu najednou.

Z toho vyplývá, že veškeré změny, prováděné na souboru v libovolném otevřeném okně, jsou fyzicky prováděny v jednom souboru. Program tuto skutečnost signalizuje tím, že jsou tato okna zobrazující jeden soubor průběžně očíslována. Je-li ve více oknech viditelná stejná část souboru, změny, které v něm provedete, jsou automaticky zobrazovány ve všech oknech.

Chcete-li v programu pracovat s nějakým datovým souborem, musíte jej nejprve otevřít.

Soubor lze otevřít třemi způsoby:

Chcete-li založit nový soubor, zvolte příkaz Soubor->Nový. Zobrazí se dialogové okno, v němž můžete zvolit typ souboru, který chcete vytvořit. Po stisknutí tlačítka (OK) je soubor vytvořen a je zobrazeno jeho prázdné okno. Soubor je vytvořen jako dočasný v pracovním adresáři. Chcete-li jej uchovat, zvolte příkaz Soubor->Ulož jako a uložte jej pod jiným názvem. Jestliže se pokusíte neuložený dočasný soubor zavřít, program vás upozorní, že soubor ještě nebyl uložen, a dotáže se, zda jej chcete uložit. Neuložíte-li soubor, bude automaticky z disku smazán.

Ve verzi 6.0 byly do datových souborů doplněny některé další údaje, takže seznamy pořízené staršími verzemi systému GROMA nejsou s novými soubory kompatibilní. Pokud při otevírání seznamu souřadnic nebo seznamu měření zvolíte soubor, který byl pořízen některou z dřívějších verzí systému GROMA, program vás upozorní, že je nutno převést soubor do nového formátu. Pokud potvrdíte, že s převodem souhlasíte, program ponechá původní soubor jako záložní a vytvoří soubor stejného názvu v novém formátu. Tento soubor však již nebude možno otevřít ve starších verzích systému GROMA. Původní soubor ze starší verze bude zachován jako záložní (.~cr, .~me).

Pokud chcete soubor ve formátu 6.0 otevřít v některé ze starších verzí, musíte jej nejprve exportovat do staršího formátu příkazem Soubor->Ulož jako. V seznamu formátů zvolte formát Verze 2-5. Takto vytvořený soubor bude možno bez problémů otevřít ve starších verzích programu. Nové typy údajů (datum a čas vytvoření a modifikace záznamu, doplňující údaje o bodě, komentář u souboru, atd.) budou při konverzi do staršího formátu ztraceny.

Každý bod v seznamu je označen identifikátorem, podle něhož je v seznamu vyhledáván, a obsahuje další popisné informace, z nichž některé jsou společné pro seznamy souřadnic i seznamy měření, a některé jsou specifické.

Není-li seznam prázdný, je na jedné z jeho položek umístěn kurzor, tj. čára přes celou výšku řádku. Kurzorem lze pohybovat pomocí kláves <Šipka Nahoru>, <Šipka Dolů>, <PageUp>, <PageDown>, <Home> a <End>. Kurzor označuje právě zvolenou položku (bod nebo měření), na kterou se automaticky vztahují některé operace (editování, mazání, apod.). Na libovolnou položku lze kurzor přímo přemístit ukázáním myší.

Položku, na které je kurzor, lze editovat stisknutím klávesy <Enter> nebo dvojitým kliknutím myší. Pro editování jednotlivých údajů je zobrazeno editační okno, jehož podoba závisí na typu seznamu (editační okno pro body nebo pro měřené údaje).

Do seznamů lze přidávat položky pomocí klávesy <Insert>. Po jejím stisknutí je zobrazeno dialogové okno, do něhož můžete vyplnit požadované informace.

Přidávání do seznamu souřadnic

Při přidávání položek do seznamu souřadnic je zobrazeno nemodální okno, mezi jednotlivými položkami se tedy můžete pohybovat i klávesou <Enter>. Abyste nemuseli odklepávat údaje, které nezadáváte, popř. které se nemění, můžete některé položky vypnout pomocí zaškrtávacího okénka vpravo od příslušné položky. Vypnutá okna budou při zadávání automaticky vynechávána. Vypnete-li číslo bodu, bude automaticky zvyšováno o jedničku, nebudete jej však muset neustále potvrzovat. Vypnete-li nastavený kód, bude bez potvrzování přiřazen všem dalším bodům až do příští změny.

Po zadání posledního potřebného údaje je bod automaticky přidán do seznamu, ve všech oknech příslušného seznamu je na něj umístěn kurzor a číslo bodu je zvýšeno o jedničku. Předčíslí nemusíte potvrzovat, chcete-li je změnit, dostanete se na něj pomocí myši nebo klávesy <Shift-Tab>.

Bod je zařazen do seznamu podle nastaveného způsobu třídění bodů. Jestliže bod daného čísla již existuje, program vám nabídne možnost ponechat v seznamu starý bod, uložit nový bod, nebo uložit bod, jehož souřadnice jsou vypočteny jako průměr souřadnic starého a nového bodu.

Přidáváte-li do seznamu souřadnic bod s číslem, které již v seznamu existuje, program zobrazí okno, v němž jsou vypsány informace o původním bodě, o novém bodě, souřadnicové rozdíly a další informace (viz obrázek).

V této situaci máte následující možnosti:

• Zvolit pro bod nové číslo. Číslo můžete zadat do vstupního okénka pro číslo bodu.

• Ponechat původní souřadnice. Pro polohu i výšku zvolte v nabídce položku Staré.

• Uložit nové souřadnice. Pro polohu i výšku zvolte v nabídce položku Nové.

• Zprůměrovat nové souřadnice s původními. Pro polohu i výšku zvolte v nabídce položku Průměr V tomto případě můžete ještě zvolit váhu pro původní i nové souřadnice.

• Kombinace výše uvedených možností. Způsob zpracování lze volit nezávisle pro polohu a pro výšku. Můžete tedy např. ponechat bodu původní souřadnice X a Y, ale novou výšku.

Informace o takto zpracovaném bodě se objeví v protokolu, včetně souřadnicových rozdílů a dalších údajů.

Položky v seznamech lze mazat pomocí klávesy <Del>, volbou Editace->Vymaž nebo Editace->Přenes

Jsou-li v seznamu některé položky označeny, program smaže je (po dotazu Smazat všechny označené položky?).

Není-li žádná položka označena, program smaže položku, na níž je umístěn kurzor (po dotazu Smazat zvolenou položku?).

Byly-li položky smazány příkazem Editace ->Přenes, program je přenesl do schránky, z níž mohou být příkazem Editace->Vlož vloženy do libovolného jiného datového okna nebo jako text do jiné aplikace (MS Excel, textové editory, apod.). Vkládané souřadnice jsou zařazeny podle čísel, měřená data jsou vložena před aktuální pozici kurzoru.

Libovolné položky seznamu lze označit pro použití některou další funkcí (uložení do souboru, přesun, mazání, atd.).

Hromadné označování

Položky v seznamech lze označovat i hromadně pomocí výběrového dialogového okna, vyvolaného příkazem Měření-> Označ nebo Souřadnice->Označ .

V tomto dialogovém okně můžete zadat meze pro označení (minimální hodnoty, maximální hodnoty).

Zadáte-li u některé z položek pouze maximální hodnotu, program označí všechny položky, u nichž není tato maximální hodnota překročena. Obdobně, zadáte-li pouze minimální hodnotu, program označí v seznamu všechny položky, u nich není příslušná hodnota menší, než zadaná mez.

Můžete zvolit i režim označování:

• Nové označení: Program označí pouze položky, vyhovující kritériím. U položek dříve označených označení zruší.

• Přidat k označeným: Program všechny položky, které vyhovují kritériím, přidá k položkám dříve označeným.

• Ubrat od označených: Program všechny položky, které vyhovují kritériím, odebere od položek dříve označených.

	Poznámka
	Při označování podle kódu mějte, prosím, na paměti, že kód je textový údaj, a to i v případě, že obsahuje pouze číslice. Zadáte-li tedy při označování meze "1" až "20", nebudou označeny např. položky s kódem "5".

Dále můžete zvolit, zda má program označit položky, u nichž je splněna alespoň jedna z uvedených podmínek, nebo pouze položky, u nichž jsou splněny podmínky všechny. Vlastní označení spustíte stisknutím tlačítka (Označ).

Dialogové okno pro označování obsahuje navíc některé další funkce:

• (Označit všechny) Tímto tlačítkem označíte všechny položky v seznamu. Téhož výsledku lze dosáhnout stisknutím klávesy <+> na numerické klávesnici.

• (Zrušit označení) Tímto tlačítkem zrušíte označení všech položek v seznamu. Téhož výsledku lze dosáhnout stisknutím klávesy <-> na numerické klávesnici.

• (Označit alfanumerické) Tímto tlačítkem označíte v seznamu všechny položky s alfanumerickým identifikátorem.

• (Označit zamčené) Tímto tlačítkem označíte všechny zamčené položky v seznamu. Přejete-li si označit naopak odemčené položky, označte tímto způsobem zamčené položky a stisknutím klávesy <*> na numerické klávesnici zaměňte označené za neoznačené.

• (Označit stanoviska) Tímto tlačítkem označíte všechna stanoviska v seznamu měření.

• (Označit orientace) Tímto tlačítkem označíte všechny orientace v seznamu měření. Přejete-li si označit pouze měřené body, označte výše uvedeným způsobem všechna stanoviska a všechny orientace, a stisknutím klávesy <*> na numerické klávesnici zaměňte označené za neoznačené.

• (Smazat nastavení) Tímto tlačítkem vymažete veškerá nastavení zadaná do dialogového okna pro označování.

Stisknete-li v seznamu kteroukoli číselnou klávesu, v levém dolním rohu obrazovky se zobrazí malé okno, do něhož můžete zadat číslo vyhledávaného bodu. Program označí první bod zadaného čísla (bez ohledu na předčíslí). Pokud bod daného čísla v seznamu není, označí bod s nejbližším vyšším číslem. Chcete-li označit další bod daného čísla, stiskněte šipku dolů. Vyhledávání lze aktivovat i příkazem Souřadnice->Najdi položku nebo Měření-> Najdi položku. Okno pro vyhledávání zrušíte stisknutím klávesy <Esc>.

Pokud některé z údajů zobrazovaných v seznamech nepoužíváte (např. zenitový úhel, typ bodu, převýšení, apod.), můžete pomocí příkazu Seznam ->Parametry zobrazení příslušné sloupce vypnout. Zobrazení je nastaveno pouze pro příslušný seznam a je zapsáno do hlavičky souboru, takže zůstane zachováno i při příštím otevření. Volbu lze vyvolat i kliknutím pravým tlačítkem myši na záhlaví seznamu (nikoli na barevné záhlaví s názvem souboru, ale na první řádek s hlavičkami sloupců). Nastavení zobrazených údajů je respektováno i při tiskových výstupech.

	Tip
	Přejete-li si některý z údajů vypnout na trvalo pro všechny soubory, doporučujeme vytvořit si zakládací soubory, v nichž budou příslušné údaje vypnuty. Nastavení je ze zakládacích souborů převzato pro každý nově vytvářený soubor.

Operace provedené v seznamech (změny, přidávání, mazání položek) lze vrátit pomocí příkazu Editace->Krok zpět. Systém GROMA si ukládá informace o změnách v seznamech do zvláštní vyrovnávací paměti. Tato paměť je samostatná pro každý otevřený seznam, lze tedy operace vracet nezávisle v každém seznamu zvlášť. Počet posledních uložených operací je omezen velikostí této vyrovnávací paměti, která je pro každý soubor 256 KB.

	Poznámka
	Vyrovnávací paměť pro krok zpět je vyprázdněna po přeindexování souboru. Po přeindexování již tedy nelze vrátit změny dříve provedené.

Data v seznamech lze pomocí myši přetahovat do různých datových oken. Přetahovat lze buď aktuální položku (tu, na níž je zobrazen kurzor), nebo celý blok označených položek.

Po vyvolání příkazu Souřadnice->Přečíslování nebo Měření-> Přečíslování je zobrazeno dialogové okno pro přečíslování seznamu.

Změna čísla

Přejete-li si změnit čísla bodů, zapněte zaškrtávacím okénkem změnu čísla a zadejte počáteční číslo bodu.

Pokud si přejete, aby krok v čísle bodu při přečíslování seznamu souřadnic byl jiný než 1, můžete jej zadat do vstupního okénka Krok. Pokud jako počáteční číslo bodu zadáte nejvyšší požadované číslo, a krok zadáte -1, bude seznam souřadnic přečíslován sestupně od zadaného čísla bodu (čímž dojde zároveň k obrácení pořadí bodů v seznamu).

V případě seznamu souřadnic lze přečíslování provést z jednoho do druhého souboru (ve starém souboru zůstanou body beze změny, nově přečíslované body budou přidány do nového souboru), nebo v rámci jednoho souboru (bodům budou čísla změněna).

Kromě standardního způsobu změny čísla lze použít i změnu čísla pomocí masky, stejně jako u předčíslí.

	Poznámka
	Je-li při přečíslování seznamu souřadnic použita v předčíslí nebo v čísle bodu maska, doporučujeme provést přečíslování do nového prázdného seznamu souřadnic. Pokud máte zvoleno přečíslování do původního souboru, bude zobrazeno varovné hlášení s dotazem, zda má program v přečíslování pokračovat.

	Varování
	Po přečíslování v rámci jednoho souboru je přečíslovaný soubor automaticky přeindexován, nelze tedy přečíslování vrátit příkazem Editace->Krok zpět.

V seznamech souřadnic i v seznamech měření lze provádět hromadné změny. Příkazem Souřadnice->Hromadná změna nebo Měření->Hromadná změna se zobrazí dialogové okno, v němž můžete definovat změny, které si přejete v seznamu provést.

Dialogové okno obsahuje rámeček pro každý údaj, který lze pomocí hromadné změny upravovat. Každý rámeček obsahuje zaškrtávací okénko Změnit, kterým volíte, které údaje budete hromadnou změnou měnit. Pokud toto okénko zapnete, program vám zpřístupní nastavení změny pro příslušný údaj. Do editačního okénka můžete zapsat číselnou konstantu nebo funkční vztah, jehož výsledkem je číselná hodnota.

Typ změny

Pod editačním okénkem můžete zvolit, jak má program při hromadné změně s výsledkem výrazu naložit. V závislost na typu údaje program nabízí všechny nebo některé z následujících možností:

• Nastavit

  Údaj bude nastaven na zadanou hodnotu nebo výsledek zadaného výrazu, bez ohledu na původní hodnotu údaje.

• Vynásobit

  Původní údaj bude zadanou hodnotou nebo výsledkem zadaného výrazu vynásoben. Přejete-li si původní údaj místo násobení dělit, zadejte zde převrácenou hodnotu koeficientu.

• Přičíst

  K původnímu údaji bude zadaná hodnota nebo výsledek zadaného výrazu přičten. Přejete-li si zadanou hodnotu odečíst, zadejte ji zde s opačným znaménkem.

• Odstranit

  Původní údaj bude ze záznamu odstraněn. Takto můžete např. odstranit výšky cíle, apod. Údaj můžete ze záznamu odstranit i tak, že zvolíte volbu Nastavit a editační okénko s příslušným údajem ponecháte prázdné.

	Poznámka
	Některé údaje (např. souřadnice X a Y) jsou povinné, takže je ze záznamu odstranit nelze.

Soubor se souřadnicemi je zobrazen ve formě seznamu, z něhož je viditelná pouze ta část, se kterou právě pracujete. Na aktuálním řádku je umístěn kurzor. S kurzorem lze pohybovat pomocí klávesnice nebo myší.

Body v seznamech souřadnic lze zamknout proti přepsání nebo smazání. Zamčení bodu je signalizováno symbolem zámku v levé části seznamu souřadnic (před číslem bodu). Body lze zamykat dvojím způsobem:

Zamčené body nelze mazat ani přepisovat. Změnit je můžete pouze pomocí editace bodu (např. klávesou <Enter>) nebo po odemčení. Přidáváte-li do seznamu bod s číslem, které již v seznamu existuje, a je-li existující bod uzamčen, je zobrazeno standardní dialogové okno s informacemi o souřadnicových rozdílech, ale je v něm přístupná pouze možnost ponechat v seznamu původní bod beze změny.

Seznam souřadnic je pro rychlejší manipulaci setříděn. Zatímco vlastní seznam souřadnic je fyzicky umístěn na disku (soubor .crd), údaje o setřídění bodů (soubor .crx) jsou pro rychlejší manipulaci načteny do paměti počítače.

Seznam souřadnic může být setříděn třemi způsoby:

Třídění podle předčíslí a podle čísla se týká pouze bodů s číselným identifikátorem. U alfanumerického identifikátoru není předčíslí a číslo rozlišováno, tyto body jsou tříděny abecedně (tedy jako v telefonním seznamu).

Způsob třídění lze nastavit pouze pro celý systém GROMA najednou, nelze zvolit pro každý seznam jiný způsob třídění. Způsob třídění se nastavuje v Soubor->Nastavení->Prostředí.

Je-li otevřeno více seznamů souřadnic, jeden z nich má obvykle tu výsadní vlastnost, že je zvolen jako aktivní. Název aktivního souboru je zobrazen ve stavové řádce. Po spuštění programu je nastaven jako aktivní ten seznam souřadnic, který je otevřen jako první.

To, který seznam souřadnic je aktivní, má vliv na mnoho dalších funkcí programu (např. vyhledávání a ukládání bodů).

V některých případech je výhodné nemít zvolen žádný z otevřených seznamů souřadnic jako aktivní (např. při pokusných výpočtech, jejichž výsledky nemají být ukládány).

Kdykoli program potřebuje souřadnice některého bodu, snaží se je vyhledat v seznamu souřadnic. Toto vyhledávání probíhá vždy podle stejného algoritmu, bez ohledu na to, z jakého důvodu (kterou funkcí) je bod hledán. Postup vyhledávání závisí na nastavení některých parametrů prostředí.

Je-li v dialogu Soubor->Nastavení->Prostředí zapnuta volba "Hledat ve všech otevřených souborech", program vždy prohledá všechny otevřené seznamy souřadnic. V opačném případě prohledá pouze aktivní seznam souřadnic.

Je-li v dialogu Soubor->Nastavení->Prostředí zapnuta volba "Hledat podle předčíslí", program hledá takové body, u nichž souhlasí číslo i předčíslí. V opačném případě předčíslí ignoruje, a nalezne všechny body daného čísla, bez ohledu na jejich předčíslí.

Poznámka

Je-li nastaveno vyhledávání podle předčíslí, je postup vyhledávání podstatně rychlejší, než při hledání pouze podle čísel (u rozsáhlých seznamů souřadnic může být rozdíl značný). Je to způsobeno tím, že seznam souřadnic nemůže obsahovat více bodů stejného předčíslí i čísla. Navíc je seznam setříděn primárně podle předčíslí a sekundárně podle čísla, pro vyhledávání bodu lze tedy použít poměrně rychlý algoritmus, a po nalezení bodu není třeba seznam dále prohlížet. Naproti tomu bodů se stejným číslem a různým předčíslím může seznam obsahovat více (a v seznamu mohou být libovolně umístěny), při hledání pouze podle čísla je tedy třeba prohlédnout soubor vždy celý.

V případě, že program nalezne více bodů s rozdílnými souřadnicemi, splňujících kritéria, zobrazí dialogové okno se seznamem bodů (včetně názvů souborů, v nichž byly body nalezeny), a nechá vás vybrat příslušný bod. Zvolíte-li v tomto seznamu položku [Žádný], program se chová, jako by žádný bod nenalezl.

V některých výpočetních funkcích jsou vypočtené body automaticky ukládány do aktivního seznamu souřadnic (např. polární metoda). Není-li nastaven žádný aktivní seznam souřadnic, program sám vypočtený bod neuloží, a můžete jej uložit ručně přetažením do libovolného seznamu souřadnic. To může být výhodné například při pokusných výpočtech, jejichž výsledky není třeba ukládat.

Ve výpočetních funkcích, kde je třeba zadat výstupní soubor pro vypočtené souřadnice (polární metoda dávkou, atd.) je při spuštění výpočtu jako výstup automaticky nastaven aktivní seznam souřadnic, jestliže jste předem nezvolili jiný soubor.

Chcete-li seznam souřadnic zobrazit graficky, zvolte příkaz Souřadnice->Zobraz graficky. Program otevře k příslušnému seznamu souřadnic předpis kresby (soubor .pic). Jestliže soubor s předpisem kresby neexistuje, program vytvoří prázdný soubor.

Příkazem Souřadnice->Roztřiď dle mapových listů vyvoláte dialogové okno, které vám umožní roztřídit seznam souřadnic do souborů podle mapových listů.

Použití tohoto okna je podrobně popsáno v referenční příručce.

Po vyvolání příkazu Souřadnice->Porovnání seznamů souřadnic je zobrazeno dialogové okno pro statistický test seznamů souřadnic. Program porovná dva seznamy souřadnic, vypočte souřadnicové rozdíly na jednotlivých bodech, odhady středních chyb a další údaje. Podrobný popis je uveden v referenční příručce.

Po vyvolání příkazu Souřadnice->Kontrola duplicitních čísel proběhne kontrola seznamu souřadnic, zda neobsahuje duplicitní čísla bodů. Výsledek kontroly je uložen do protokolu.

Po vyvolání příkazu Souřadnice->Odstranění identických bodů je zobrazeno dialogové okno, které slouží pro vyhledání bodů s různými čísly, ale s totožnými (nebo blízkými) souřadnicemi. Podrobný popis je uveden v referenční příručce.

Pomocí této funkce lze zkontrolovat posloupnost čísel bodů v seznamu souřadnic. Program zkontroluje číslování a zobrazí protokol, v němž vypíše informace o mezerách v číslování.

Po vyvolání příkazu je zobrazeno dialogové okno Souřadnice->Zaokrouhlení souřadnic pro zaokrouhlení celého seznamu (nebo označených položek) na stanovený počet desetinných míst. Podrobný popis je uveden v referenční příručce.

Po vyvolání příkazu Souřadnice->Obnova smazaných položek je zobrazeno dialogové okno, pomocí něhož lze do nového souboru obnovit všechny položky, které byly v daném seznamu smazány od poslední komprese souboru. Podrobný popis je uveden v referenční příručce.

Po vyvolání příkazu Souřadnice->Připoj soubor je zobrazeno dialogové okno pro výběr souboru, pomocí něhož lze do existujícího seznamu souřadnic přidat body z jiného seznamu. Importovaný soubor může být ve formátu systému GROMA, nebo v kterémkoli jiném formátu, z něhož GROMA umí body importovat (textový soubor, soubor ve formátu XML, apod.).

Systém GROMA umožňuje udržovat v seznamech souřadnic pro každý bod dva páry souřadnic X a Y. Můžete tedy mít pro každý bod např. souřadnice v hlavní a místní soustavě, nebo obecně ve dvou různých soustavách.

Druhý pár souřadnic je v seznamu uložen pomocí uživatelských informací o bodě (INFO1 a INFO2). Způsob zobrazení (pojmenování, počet desetinných míst, apod.) lze tedy nastavit v informacích o souboru příkazem Soubor->Informace o souboru.

Program vždy jako aktivní souřadnice do výpočtů přebírá první uvedené souřadnice, druhé jsou považovány za pomocné. Chcete-li začít pracovat s druhou sadou souřadnic, je třeba zaměnit hlavní souřadnice za pomocné. Tuto záměnu lze provést pomocí dialogového okna vyvolaného příkazem Souřadnice->Dvojí souřadnice.

Systém obsahuje další funkce pro práci s dvojími souřadnicemi:

Popis jednotlivých funkcí je uveden v referenční příručce.

V seznamech měření můžete volit podrobnost zobrazení. Program nabízí tyto možnosti:

Podrobnost zobrazení můžete volit dvěma způsoby:

Po vyvolání příkazu Měření->Přečíslování je zobrazeno dialogové okno pro přečíslování seznamu měření. Na rozdíl od seznamu souřadnic přečíslování měření probíhá v rámci jednoho souboru (není třeba přečíslovat z jednoho souboru do druhého). V dialogov0m okně zvolíte, které hodnoty chcete měnit (předčíslí, čísla), zaškrtnete, zda chcete přečíslovat i orientace a stanoviska, a přečíslování spustíte tlačítkem (Přečíslovat). Opakují-li se v seznamu měření čísla bodů, dostanou tyto body po přečíslování opět totožná čísla. Po přečíslování je zobrazen protokol, obsahující tabulku starých a nových čísel bodů.

Program GROMA umožňuje kompletní zpracování zápisníku měřených hodnot, včetně zpracování měření v obou polohách dalekohledu, obousměrně měřených délek, apod.

Po vyvolání příkazu Měření->Zpracování zápisníku se zobrazí dialogové okno, v němž můžete nastavit, které úpravy zápisníku požadujete.

Před výpočtem zápisníku musíte nejprve definovat teodolit pomocí příkazu Soubor->Nastavení->Teodolit. Při definování teodolitu nastavíte tolerance pro rozdíl měření v I. a II. poloze dalekohledu, rozdíl dvakrát měřené délky, apod. Podle nastavených tolerancí jsou potom jednotlivá měření v protokolu označována jako podezřelá resp. chybná.

Program je dodáván s předdefinovaným teodolitem s názvem "Neznámý teodolit", v jehož definici jsou nastaveny implicitní tolerance pro testování podezřelých a chybných měření.

Informace o všech změnách v seznamu měření jsou uloženy v protokolu. V některých případech může být vhodné zapsat změny pouze do protokolu, ale seznam měření ponechat v původním stavu. V takovém případě zaškrtněte volbu Pouze do protokolu, a program ponechá seznam beze změny.

Dále si můžete zvolit, zda chcete opravit celý soubor měření, nebo pouze označené položky.

Vlastní zpracování zápisníku spustíte stisknutím tlačítka (Opravit). Program provede postupně všechny úpravy, které jste si zvolili.

Při výpočtu zápisníku se program řídí těmito pravidly:

Systém GROMA v některých úlohách využívá označení orientací. Orientace jsou v seznamech měření zobrazeny tučně, a mohou být umístěny na libovolném místě seznamu (nemusí být nutně na začátku stanoviska). Při importu z formátu záznamníku program orientace automaticky označí (umožňuje-li formát příslušného záznamníku orientace odlišit). Pro jednotlivé body lze atribut orientace měnit také pomocí editace. Chcete-li změnit tento atribut pro větší množství bodů, můžete použít toto dialogové okno.

V okně zvolíte, podle kterých kritérií mají být orientace označeny, a zda mají být body, vyhovující zadaným kritériím, přidány ke stávajícím orientacím, či zda má být provedeno celé nové označení (v takovém případě je nejprve atribut Orientace u všech bodů zrušen).

Pomocí příkazu Měření->Připoj soubor lze na konec otevřeného seznamu měření připojit jiný seznam měření. Stejného výsledku lze dosáhnout, otevřete-li druhý soubor, a zkopírujete-li jej celý do prvního pomocí schránky. V tomto případě jsou však nové body vloženy na pozici kurzoru, nikoli na konec souboru.

Po vyvolání příkazu Souřadnice->Obnova smazaných položek je zobrazeno dialogové okno, pomocí něhož lze do nového souboru obnovit všechny položky, které byly v daném seznamu smazány od poslední komprese souboru. Podrobný popis je uveden v referenční příručce.

Nový projekt založíte příkazem Soubor->Nový a zvolením typu souboru Projekt. Po založení projektu se otevře prázdné okno, do něhož můžete přidávat soubory, které do zakázky patří.

Soubory lze přidávat dvojím způsobem:

V okně s projektem je zobrazena stromová struktura, v níž jsou soubory uspořádány podle typů. Libovolný soubor lze otevřít dvojím kliknutím myší na jeho název v seznamu. Okno se souborem je otevřeno na takovém místě a s takovou velikostí, jakou mělo při předchozím uzavření.

Nachází-li se datový soubor přidávaný do projektu ve stejném adresáři, jako samotný projekt, je do projektu přidán pouze pomocí samotného názvu souboru bez plné cesty. Celý projekt i s datovými soubory potom může být přesunut do jiného adresáře nebo na jiný disk, a datové soubory se budou správně otevírat i nadále. Pokud se však přidávaný soubor nachází v jiném adresáři než projekt, bude přidán s plnou cestou, a bude-li později přesunut, nebude možno jej z projektu znovu otevřít.

Přejete-li si ubrat některý soubor z projektu, vyberte jeho název v seznamu souborů a vypusťte jej příkazem Projekt->Odeber soubor.

Nový projekt lze uložit příkazem Soubor->Ulož nebo Soubor->Ulož jako. Standardní přípona projektu je .prj.

Cesty k jednotlivým souborům se v projektu ukládají relativně k umístění vlastního souboru s projektem. Je-li tedy přesunut projekt i se souvisejícími soubory na jiné místo, a jsou=li při tom zachována relativní umístění souborů vzhledem k projektu, není třeba v projektu nic měnit a vše bude bez problémů pracovat i v novém umístění.

	Důležité
	Relativní cesty lze použít pouze v případě, že jsou datové soubory umístěny na stejném zařízení, jako soubor s projektem (např. vše na disku C:).

Při otevření projektu je obnovena celá pracovní plocha systému GROMA, tj. jsou otevřena všechna okna, která byla otevřena při předchozím uzavírání projektu.

Do projektu se společně se seznamem souborů ukládá i část nastavení systému GROMA, můžete tedy mít různá nastavení pro různé zakázky. Jedná se o tato nastavení:

Do projektu se ukládá i seznam naposledy otevřených souborů, který je dostupný v nabídce Soubor.

Kód bodu může být tvořen libovolným alfanumerickým řetězcem do maximální délky dvacet znaků. Dvacet znaků plně postačuje pro jednoznačnou identifikaci bodů, a nezpůsobuje příliš výrazné zvýšení objemu souřadnicových souborů. Při všech výstupech program GROMA převádí kódy na popisy (např. pro automatické umisťování značek) podle připojené kódovací tabulky.

Kódovací tabulka je jednoduchý textový soubor, v němž jsou jednotlivým kódům přiřazeny odpovídající popisy. Struktura kódovacího souboru je zřejmá z následujícího příkladu:

1=Budova
2=Plot
3=Strom
4=Sloup
5=Lampa
6=Stožár
7=Mezník
8=Vchod
9=Orientace
10=PBBP
11=Nivelační značka
12=Zeď nahoře
13=Zeď dole
14=Silnice

V tomto kódovacím souboru jsou použity pouze číselné kódy, obecně však mohou být kódy tvořeny libovolnými alfanumerickými znaky.

Kódovací tabulka může navíc obsahovat tyto speciální položky:

Kódovací tabulky jsou uloženy v textových souborech s implicitní příponou .cod. Můžete si vytvořit libovolné množství kódovacích tabulek pro různé účely. Program GROMA používá tabulku, která je právě připojena. Není-li připojena žádná tabulka, program místo popisů zobrazuje původní kódy.

Chcete-li pracovat s konkrétní kódovací tabulkou, musíte ji nejprve připojit. Kódovací tabulka se připojuje pomocí tlačítka (Připojit) v dialogovém okně Soubor->Nastavení->Kódování. Po stisknutí tohoto tlačítka vám program nabídne k připojení všechny kódovací tabulky, nalezené v aktuálním adresáři. Po zvolení a připojení tabulky jsou okamžitě zobrazeny v otevřených seznamech souřadnic a naměřených hodnot příslušné popisy bodů namísto jejich kódů.

Chcete-li, aby program opět začal zobrazovat kódy, můžete připojenou kódovací tabulku odpojit pomocí tlačítka (Odpojit).

Chcete-li editovat kódovací tabulku, můžete ji otevřít přímo v systému GROMA jako textový soubor. Nejsnáze ji otevřete pomocí tlačítka (Editovat) v Soubor->Nastavení->Kódování. Změny provedené v kódovací tabulce se projeví okamžitě po jejím uložení na disk (příkaz Soubor->Ulož). Kódovací tabulka je běžný textový soubor, můžete ji tedy editovat i libovolným jiným textovým editorem.

Systém umožňuje použití více kódů na jednom bodě. Kódy musí být odděleny tzv. oddělovačem kódů (jeden znak - obvykle mezera nebo čárka). Tento oddělovač se nastavuje v Soubor->Nastavení->Kódování: Oddělovač kódů. Potom jsou převáděny na popisy všechny dílčí kódy u bodu. Pokud není některý z dílčích kódů nalezen v kódovací tabulce, bude zobrazen bez převedení na popis. Na výpisu jsou jednotlivé popisy odděleny mezerou. Přejete-li si je oddělit jiným znakem nebo posloupností znaků, uveďte je v kódovací tabulce jako položku @Separator="xx", kde xx je posloupnost oddělovacích znaků.

Pokud by byl u bodu kód například "1 2", při použití výše uvedené ukázkové kódovací tabulky by byl u bodu zobrazen popis "Budova Plot". Pokud by kódovací tabulka neobsahovala položku "1=Budova", byl by zobrazen popis "1 Plot". Pokud by v tabulce byl navíc řádek

@Separator=", "

výsledný kód by vypadal takto: "1, Plot".

Pokud se v záznamu bodu objeví kód, který není uveden v kódovací tabulce, program jej nepřevádí a zobrazí jej tak, jak byl registrován. Pokud si nepřejete zobrazovat kódy, které nebyly nalezeny v kódovací tabulce, můžete do ní doplnit řádek

@Default=""

Tímto řádkem volíte, jaký popis má být uveden na místě kódů nenalezených v kódovací tabulce. Pokud mezi uvozovkami nebude nic uvedeno, bude nenalezený kód vynechán. Pokud do uvozovek napíšete libovolný text, bude tímto textem nenalezený kód nahrazen.

Položky v seznamech souřadnic a naměřených hodnot lze označovat podle jejich kódů. Při označování je však třeba mít na paměti, že s kódy program pracuje jako s textovými, a to i v případě, že ke kódování používáte pouze číslice. Zvolíte-li tedy třeba označení všech položek s kódem od 5 do 59, nebudou označeny např. položky s kódem 8 (text začínající znakem "8" je větší, než text začínající znakem "5").

Pokud v některém dialogovém okně zadáváte kód bodu, je vedle editačního okénka pro kód zobrazeno tlačítko se třemi tečkami. Po stisknutí tohoto tlačítka program zobrazí kompletní seznam popisů z připojené kódovací tabulky, a vy můžete vybrat kód pomocí popisu.

Jestliže registrujete víceznakové popisy, program GROMA umožňuje jejich převod na maximálně dvacetiznakové kódy, se kterými interně pracuje. Při všech výpisech (na obrazovku, do textových souborů, atd.) automaticky převádí interní kódy zpět na poznámky.

Kódy, na něž mají být popisy převedeny, jsou definovány pomocí kódovací tabulky. Tutéž kódovací tabulku můžete použít i pro zpětný převod kódů na popisy, čímž je zaručeno zachování původních popisů, případně můžete pro výstup použít jinou tabulku.

Chcete-li popisy při importu převést na kódy, musíte připojit příslušnou kódovací tabulku, a v dialogovém okně Soubor->Nastavení->Prostředí zapnout v údajích o kódovací tabulce položku Překódovat při importu. Program potom všechny popisy převádí na kódy podle připojené tabulky, a jestliže některý popis v tabulce nenalezne, zobrazí chybové hlášení.

Dialogová okna pro výpočty jsou nemodální, můžete si jich otevřít více najednou, a chcete-li pracovat s jinými částmi systému GROMA, můžete je při tom nechat otevřená. Mezi jednotlivými editačními okénky v dialogovém okně se můžete pohybovat pomocí klávesy <Tab>, <Shift-Tab>, <Šipka nahoru>, <Šipka dolů> nebo <Enter>.

Výpočetní okna se skládají z několika oblastí, obvykle uzavřených do rámečků. Vždy obsahují oblast pro vstupní údaje, oblast pro výsledky a oblast s tlačítky. Složitější okna mohou obsahovat i více oblastí (orientace osnov, seznam souřadnic, apod.), případně záložky, pod nimiž jsou skryty další části oken. Ovládání všech výpočtů je až na několik výjimek shodné, bude proto popsán podrobně pouze výpočet polární metody, a u ostatních výpočtů budou popsány pouze odlišnosti od standardního postupu.

	Tip
	Stisknete-li klávesu <+> resp. <-> v okénku pro číslo bodu (je-li číslo bodu vyplněno), bude číslo zvětšeno resp. zmenšeno o jedničku. Toto platí pro všechna vstupní okénka pro zadání čísla bodu.

Údaje lze do dialogových oken zadávat dvěma způsoby:

Souřadnice vypočtených bodů lze ukládat do seznamů souřadnic přetažením pomocí myši.

Před zahájením výpočtů můžete pomocí příkazu Nástroje->Kontrolní kresba zobrazit dialogové okno, do něhož je okamžitě po dokončení kteréhokoli výpočtu zobrazena kontrolní kresba konfigurace daných a vypočtených hodnot. Vstupní body jsou zobrazeny černě, měřené hodnoty a vypočtené body červeně. Okno pro kontrolní kresbu je nemodální, může tedy být stále otevřeno. Jeho umístění a velikost lze libovolně měnit. Jednotlivé body v něm můžete zobrazit i přetažením myší ze seznamů souřadnic nebo z výpočetních oken. Kontrolní kresba je podrobněji popsána v části příručky zabývající se rozšiřujícími moduly.

Při některých výpočtech má program GROMA možnost odhadovat přesnost výsledku, např. podle geometrických parametrů (konfigurace), podle oprav (při přeurčených výpočtech), atd.

Kontrolovat parametry pro každý výpočet by bylo velmi pracné a zdlouhavé. Program GROMA proto umožňuje automatické porovnávání některých parametrů s předem nastavenými tolerancemi. Při překročení nastavené tolerance program zobrazí varovné hlášení, a umožní uživateli ve výpočtu pokračovat, nebo jej ukončit.

Uživatel má možnost definovat jednotlivé sady tolerancí. Podle požadované přesnosti potom pouze zvolí příslušnou sadu, se kterou od toho okamžiku program pracuje.

Tolerance se nastavují v dialogovém okně Soubor->Nastavení->Tolerance. V tomto dialogovém okně lze také zvolit aktivní sadu tolerancí.

Testování tolerancí lze vypnout zvolením sady jménem [Netestovat].

Kromě testování uživatelem definovaných tolerancí můžete ještě použít testování odchylek a parametrů dle předpisů pro práci v katastru nemovitostí. Toto testování se zapíná v dialogovém okně pro definování tolerancí. Jestliže toto testování zapnete, systém GROMA v některých výpočtech porovnává dosažené odchylky s mezními odchylkami a skutečné geometrické parametry obrazců s limitními povolenými parametry. Jestliže daný výpočet vyhoví požadavkům předpisů pro práci v katastru nemovitostí, je do protokolu připojen závěr, že byly tyto požadavky dodrženy. Nevyhoví-li výpočet, je zobrazeno dialogové okno s překročeným parametrem a do protokolu je zapsán výsledek testování.

Testovány jsou tyto parametry:

Program GROMA má zabudovánu jednu univerzální transformaci souřadnic, kterou používají všechny výpočetní úlohy, které transformaci potřebují.

V některých úlohách (např. polární metoda, protínání ze směrů, volné stanovisko, polygonový pořad) je třeba provést orientaci osnovy vodorovných směrů. Postup orientace směrů je vždy shodný, bez ohledu na typ zpracovávané úlohy.

Při orientaci osnov můžete postupovat dvěma způsoby. Buď můžete orientace vyplnit jednotlivě, nebo můžete nechat program zorientovat osnovu automaticky.

Váhy orientací

Při orientaci osnov lze do výpočtu zavést váhy jednotlivých směrů. Váhy se nastavují v konfiguraci programu (Soubor->Nastavení->Výpočty). Lze zvolit ze tří standardních nastavení:

• 1

  Váhy všech měřených směrů jsou 1. Takovýto způsob výpočtu byl použit v předchozích verzích systému GROMA.

• 1/s

  Pro jednotlivé směry jsou použity váhy určené ze vztahu

  p = 1/s

  kde s je délka na orientační bod.

• s/1000

  Pro jednotlivé směry jsou použity váhy určené ze vztahu

  p = s/1000

  kde s je délka na orientační bod.

• Uživatelské nastavení

  Kromě těchto tří předdefinovaných možností lze do vstupního řádku pro zadání váhy zapsat libovolný funkční vztah obsahující parametr s.

	Poznámka
	Při volbě předdefinovaných vah si všimněte, jak se ve vstupním okénku mění funkční vztah pro výpočet váhy.

Číselné hodnoty vah jednotlivých směrů naleznete v protokolu o orientaci osnovy směrů.

Dialog Polární metoda slouží k ručnímu výpočtu souřadnic bodů zaměřených polární metodou.

Před výpočtem zaměřených bodů nejdříve musíte zadat souřadnice stanoviska a zorientovat osnovu vodorovných směrů.

Podrobné body

Máte-li zorientovánu osnovu vodorovných směrů, můžete se pomocí záložky Určovaný bod přepnou do druhé části dialogového okna a začít počítat zaměřené body. Údaje můžete do editačních oken vyplňovat ručně, nebo přetahovat ze seznamu. Je-li zvolen aktivní seznam souřadnic, jsou do něj vypočtené body automaticky ukládány. Nechcete-li je ukládat, musíte před výpočtem zrušit aktivní seznam (příkaz Soubor->Aktivní seznam souřadnic, položka [Žádný]). Nemáte-li nastaven aktivní seznam souřadnic (nebo chcete-li uložit bod i do jiného seznamu, popř. použít v jiném výpočetním okně jako vstupní údaj), můžete jej přetáhnout pomocí myši stejně, jako se přetahují body ze seznamů souřadnic.

Chcete-li vypočítat souřadnice více bodů najednou, můžete si tyto body označit v seznamu měření, a přetáhnout celý označený blok najednou.

	Poznámka
	Při tomto způsobu výpočtu nesmí označený blok zasáhnout do dalšího stanoviska, protože tato úloha neumí automaticky provést novou orientaci osnov. V případě, že chcete počítat více stanovisek najednou, použijte Polární metodu dávkou.

Přetahujete-li data myší, budou souřadnice vypočteny okamžitě po přetažení. Zadáváte-li údaje z klávesnice, musíte stisknout tlačítko (Výpočet) (lze stisknout odkudkoli klávesou <Alt-V>).

Před výpočtem podrobných bodů zaměřených ortogonální metodou musíte nejprve určit transformační klíč postupem obdobným orientaci osnov vodorovných směrů při polární metodě. Do vstupních řádků v části Identické body musíte pro každý bod, který chcete použít pro určení transformačního klíče, zadat souřadnice v hlavní soustavě i v místní soustavě (kolmice a staničení), a pomocí tlačítka (Přidat) jej přidat do seznamu identických bodů.

Jsou-li v seznamu alespoň dva identické body, program automaticky vypočte transformační klíč a souřadnicové opravy na všech bodech. Zároveň zobrazí opravu délky mezi prvními dvěma identickými body (rozdíl délky určené ze souřadnic a z kolmic a staničení). Maximální počet identických bodů není omezen.

Transformační klíč si můžete zkontrolovat po stisknutí tlačítka (Klíč). Z dialogového okna, které program zobrazí (je shodné pro všechny typy transformace) vás bude pravděpodobně zajímat pouze část Měřítkové koeficienty (v tomto případě je použita podobnostní transformace, oba měřítkové koeficienty tedy budou shodné). Toto okno obsahuje tlačítka (Načíst klíč) a (Uložit klíč), pomocí nichž můžete zadaný transformační klíč uložit do souboru pro další použití, nebo ze souboru načíst dříve definovaný klíč.

Ve výpočetním dialogovém okně je automaticky zobrazena oprava délky měřické přímky. Jestliže je zadáno více než dva identické body, nebo jedná-li se o volnou měřickou přímku, je za opravu délky měřické přímky považován rozdíl vzdáleností mezi prvními dvěma identickými body.

Po určení transformačního klíče můžete obvyklým způsobem počítat jednotlivé body. Máte-li zvolen některý seznam souřadnic jako aktivní, program do něj automaticky ukládá vypočtené body. Nechcete-li je ukládat, musíte před výpočtem zrušit aktivní seznam (příkaz Soubor->Aktivní seznam souřadnic, položka [Žádný]). Nemáte-li nastaven aktivní seznam souřadnic (nebo chcete-li uložit bod i do jiného seznamu, popř. použít v jiném výpočetním okně jako vstupní údaj), můžete jej přetáhnout pomocí myši stejně, jako se přetahují body ze seznamů souřadnic.

Tlačítkem (Nová přímka) smažete obsah celého dialogového okna a můžete počítat další přímku.

	Tip
	Počítáte-li větší množství bodů, a máte-li možnost jejich kolmice a staničení nějakým způsobem importovat do seznamu souřadnic, můžete pro výpočet použít transformaci souřadnic.

Tato úloha zpracovává dávkově celý seznam naměřených hodnot nebo jeho část. Umí vypočítat souřadnice bodů polární metodou, metodou volného stanoviska a protínáním ze směrů. Pokud si přejete při dávkovém výpočtu použít pouze některé z těchto metod, v konfiguraci programu (Soubor->Nastavení->Výpočty) lze jednotlivé metody vypnout. Vhodné to může být např. v případě, že se v seznamu měření objeví nejprve měření ze zatím neurčeného stanoviska, a teprve dále zaměření tohoto stanoviska rajónem. Pokud jsou zapnuty všechny výpočetní úlohy, program se pokusí souřadnice neznámého stanoviska určit jako volné stanovisko. Pokud úlohu Volné stanovisko pro dávkové výpočty vypnete, při prvním průchodu program toto stanovisko přeskočí (nebudou ještě určeny jeho souřadnice), později je určí rojónem, a při dalším průchodu dopočte body z něj zaměřené.

Nelze li některé body vypočítat (např. pokud není možno určit souřadnice stanoviska, apod.), bude v protokolu uvedena informace o tom, proč nemohl být výpočet proveden.

Tato úloha slouží k výpočtu souřadnic stanoviska, na němž byly měřeny směry nebo směry a délky na známé body. Byly-li měřeny pouze směry, souřadnice stanoviska jsou vypočteny protínáním zpět s vyrovnáním MNČ, byly-li měřeny i délky, program souřadnice vypočte Helmertovou transformací. V tomto případě si můžete po stisknutí tlačítka (Klíč) prohlédnout výsledný transformační klíč.

Po výpočtu program v seznamu orientací zobrazí opravy směrů, popř. i vzdáleností na orientační směry.

Důležité

Jestliže byly na některé body zaměřeny směry a délky, a na některé pouze směry, program při výpočtu chybějící délky dopočte z měřených hodnot, a dále je použije pro vlastní výpočet volného stanoviska. Pokud si nepřejete, aby program chybějící délky dopočítával, můžete tuto vlastnost vypnout v Soubor->Nastavení->Výpočty. Z matematického hlediska je nejkorektnější způsob výpočtu takovéhoto volného stanoviska pomocí vyrovnání nestejnorodých měření na základě středních chyb směrů a délek. Tuto možnost poskytuje demonstrační verze modulu pro vyrovnání rovinných sítí, která je standardně dodávána se systémem GROMA. Tato demonstrační verze umožňuje exaktní vyrovnání volného stanoviska s libovolným počtem orientací. Aby výpočet proběhl, musí mít všechny orientace nastavenu charakteristiku Pevný bod a určovaný bod charakteristiku Volný (demonstrační verze umožňuje určení pouze dvou neznámých).

Dialogové okno umožňuje i výpočet tzv. rajónu s orientací na určovaném bodě (tj. na volném stanovisku je měřen směr a délka na jeden orientační bod a pouze směr na druhý orientační bod). Za určité konfigurace těchto bodů však dochází k nejednoznačnosti výpočtu (konfigurace má dvě řešení). Potom vám program umožní zvolit si jedno z obou možných řešení. Správné řešení můžete zvolit i na základě kontrolní kresby.

V tomto dialogovém okně můžete počítat souřadnice bodů protínáním z délek. Zadávání vstupních hodnot je stejné, jako u ostatních úloh.

Výpočet souřadnic protínáním z délek je nejednoznačný (zadání má dvě řešení, symetrická k základně). Při zadávání je tedy třeba dodržet konvenci danou popisem dialogového okna (levé stanovisko - pravé stanovisko při pohledu směrem k určovanému bodu). Polohu vypočteného bodu si můžete ověřit pomocí kontrolní kresby.

Jestliže zadané údaje nesplňují podmínku trojúhelníkové nerovnosti, program zobrazí chybové hlášení Neřešitelná konfigurace.

Je-li v ve zvolené sadě tolerancí nastaven minimální úhel protnutí u protínání, program jej porovná se skutečným úhlem a v případě potřeby zobrazí varovné hlášení.

Úloha slouží k výpočtu souřadnic protínáním z orientovaných směrů.

Před výpočtem musíte zorientovat osnovy na obou stanoviskách postupem podrobně popsaným u polární metody. V dialogovém okně jsou vždy zobrazeny údaje pouze o jednom stanovisku, na druhé se můžete přepnout tlačítkem (Stanovisko A/B). Jestliže jsou obě osnovy zorientovány, můžete počítat jednotlivé určované body přetažením měřených směrů ze seznamu měření a stisknutím tlačítka (Výpočet).

Je-li v ve zvolené sadě tolerancí nastaven minimální úhel protnutí u protínání, program jej porovná se skutečným úhlem a v případě potřeby zobrazí varovné hlášení.

Úloha slouží k výpočtu souřadnic dávkovým protínáním z orientovaných směrů.

Postup zadávání je obdobný, jako u úlohy Protínání z orientovaných směrů. Rozdíl je v tom, že v této úloze lze s orientačními body zadávat zároveň i body měřené (není tedy nutno u všech zadávaných směrů vyplňovat souřadnice orientace). Zadávají se opět orientace zvlášť pro stanovisko A a pro stanovisko B. Mezi oběma stanovisky se můžete přepínat pomocí tlačítka (Stanovisko A/B).

V této úloze lze opět s výhodou využít automatického zadávání směrů při orientaci osnov. Pokud do výpočetního okna do oblasti pro orientaci osnovy směrů přetáhnete myší ze seznamu měření stanovisko (řádek s červeným číslem stanoviska), program automaticky do seznamu načte všechny měřené směry. Pokud k nim nalezne v seznamech příslušné souřadnice orientačních bodů, bude je považovat za orientace, směry, k nimž souřadnice nenalezne, bude považovat za určované body.

V seznamu orientací lze snadno odlišit orientace od určovaných bodů podle toho, že u orientací je zobrazeno standardní zaškrtávací okénko pro jejich vypínání a zapínání. Je-li orientace osnovy spočtena, jsou u orientací zobrazeny též úhlové odchylky.

Zadáte-li tímto způsobem orientace a určované body pro obě stanoviska, můžete pomocí tlačítka (Výpočet) spustit výpočet souřadnic určovaných bodů. Program postupně prochází oba seznamy určovaných bodů a hledá body stejného čísla. Pokud takovouto dvojici nalezne, spočte souřadnice bodu protínáním vpřed z orientovaných směrů. Jsou-li zadány i zenitové úhly resp. převýšení, program automaticky určí i výšku bodu. Byly-li zenitové úhly či převýšení měřeny z obou stanovisek, výška bude určena dvakrát. V takovém případě se v protokolu objeví obě výšky, jejich rozdíl a průměrná výška.

Určované body mohou být v obou seznamech seřazeny v libovolném pořadí, jediná podmínka pro výpočet je, že se musí shodovat čísla bodů při měření z obou stanovisek. Pokud jsou na jednom ze stanovisek zadány body, které na druhém stanovisku zadány nejsou, program je při výpočtu bude ignorovat.

Výsledné souřadnice přetáhněte myší do seznamu souřadnic stejným způsobem, jako u ostatních úloh. Při přenášení ukažte myší do výsledkové části výpočetního okna (ale nikoli na plochu vlastního seznamu vypočtených bodů).

Před výpočtem musíte zorientovat osnovy na obou stanoviskách postupem podrobně popsaným u polární metody. V dialogovém okně jsou vždy zobrazeny údaje pouze o jednom stanovisku, na druhé se můžete přepnout tlačítkem (Stanovisko A/B). Jestliže jsou obě osnovy zorientovány, můžete počítat jednotlivé určované body přetažením měřených směrů ze seznamu měření a stisknutím tlačítka (Výpočet).

Je-li v ve zvolené sadě tolerancí nastaven minimální úhel protnutí u protínání, program jej porovná se skutečným úhlem a v případě potřeby zobrazí varovné hlášení.

Po zadání čtyř bodů program vypočte souřadnice jejich průsečíku, a vypíše informaci o jeho poloze (zda leží na některé ze zadaných úseček, nebo na obou).

Je-li v ve zvolené sadě tolerancí nastaven minimální úhel protnutí u protínání, program jej porovná se skutečným úhlem a v případě potřeby zobrazí varovné hlášení.

Tato úloha slouží pro výpočet souřadnic průsečíku přímky a kružnice. Přímka se zadává dvěma koncovými body, kružnice třemi body.

Kružnici pro výpočet zadejte třemi body (z klávesnice nebo přetažením myší) v rámečku Kružnice. Po zadání každého bodu stiskněte tlačítko pro následující bod.

Potom zadejte oba koncové body přímky do oblasti Přímka.

Zadáte-li číslo vypočteného bodu a stisknete-li tlačítko (Výpočet), program vypočte souřadnice průsečíku. V závislosti na konfiguraci mohou existovat průsečíky dva, jeden nebo žádný (je uvažována přímka, nikoli úsečka). V kontrolní kresbě se zobrazí vypočtené průsečíky. Aktivní, tj. ten, který je ve výpočetním okně zvolen, je v kontrolní kresbě zobrazen červeně. Druhé řešení, existuje-li, je zobrazeno zeleně.

Výsledné souřadnice lze přetáhnout pomocí myši do seznamu souřadnic.

Dialogové okno Polygonový pořad umožňuje výpočet kteréhokoli typu polygonového pořadu, případně jeho uložení na disk nebo načtení z disku.

Dialogové okno se skládá z pěti částí volitelných pomocí záložek.

Měřená data

Po zadání orientací zde postupně zadávejte naměřené hodnoty. Do seznamu je můžete přidávat nebo je z něj vypouštět tlačítky (Přidat) a (Ubrat).

	Důležité
	Z důvodu jednotnosti zadávání se u všech typů pořadů do seznamu měřených bodů zadává počáteční i koncový bod pořadu, a to i v případě, že na nich nebyly měřeny žádné hodnoty (např. u vetknutého polygonového pořadu bez orientace).

U bodů, na nichž bylo měřeno, zadejte měřený směr a délku zpět, měřený směr a délku vpřed a číslo stanoviska. Jsou-li délky měřeny obousměrně, program vypočte průměrnou hodnotu a do protokolu zobrazí rozdíl délek. Jsou-li měřeny pouze jednosměrně, je lhostejno, zda délku zadáte z jednoho bodu jako délku vpřed, nebo z následujícího bodu jako délku zpět.

Na počátečním bodě, bylo-li na něm měřeno, zadáváte pouze směr vpřed. Orientaci osnovy směrů (tj. směrník nulového směru) program určí pomocí samostatné orientace osnovy směrů na počátečním bodě (viz výše).

Obdobně zadáváte na koncovém bodě, bylo-li na něm měřeno, pouze směr zpět.

Výsledky

V této části okna jsou po výpočtu pořadu zobrazeny výsledné hodnoty. Je zde zobrazen seznam souřadnic výsledných bodů a informace o dosažených odchylkách. Tato část okna obsahuje i volbu typu vyrovnání a tlačítko pro zapnutí výškového výpočtu.

Program umožňuje dva způsoby vyrovnání:

• Klasicky

• Transformací

Uzavřený pořad

Program umožňuje i výpočet uzavřeného pořadu, i když je tento typ pořadu z hlediska vyrovnání velice nevhodný. Uzavřený pořad se zadává stejně, jako pořad vetknutý oboustranně orientovaný. Počáteční a koncový bod je shodný, orientaci osnovy směrů je třeba zadat na počátečním i koncovém bodě. Je-li uzavřený pořad zadán správně, program to indikuje zobrazením typu pořadu Uzavřený. Tento typ pořadu z důvodu totožnosti koncových bodů nelze vyrovnávat transformací.

Jste-li s vypočtenými souřadnicemi spokojeni, můžete je ze seznamu přetáhnout do libovolného okna se seznamem souřadnic. Stejným způsobem lze polygonový pořad přetáhnout do okna s projektem. Do projektu může být přidán pouze pořad, kterému již bylo přiděleno jméno souboru, tj. pořad, který již byl uložen do souboru, nebo který byl ze souboru načten.

	Důležité
	Při přetahování musíte ukázat kamkoli do části Výsledky mimo plochu seznamu bodů.

Vstupy / Výstupy

Tato část okna obsahuje vstupní řádek pro název pořadu a tlačítka pro načtení a uložení pořadu.

Načtení pořadu ze souboru měření

Kromě ručního zadávání program nabízí také možnost načíst měřená data pro polygonový pořad ze seznamu měření. Chcete-li tuto možnost použít, postupujte takto:

1. Otevřete si seznam měření, v němž byl zaměřen polygonový pořad. Je-li měření uloženo ve více souborech, spojte je příkazem Měření->Připoj soubor nebo zkopírováním přes schránku. Otevřete seznam (seznamy) souřadnic s koncovými body.

2. Aktivujte seznam měření (např. ukázáním myší na libovolnou položku).

3. V dialogovém okně pro výpočet polygonového pořadu stiskněte tlačítko (Načíst pořad ze zápisníku).

4. Zobrazí se dialogové okno se seznamem všech stanovisek ze seznamu měření.

   Bylo-li na počátečním bodě pořadu měřeno (pořad volný, jednostranně nebo oboustranně orientovaný), bude uveden v tomto seznamu. Zvolte jej myší a stiskněte tlačítko (Přidat).

   Jestliže na počátečním bodě měřeno nebylo (vetknutý pořad), napište jeho číslo do editačního okna pro číslo bodu a stiskněte tlačítko (Přidat).

   Bylo-li na některém ze stanovisek měřeno vícekrát, v seznamu je číslo tohoto stanoviska uvedeno vícekrát. Jednotlivá postavení stroje jsou identifikována pomocí pořadového čísla uvedeného na konci čísla bodu za tečkou (např. 5001.1, 5001.2, atd.).

5. Program bod přidá do seznamu bodů pořadu a nabídne vám seznam dalších stanovisek, přes které může pořad jít. Jako další stanoviska vám program nabídne všechna stanoviska, která byla zaměřena z předchozího bodu pořadu, a z nichž byl předchozí bod zaměřen jako orientace.

   Jestliže těmto podmínkám vyhoví pouze jeden bod, program jej automaticky přidá do seznamu bodů pořadu. Jestliže vyhoví více bodů, program vám nabídne jejich seznam k výběru.

6. Tímto postupem zadejte celý polygonový pořad. Jestliže na koncovém bodě pořadu nebylo měřeno (pořad jednostranně orientovaný nebo bez orientace), zadejte číslo koncového bodu v editačním okénku a přidejte jej do seznamu tlačítkem (Přidat).

7. Je-li zadán celý polygonový pořad, stiskněte tlačítko (OK). Program doplní všechny údaje ze seznamu měření a seznamů souřadnic do dialogového okna pro výpočet polygonového pořadu. Před výpočtem se přesvědčte, zda jsou načtena všechna data správně.

Jsou-li zadány všechny vstupní hodnoty, můžete výpočet spustit tlačítkem (Výpočet). Program vypočte souřadnice bodů polygonového pořadu, vypíše je v seznamu Výsledky, a informuje vás o dosažených odchylkách. Byl-li pořad vyrovnán transformací, můžete si její parametry prohlédnout po stisknutí tlačítka (Klíč).

Uložení a načtení pořadu

Zadaný polygonový pořad můžete uložit do souboru stisknutím tlačítka (Uložit pořad do souboru). Dříve uložený pořad můžete ze souboru načíst po stisknutí tlačítka (Načíst pořad ze souboru).

Dialogové okno slouží pro výpočet výškového pořadu. Vzhled okna i zadávání je obdobné jako u polygonového pořadu, zadávají se však pouze údaje nutné pro výškový výpočet. Polohový výpočet se neprovádí.

Toto okno umožňuje dávkově transformovat souřadnice bodů ze seznamů souřadnic. Můžete transformovat celý seznam, nebo pouze označené body. Metody transformace jsou popsány v kapitole Transformace souřadnic

Identické body

Před zahájením transformace souřadnic musíte nejprve definovat transformační klíč. Způsobem obvyklým u ostatních úloh přidejte všechny identické body i se souřadnicemi v obou soustavách do seznamu. Program automaticky přepočítává transformační klíč a zobrazuje souřadnicové opravy na jednotlivých bodech. Identické body můžete do seznamu libovolně přidávat nebo je z něj vypouštět.

Počet identických bodů není omezen.

	Poznámka
	Transformační klíč je počítán metodou nejmenších čtverců iteračním postupem. Je-li mezi souřadnicemi v obou soustavách příliš velký nesoulad, může dojít k situaci, že iterační proces nebude konvergovat k výsledné vyrovnané hodnotě. V tomto případě bude zobrazeno varovné hlášení. Toto se vztahuje i na všechny ostatní úlohy, které jsou řešeny pomocí transformace souřadnic.

Dialogové okno slouží k výpočtu směrníku a délky ze souřadnic bodů. Ovládání je shodné s ovládáním ostatních úloh.

Pomocí této úlohy lze kromě směrníku a délky určit také prostorovou vzdálenost, sklon ve stupních a spád v procentech. Pro získání těchto údajů je třeba zadat oba koncové body i s výškami.

Dialogové okno slouží k výpočtu kontrolních oměrných ze souřadnic a k porovnání s měřenými hodnotami. Ovládání je shodné s ostatními úlohami.

V dialogovém okně postupně zadáváte souřadnice bodů a vzdálenosti od předchozího bodu. Program zobrazí a uloží do protokolu seznam bodů, vzdálenosti měřené a vypočtené ze souřadnic a jejich rozdíly.

	Tip
	Stisknete-li klávesu <Enter> na vstupním řádku s délkou, program automaticky zadané údaje přidá do seznamu a pro další vstup nastaví jako aktivní řádek s číslem bodu.

	Tip
	Ponecháte-li okénko pro měřenou délku prázdné, nebo zadáte-li místo měřené délky hodnotu 0, oměrná nebude kontrolována a v protokolu se u ní objeví text "Nelze měřit".

Po zadání bodu program vypočte hodnotu oměrné ze souřadnic a zobrazí ji v editačním okně.

Přejete-li si provést kontrolu celého souboru kontrolních oměrných, stiskněte po výpočtu tlačítko (Přidat do souboru). Zobrazené kontrolní oměrné budou přidány do seznamu oměrných v níže popsané úloze Seznam kontrolních oměrných (pokud tato úloha nebyla otevřena, program ji automaticky otevře).

Dialogové okno slouží k otestování celého souboru kontrolních oměrných najednou. Do okna se jednotlivé oměrné přidávají z úlohy <Kontrolní oměrné> tlačítkem (Přidat do souboru). Jednotlivé oměrné lze vypouštět tlačítkem (Ubrat). Po stisknutí tlačítka (Výpočet) program zpracuje celý soubor oměrných a výsledek zpracování (skutečné a mezní rozdíly, celkové vyhodnocení souboru) uloží do protokolu. Celý soubor lze uložit na disk po stisknutí tlačítka (Uložit) a později načíst z disku pomocí tlačítka (Načíst).

V této úloze lze určovat souřadnice bodů zaměřených pomocí konstrukčních oměrných.

Do seznamu v horní části dialogového okna postupně zadáváte zaměřené body, kolmice k nim, a případně i jejich souřadnice. Kolmice vpravo od předchozí spojnice mají znaménko plus, kolmice vlevo minus. Kolmici u prvního bodu program ignoruje (implicitně nabízí nulovou hodnotu). Při přidávání bodů program okamžitě dopočítává jejich souřadnice.

Chcete-li do seznamu přidat nový bod (např. bod, který jste při zadávání omylem vynechali), označte kurzorem položku, před kterou chcete nový bod vložit, a přidejte jej obvyklým způsobem.

Mezi zaměřenými body musí být alespoň dva body o známých souřadnicích. Tyto body mohou být mezi zaměřenými body v libovolném místě (nemusí být na začátku ani na konci). Maximální počet identických bodů není omezen.

Souřadnice bodů jsou určeny pomocí podobnostní transformace.

Důležité

Při nadbytečném počtu identických bodů (tři a výše) transformace obě soustavy v identických bodech neztotožní, z čehož plyne, že výpočet změní souřadnice identických bodů. Na tuto skutečnost jste upozorněni při ukládání vypočtených bodů (ukládáte-li je do seznamu, v němž se použité identické body již nacházejí) - program vás upozorní, že body již v seznamu existují, a zobrazí rozdíly mezi původními a novými souřadnicemi.

Vypočtené souřadnice uložíte do libovolného seznamu přetažením ze seznamu vypočtených hodnot pomocí myši (kurzorem myši při tom musíte ukázat kamkoli do oblasti s výsledky mimo seznam vypočtených hodnot).

	Tip
	Stisknete-li klávesu <Enter> na vstupním řádku s délkou, program automaticky zadané údaje přidá do seznamu a pro další vstup nastaví jako aktivní řádek s číslem bodu.

V této úloze lze určovat souřadnice pravoúhlého průmětu bodu na přímku (patu kolmice spuštěné ze zadaného bodu na přímku).

Do výpočetního okna zadáte souřadnice počátečního a koncového bodu přímky a souřadnice vyrovnávaného bodu. Program spustí z vyrovnávaného bodu normálu na danou přímku, vypočte souřadnice průsečíku této normály a dané přímky (paty kolmice), a vzdálenost promítaného bodu od tohoto průsečíku (vzdálenost bodu od přímky).

Vypočtenou patu kolmice můžete běžným způsobem přenést do seznamu souřadnic.

Toto dialogové okno umožňuje počítat výměry ze souřadnic bodů. Body se do seznamu přidávají způsobem obvyklým u ostatních úloh. Jsou-li souřadnice bodu přetaženy myší, program je do seznamu přidá automaticky, bez stisknutí tlačítka (Přidat). Máte-li lomové body označeny v seznamu souřadnic (a jsou-li ve správném pořadí), můžete je přetáhnout všechny najednou jako blok (prostředním tlačítkem myši).

Ve spodní části dialogového okna můžete sčítat nebo odečítat výměry pomocí tlačítek (+) a (-). Registr pro sčítání můžete vynulovat tlačítkem (Smazat).

Pro kontrolu předpisu výměry můžete použít modul pro kontrolní kresbu.

	Tip
	Stisknete-li klávesu <Enter> na vstupním řádku s číslem bodu, program automaticky vyhledá jeho souřadnice a přidá jej do seznamu.

Předpis plochy můžete uložit do souboru po stisknutí tlačítka (Uložit). Načíst ze souboru jej můžete pomocí tlačítka (Načíst). Načtete-li dříve zadaný předpis plochy ze souboru, načte se i se zadanými souřadnicemi. Pokud jste mezitím souřadnice změnili, můžete pomocí tlačítka (Aktualizovat souřadnice) nechat nahradit původní souřadnice souřadnicemi aktuálními. Při použití této funkce musí být zajištěno, že bude program schopen souřadnice bodů nalézt (musí být otevřen příslušný seznam souřadnic a musí být nastaven takový režim hledání bodů, aby program požadované souřadnice nalezl).

Polární vytyčovací prvky mohou být počítány pro jednotlivé body, nebo dávkou. Při obou typech výpočtu je nejprve třeba zadat souřadnice stanoviska a orientace.

	Varování
	Vypočtené délky jsou automaticky opraveny o nastavené měřítko, aby reprezentovaly skutečné délky v terénu, nikoli zkreslené délky v rovině zobrazení. Před výpočtem je tedy nutno nastavit správný měřítkový koeficient pro dané území.

Před výpočtem zvolte typ vytyčovacích prvků:

Toto dialogové okno slouží pro výpočet ortogonálních vytyčovacích prvků jednotlivých bodů. Chcete-li počítat více bodů, můžete použít transformaci souřadnic.

Vstupní hodnoty se zadávají stejně, jako u ostatních výpočetních úloh. Nejprve zadejte koncové body přímky, potom zadávejte jednotlivé vytyčované body. Můžete přetahovat ze seznamů souřadnic jednotlivé body i celé skupiny označených bodů. Přetáhnete-li celou skupinu bodů, v dialogovém okně zůstanou vytyčovací prvky pouze pro poslední bod, v protokolu jsou však uloženy všechny.

V protokolu jsou vždy nejprve uloženy vytyčovací prvky identických bodů, a potom jednotlivých vytyčovaných bodů. Kromě kolmice a staničení je vypočten i doměrek, což je staničení z koncového bodu přímky.

	Varování
	Vypočtené kolmice a staničení jsou automaticky opraveny o nastavené měřítko, aby reprezentovaly skutečné délky v terénu, nikoli zkreslené délky v rovině zobrazení. Před výpočtem je tedy nutno nastavit správný měřítkový koeficient pro dané území.

Pomocí této úlohy lze vypočíst prvky trasy, dané posloupností linií. Úloha vypočte délky segmentů, směrníky, úhly a převýšení mezi body.

Při zadání vzdáleností pro odsazení jsou navíc vypočteny souřadnice odsazených bodů.

Vstupní hodnoty se zadávají stejně, jako u ostatních výpočetních úloh. Postupně se zadávají jednotlivé body trasy a pomocí tlačítka (Přidat) se přidávají do seznamu. Ze seznamů souřadnic lze přetahovat jednotlivé body i celé skupiny označených bodů.

Po zadání celé trasy stiskněte tlačítko (Výpočet) a program vypočte prvky trasy. Máte-li zapnutu kontrolní kresbu, bude trasa i zobrazena. Vypočtené prvky trasy jsou zapsány do protokolu.

Pokud jste zadali i odsazení trasy, můžete si zvolit, jakým způsobem mají být nově vypočtené body očíslovány. Můžete ponechat odsazeným bodům původní čísla a pouze doplnit jiná předčíslí, nebo je můžete nechat nově očíslovat, a to buď průběžně (nejprve body vlevo, potom vpravo), nebo střídavě. Po výpočtu můžete body uložit tak, že je myší přetáhnete do seznamu souřadnic (kurzorem myši při tom musíte ukázat kamkoli do oblasti s výsledky mimo editační okénka).

Toto dialogové okno slouží k výpočtu kubatur trojúhelníkovou metodou. Do dialogového okna se zadávají postupně body jednotlivých trojúhelníků. Je-li zadán celý trojúhelník, stiskněte tlačítko (Přidat) a zadaný trojúhelník bude přidán do seznamu trojúhelníků. Před výpočtem musíte zadat výšku srovnávací roviny, od níž má být kubatura vypočtena, a popis kubatury (pro uložení do protokolu). Po stisknutí tlačítka (Výpočet) program vypočte kubaturu, a je-li zapnuta kontrolní kresba, zobrazí v ní trojúhelníkovou síť.

Toto dialogové okno slouží pro samostatný trigonometrický výpočet výšky stanoviska. Ovládá se stejně, jako okno pro volné stanovisko, zadávají se však do něj pouze údaje pro výškový výpočet (souřadnice stanoviska, výška stroje souřadnice a výšky orientací, výšky cíle na orientacích a převýšení nebo zenitové úhly).

Dialogové okno umožňuje zadávat zenitové úhly (Z) i převýšení (dH), pro každou orientaci zadejte pouze ten údaj, který máte k dispozici.

Tato úloha pracuje stejně, jako polární metoda dávkou, ale u zaměřených bodů o známých souřadnicích pouze dopočítává výšky. Ovládání je stejné, jako u polární metody dávkou.

Úloha slouží k napojení změny do KM-D v dosavadním bodu.

Do dialogového okna zadáte souřadnice dosavadního bodu v obou soustavách, souřadnice nového bodu a měřenou délku spojnice obou bodů. Po stisknutí tlačítka (Přidat) program bod přidá do seznamu bodů, vypočte všechny potřebné odchylky a vytvoří protokol o přiřazení změny dle předpisů.

Úloha slouží k napojení změny do KM-D v novém bodu.

Do dialogového okna zadáte souřadnice dosavadního bodu v obou soustavách, souřadnice nového bodu a měřenou délku spojnice obou bodů. Po stisknutí tlačítka (Přidat) program bod přidá do seznamu bodů, vypočte všechny potřebné odchylky a vytvoří protokol o přiřazení změny dle předpisů.

Tato úloha umožňuje dávkový výpočet textového souboru ve formátu MAPA2.

Systém podporuje dvě úlohy:

Postup výpočtu:

Vstupní soubor může obsahovat libovolné množství jednotlivých úloh. Úlohy jsou zpracovávány postupně v takovém pořadí, jak jsou zadány v souboru.

Na rozdíl od výpočtu polární metody dávkou je proveden výpočet pouze na jeden průchod souborem. Předpokládá se tedy, že všechny dané body, které jsou použity v hlavičkách úloh, jsou v době, kdy jsou pro výpočet potřeba, již známy (z předchozích výpočtů nebo ze vstupního seznamu souřadnic).

512
360607101
660205
1
3
0
0

1  6600004059
6600004055 68.32 0. 
6600000548 93.39 201.433 
0924222160 0. 105.01  
6600004064 82.33 325.943 
6600004065 30.15 215.670 
-1
6600004066 18.25 231.754  
6600004067 48.22 320.479 
1 13.74 275.01 
2 19.52 244.74 
3 16.77 287.41 
4 21.68 290.175 
5 28.67 291.44 
6 24.29 290.17 : 0. -0.15
7 27.55 305.12
8 22.23 229.19
9 29.28 228.40
10 8.10 260.83
11 7.16 282.34
12 8.71 306.23
13 12.71 314.10
14 9.82 300.33
15 27.95 312.26 : 1.05 -0.35
16 37.01 318.25
/
1 6600004066
6600004059 18.26 0.
-1
19 10.93 215.35
20 15.48 233.25
21 20.10 234.07
22 13.40 249.67 : 1.62 0.
9 11.08 191.09
2 4.01 286.33
23 13.27 258.11
24 17.32 258.07
/
-2

512
360600102
430114  
1
3
0
0

0 4300000517 0. 0.
4300005001 63.72 0.
4300000518 125.57 0.
-1
1 0.52 3.10
2 10.73 2.03
3 22.86 -8.90
4 32.42 -7.27
5 43.86 -7.18
6 45.62 2.86
7 52.77 -10.46
8 53.72 -6.77
9 57.13 -6.73
10 58.91 -10.22
/

0 4300005012 0. 0.
4300000517 101.89 0.
-1
44 35.73 9.70
45 45.52 10.91
46 54.83 5.11
47 57.23 3.12
48 61.20 -2.19
49 61.20 -4.40
50 98.55 10.37
51 37.85 -5.26
52 38.32 -11.30
/
-2

Po vyvolání příkazu Soubor->Nastavení->Teodolit si můžete definovat libovolné množství teodolitů, které používáte při měření, i s jejich vlastnostmi a přístrojovými chybami.

Takto definované teodolity můžete použít při zpracování seznamu měření (viz kap. Zpracování zápisníku).

V dialogovém okně zadejte nejprve název teodolitu, a potom postupně všechny jeho vlastnosti (přístrojové chyby a tolerance). Jestliže přístrojové chyby neznáte, nastavte je nejprve jako nulové, a po několika prvních výpočtech je můžete upravit podle výsledků z protokolu.

Nastavené tolerance a přístrojové chyby program využívá při dávkovém zpracování zápisníku příkazem Měření->Zpracování zápisníku.

Program je dodáván s předdefinovaným teodolitem s názvem "Neznámý teodolit", v jehož definici jsou nastaveny implicitní tolerance pro testování podezřelých a chybných měření.

Nastavení teodolitu je podrobně popsáno v referenční příručce.

Při otevírání protokolu se postupuje stejně, jako při otevírání jakéhokoli jiného datového souboru. Jediný rozdíl oproti ostatním typům souborů je, že protokol může být otevřen vždy nejvýše jeden.

Před otevřením protokolu si můžete v dialogovém okně Soubor->Nastavení->Prostředí zvolit, zda chcete pro editaci použít vnitřní editor programu GROMA nebo externí editor.

Externí editor

Zvolíte-li si pro editaci protokolu externí editor, po otevření protokolu se na ploše hlavního okna programu zobrazí pouze ikona protokolu. Můžete s ním normálně pracovat, ukládat do něj protokoly pomocí tlačítka na liště nástrojů, přesouvat ikonu, apod. Chcete-li editovat celý protokol, zvolte na ikoně obnovení okna (dvojitým kliknutím na ikonu, pomocí menu) a program GROMA automaticky spustí zvolený externí editor.

	Poznámka
	Externí editor může být v danou chvíli spuštěn vždy pouze jednou. Po jeho spuštění se sice můžete přepnout do programu GROMA, ale při pokusu o další spuštění editoru je zobrazeno varovné hlášení, že musí být editor z předchozího spuštění nejprve uzavřen.

Po otevření protokolu se zobrazí editační okno, buď prázdné, vytváříte-li nový protokol, nebo s výstupy s předchozích výpočtů. Text můžete editovat běžnými editačními klávesami, přesouvat nebo kopírovat bloky textu do ostatních aplikací, atd.

Program pracuje s protokoly o výpočtech ve dvou úrovních. Jedna úroveň je lokální protokol, který vždy obsahuje výstup z poslední zpracované úlohy, a druhá úroveň je hlavní protokol, kam se jednotlivé lokální protokoly ukládají.

Tento postup ukládání protokolů byl zvolen proto, že je často výhodné mít k dispozici údaje o výpočtu, aniž by bylo třeba je vždy automaticky ukládat do výsledného protokolu. Jestliže se výsledky výpočtů ukládají do protokolu automaticky, obsahuje protokol obvykle množství nepotřebných nebo chybných údajů (z nepodařených nebo pokusných výpočtů, apod.), které je třeba dodatečně mazat.

Lokální protokol vzniká při každém jednotlivém výpočtu. Můžete si jej prohlédnout po stisknutí tlačítka (Protokol) v kterémkoli výpočetním dialogovém okně. Program otevře dialogové okno s lokálním protokolem. Toto okno je nemodální, můžete je tedy ponechat otevřené a můžete měnit jeho umístění a velikost. Necháte-li je otevřené, jsou v něm při výpočtech automaticky zobrazovány všechny změny lokálního protokolu. Chcete-li je vymazat, stiskněte tlačítko (Vyprázdnit). Jestliže jste s obsahem protokolu spokojeni, uložte jej do hlavního protokolu tlačítkem (Uložit) nebo pomocí tlačítka na liště nástrojů. Jestliže ještě nemáte otevřen hlavní protokol, program nejprve zobrazí dialogové okno pro jeho otevření. Jestliže nyní hlavní protokol neotevřete, program lokální protokol neuloží.

Lokální protokol je pouze jeden a obsahuje vždy pouze výstup z posledního výpočtu. Neuložíte-li jej do hlavního protokolu, bude při příštím výpočtu přepsán.

Chcete-li vypsat seznam souřadnic (nebo jeho část) do protokolu, můžete postupovat jedním z těchto způsobů:

V obou případech bude seznam souřadnic vytvořen v lokálním protokolu, do hlavního protokolu jej uložte stejným způsobem, jako protokoly z výpočtů.

Chcete-li vypsat seznam měření (nebo jeho část) do protokolu, postupujte stejně, jako při výpisu seznamu souřadnic. Seznam měření bude do protokolu vypsán v předdefinovaném textovém tvaru: na začátku souboru budou uvedeny údaje z hlavičky souboru (název souboru, popis, měřítko, atd.). Dále bude uveden seznam měření. Stanoviska jsou oddělena čarou, čísla stanovisek jsou označena hvězdičkou, orientace pomlčkou.

Stejně jako u výpisu seznamu souřadnic, seznam měření bude vytvořen v lokálním protokolu. Do hlavního protokolu jej uložte stejným způsobem, jako protokoly z výpočtů.

Program v protokolech používá pro češtinu kódovou stránku 1250 Latin-2, specifickou pro MS Windows. Chcete-li zpracovávat protokoly jiným způsobem, než programem GROMA, může se stát, že budete potřebovat jiné kódování češtiny. Program proto umožňuje nastavit jinou kódovou stránku pro ukládání do souboru. Při čtení protokolu je kódování převedeno zpět do kódové stránky Windows 1250 Latin-2, v diskovém souboru je však text uložen ve zvoleném kódování. Program umožňuje nastavit tyto kódové stránky:

	Varování
	Překódování do kódové stránky 437 je nevratné, protože jsou při zápisu všechny české znaky převedeny na ekvivalenty bez diakritických znamének. Po příštím otevření soubor s protokolem obsahuje pouze standardní ASCII znaky.

V dialogovém okně Soubor->Nastavení->Protokol můžete nastavit různé parametry, které ovlivňují práci s protokoly (ukládání souřadnic vstupních bodů, kódování češtiny při zápisu na disk, font pro tisk i pro obrazovku, apod.). Bližší popis je uveden v referenční příručce.

Grafické soubory (.pic), do nichž je grafika ukládána, obsahují pouze samotný předpis kresby (informace o grafických elementech a čísla jejich koncových bodů). Takto vedené grafické soubory mají určité výhody i nevýhody.

Chcete-li poprvé otevřít seznam souřadnic jako grafiku, zvolte v menu položku Souřadnice->Zobraz graficky. Program se pokusí v příslušném adresáři nalézt grafický soubor ke zvolenému seznamu souřadnic (soubor .pic). Jestliže tento soubor neexistuje, program jej vytvoří.

Při příštím otevírání jej již lze zvolit v seznamu po nastavení typu souboru na "Grafika".

Po prvním otevření grafického okna jsou zobrazeny všechny body tak, aby co nejlépe vyplnily plochu okna. Pro manipulaci s pohledem slouží příkazy v menu Plán a tlačítka na liště nástrojů. S pohledem lze posouvat pomocí lišt v pravé a spodní části okna.

Program vzhledem ke způsobu práce s grafikou umožňuje umisťovat grafické elementy pouze na již existující body. Na body se můžete "chytat" levým nebo prostředním tlačítkem myši. Při chytání program hledá v určitém okolí kurzoru nejbližší bod, a nalezne-li jej, přesune kurzor přesně na něj a zobrazí jej červenou barvou. Zároveň ve stavové řádce vypíše jeho číslo a souřadnice. Jestliže v okolí žádný bod nenalezne, oznámí to zvukovým signálem.

K otevřenému grafickému oknu lze příkazem Plán->Referenční výkresy pro kontrolu připojit další seznamy souřadnic jako referenční. Tyto seznamy jsou zobrazeny v grafickém okně stejně jako hlavní soubor. Pro odlišení jsou body referenčního souboru zobrazeny červeně.

Systém GROMA umožňuje automatizované vytváření liniové kresby na základě kódů u bodů.

Algoritmus kódování je pevně předepsán, ale konkrétní kódy pro jednotlivé linie a funkce lze měnit v konfiguraci programu (příkaz Soubor->Nastavení->Kódování: Nastavení kódování kresby).

Chcete-li zpracovávat rastrová data, musíte nejprve otevřít okno s příslušným souborem. Okno s rastrovými daty se otevírá stejným způsobem, jako kterékoli jiné datové okno. V dialogovém okně pro otevírání souboru musíte zvolit položku Bitové mapy ze seznamu Soubory typu. Program vám nabídne všechny soubory s příponou .bmp, které nalezne v aktuálním adresáři.

Zvolíte-li některý soubor, program se nejprve pokusí v příslušném adresáři nalézt soubor stejného jména, ale s příponou .rnf. Tento soubor obsahuje informace o rastrových datech (identické body, transformační klíč, atd.). Jestliže soubor .rnf nenalezne, vytvoří nový. Do tohoto souboru jsou automaticky v průběhu zadávání ukládány identické body pro transformaci, v případě ukončení a opětovného spuštění programu (popř. po jeho havárii) lze tedy v digitalizaci pokračovat bez nutnosti nového určování transformačního klíče.

Transformační klíč se vztahuje k příslušnému souboru, a nikoli k oknu, můžete tedy otevřít najednou více oken s jednou bitovou mapou, a ve všech bude platit jeden transformační klíč (stačí jej tedy určit pouze v jednom libovolném okně).

Stejně, jako je tomu např. u souřadnicových souborů, můžete mít i souborů s rastrovými daty otevřených více najednou. Program při digitalizaci automaticky použije ke každému souboru příslušný transformační klíč. Máte-li otevřeno dialogové okno pro určení transformačního klíče (viz dále), program v něm zobrazuje údaje, vztahující se k oknu, na jehož ploše je právě umístěn kurzor myši. Přejedete-li kurzorem z jednoho okna s rastrovými daty do druhého, program okamžitě zobrazí identické body druhého souboru.

Jednotka grafických souřadnic je jeden obrazový element (Picture Element - Pixel). Pixel je nejmenší element, zobrazený v bitové mapě. Skutečný, fyzický rozměr tohoto pixelu závisí na použité rozlišovací schopnosti scanneru. Jestliže sejmete obraz mapového podkladu scannerem s rozlišovací schopností 400dpi (tj. 400 bodů na palec), reprezentuje jeden pixel plošku o rozměru cca 0.064 mm.

Přesnost výsledných digitalizovaných souřadnic je tedy podstatně ovlivněna použitou rozlišovací schopností. Na rozlišovací schopnosti však závisí i objem rastrových dat (při dvojnásobném zvýšení rozlišovací schopnosti se velikost bitové mapy zvýší čtyřikrát). Je tedy nutno nalézt kompromis podle požadované přesnosti a přijatelné velikosti bitové mapy.

Před zahájením digitalizace je nutno definovat vztah mezi obrazem mapy a skutečností, tj. určit transformační klíč, pomocí něhož budou souřadnice digitalizovaných bodů převáděny do cílové souřadnicové soustavy.

Program používá tzv. afinní transformaci souřadnic. Při této transformaci jsou použity dva různé měřítkové koeficienty pro směr osy X a Y, transformace tedy lépe vystihne nerovnoměrnou deformaci mapového podkladu v podélném a příčném směru. Transformační parametry jsou určovány na základě metody nejmenších čtverců (při podmínce minimalizace součtu čtverců souřadnicových oprav na identických bodech).

Minimální počet identických bodů je, vzhledem k typu použité transformace, tři (transformace má pět parametrů: dva posuny, dva měřítkové koeficienty a rotace).

Maximální počet identických bodů je omezen pouze kapacitou operační paměti.

Dialogová okna pro digitalizaci rastrových dat obsahují lupu, tj. výřez, v němž je zobrazen zvětšený obraz bitové mapy. Ve středu lupy je zobrazen bod, na němž je právě umístěn kurzor. Pohybujete-li kurzorem po bitové mapě, program automaticky zobrazuje její příslušný výřez.

Zvětšení lupy můžete nastavit v rozsahu 1-8. Pro změnu zvětšení slouží tlačítka <+> a <->, zobrazená pod lupou.

Jestliže chcete použít lupu pro přesné odečtení grafických souřadnic, stiskněte na klávesnici klávesu <Ctrl>, a kurzor se automaticky přemístí z bitové mapy do odpovídajícího místa na lupě (dojet kurzorem myši z bitové mapy na lupu pochopitelně nemůžete, protože při pohybu kurzorem po bitové mapě se automaticky posouvá i výřez zobrazený lupou). Po uvolnění klávesy <Ctrl> se kurzor přemístí zpět na bitovou mapu (do místa, na němž byl umístěn na lupě), a okno s bitovou mapou se opět stane aktivním.

	Důležité
	Chcete-li použít lupu pomocí klávesy <Ctrl>, musí být okno s bitovou mapou aktivní (musí mít zvýrazněno záhlaví), jinak nebude na klávesu <Ctrl> reagovat.

Není-li okno aktivní, můžete jej aktivovat ukázáním myší kamkoli na jeho plochu a stisknutím levého nebo pravého tlačítka myši, nebo pomocí menu Okno.

Pro určení transformačního klíče slouží dialogové okno, vyvolané příkazem Bitová mapa->Transformační klíč.

Dialogové okno obsahuje vstupní řádky pro zadání grafických a skutečných souřadnic identických bodů. Skutečné souřadnice lze do vstupních řádků zadat, nebo přetáhnout myší ze seznamu souřadnic. Grafické souřadnice program do vstupních řádků vyplní po stisknutí levého tlačítka myši na ploše okna s bitovou mapou nebo na lupě.

Jsou-li zadány souřadnice bodu v obou soustavách, pomocí tlačítka (Přidat) lze bod přidat do seznamu identických bodů. Program automaticky aktualizuje transformační klíč a přidaný bod uloží na disk. Libovolný bod můžete ze seznamu vypustit pomocí tlačítka (Ubrat).

V seznamu identických bodů jsou zobrazeny i dosažené souřadnicové odchylky.

Jste-li s transformačním klíčem spokojeni (můžete si jej zobrazit pomocí tlačítka (Klíč)), můžete toto dialogové okno zrušit a přistoupit k vlastní digitalizaci. Budete-li chtít později transformační klíč zkontrolovat nebo upravit, v dialogovém okně bude po jeho opětovném vyvolání opět zobrazen celý seznam identických bodů. Po výpočtu transformačních vztahů je vytvořen protokol, v němž jsou informace o transformaci (transformační parametry, odchylky na identických bodech, atd.).

Pro digitalizaci podrobných bodů slouží dialogové okno, které lze vyvolat příkazem Bitové mapy->Digitalizace.

Postup při vlastní digitalizaci je obdobný, jako při určování transformačního klíče. Po stisknutí levého tlačítka myši na ploše okna s bitovou mapou nebo s lupou jsou v dialogovém okně zobrazeny výsledné transformované souřadnice.

Chcete-li bod uložit, musíte zadat jeho předčíslí a číslo. Nezadáte-li předčíslí, program použije implicitní předčíslí, nastavené v Soubor->Nastavení->Redukce. Je-li zadáno číslo bodu, program je automaticky po odečtení souřadnic bodu zvýší o jedničku.

Je-li nastaven aktivní seznam souřadnic, program do něj automaticky odečtený bod uloží. Nechcete-li tedy body automaticky ukládat, nastavte aktivní seznam souřadnic na [Žádný].

Je-li v některém dialogovém okně vedle vstupního okénka zobrazeno tlačítko se šipkou, znamená to, že tento bod může být ukázán myší v grafickém okně programu nebo v systému MicroStation (je-li GROMA nakonfigurována a spuštěna jako aplikace systému MicroStation - viz Přílohy).

Ke každému zařízení, které chcete v MS Windows používat, je třeba příslušný ovladač, nazývaný driver.

Velké množství driverů je dodáváno přímo s MS Windows na instalačních disketách. Diskety obsahují drivery téměř pro všechny běžně dostupné tiskárny (maticové, tryskové i laserové). Výrobci hardware navíc obvykle přikládají diskety s nejnovějšími verzemi driverů k prodávaným zařízením.

Drivery můžete instalovat např. pomocí Ovládacího panelu (blíže viz dokumentace k MS Windows).

Před tiskem dat z programu GROMA je třeba nejprve nastavit výstupní zařízení. Program umožňuje nastavení dvou různých výstupních zařízení - zvlášť pro tisk textových výstupů a zvlášť pro tisk grafiky. Můžete tedy nastavit např. tisk textů na maticové tiskárně a kreslení grafiky na HPGL plotteru.

Obě výstupní zařízení se volí v dialogovém okně Soubor->Nastavení tiskárny.

Dialogové okno obsahuje dva seznamy, v nichž jsou vypsána všechna výstupní zařízení, která jsou momentálně ve Windows instalována (tj. pro něž jsou instalovány drivery). Jestliže požadované zařízení v seznamech není, musíte nejprve instalovat příslušný driver.

Jestliže je požadované výstupní zařízení v seznamech uvedeno, označte jej kurzorem a stiskněte tlačítko (Zvolit). Od tohoto okamžiku jsou všechny tiskové výstupy směrovány na zvolené zařízení.

Jestliže driver umožňuje změnu některých parametrů (rozměr papíru, orientace, rozlišení, apod.), můžete je nastavit po stisknutí tlačítka (Nastavení).

Před vlastním tiskem dokumentů lze zobrazit tiskový náhled. Po stisknutí tlačítka (Náhled) program otevře okno, v němž je zobrazen náhled tisknutého dokumentu. Pomocí tlačítek na liště nástrojů lze obraz zvětšovat a zmenšovat a posouvat se mezi jednotlivými stranami dokumentu.

Seznamy souřadnic a seznamy naměřených hodnot jsou textové údaje, jsou tedy tisknuty na zařízení, zvoleném jako Textový výstup (viz výše).

Seznamy se tisknou pomocí dialogového okna, vyvolaného příkazem Soubor->Tisk.

V dialogovém okně je zobrazen název souboru (před vyvoláním příkazu pro tisk musí být některé okno tohoto souboru zvoleno jako aktivní), aktuální nastavení okrajů a předpokládaný počet stránek.

Nastavení okrajů

Před tiskem můžete nastavit okraje papíru (v milimetrech).

	Důležité
	Při nastavení příliš velkých okrajů se výstup na papír nemusí vejít, a v takovém případě může mít neočekávaný vzhled (překryté texty, apod.).

Přejete-li si spustit systém GROMA tak, aby podporoval příslušný CAD systém, je třeba program GROMA spustit s parametrem -parent=nazev na příkazové řádce.

Pro systém IntelliCAD je tedy třeba použít parametr -parent=IntelliCAD, pro systém DesignCAD parametr -parent=DesignCAD.

Atributy, které budou použity pro přenos bodů do výkresu, lze nastavit v dialogovém okně Soubor->CAD nastavení. Podrobněji je toto nastavení popsáno v referenční příručce.

Pomocí tohoto příkazu můžete založit nový soubor. Po vyvolání příkazu je zobrazeno dialogové okno, v němž si můžete zvolit typ souboru, který chcete založit (seznam souřadnic, seznam měření, protokol, textový soubor nebo projekt). Po potvrzení volby je zobrazeno prázdné datové okno příslušného typu. Okno je označeno názvem Nepojmenovaný a pořadovým číslem dočasného souboru. Chcete-li soubor zachovat, uložte jej příkazem Soubor->Ulož jako, jinak bude po zavření automaticky zrušen (program vás při zavírání souboru na tuto skutečnost upozorní).

Tento příkaz slouží k otevření nového souboru, nebo k otevření nového okna souboru, který je již otevřen. Po jeho vyvolání se objeví dialogové okno pro volbu souboru.

Před volbou jména souboru musíte nejprve nastavit typ souboru (v levé spodní části okna). Soubory ve vnitřním formátu programu GROMA (.crd, .mes, .pic, .bmp, .prj) jsou přímo otevřeny, ostatní soubory program nejprve importuje do vnitřního formátu, a teprve potom vzniklý soubor otevře. Z toho vyplývá, že veškeré změny v souboru provedené se ukládají do souboru ve vnitřním formátu, zatímco původní soubor zůstává beze změny. V seznamu můžete v případě souborů ve vnitřním formátu systému GROMA označit více souborů pomocí kláves <Shift> a <Ctrl>.

Importujete-li seznam měření nebo seznam souřadnic z formátu zápisníku, musíte nejprve nastavit v dialogovém okně Soubor->Nastavení->Záznamník typ záznamníku a formátu, se kterým pracujete. Seznam typů souborů v dialogovém okně pro otevření souboru obsahuje položky pro import měření, které se mění podle právě nastaveného typu záznamníku.

Pomocí tohoto společného dialogového okna můžete otevírat také uložené výpočty (polygonové pořady, výměry, kontrolní oměrné, transformační klíč), i soubory z rozšiřujících modulů (vyrovnání sítě, trasa komunikace, geometrické plány).

Příkaz slouží k uložení textového souboru, protokolu nebo projektu na disk. Pro ostatní typy souborů není tento příkaz aktivní, protože se tyto soubory zapisují na disk automaticky po každé změně.

Příkaz slouží k uložení souboru pod jiným jménem, případně v jiném formátu. Lze použít pouze u seznamů, tj. souřadnicového souboru a souboru s naměřenými daty, protokolů a textových souborů.

Chcete-li do souboru zapsat pouze vybrané údaje, zvolte položku Uložit body: Označené Program potom do výsledného souboru zapíše pouze ty položky, které jsou v aktuálním souboru označeny.

Tímto příkazem lze zavřít najednou všechny otevřené soubory (a všechna otevřená okna).

Program provede kompresi datového souboru. Při kompresi jsou ze souboru vypuštěny všechny smazané položky a ostatní položky jsou uloženy setříděné, což může výrazně zrychlit případné příští indexování. Původní soubor je uložen jako záložní (souřadnicový s příponou .~cr, soubor s měřenými daty s příponou .~me).

Program vytvoří k datovému souboru nový indexový soubor. Za normálních okolností není třeba indexový soubor tímto způsobem tvořit, program se o jeho aktualizaci stará sám. Tento příkaz použijte pouze máte-li důvod se domnívat, že informace, které vidíte na obrazovce, nesouhlasí se skutečnými údaji v datovém souboru.

Tento příkaz vyvolá dialogové okno, které obsahuje informace o aktuálním souboru (počet položek, datum vytvoření, atd.). Zde můžete definovat až 32znakový popis souboru, který je zobrazován v dialogovém okně při otevírání souboru.

Informace můžete nastavit pro seznamy souřadnic a seznamy naměřených hodnot.

Při práci s více seznamy souřadnic najednou je vhodné mít jeden z nich označen jako aktivní. Není-li nastavena volba hledání bodů ve všech otevřených souborech (Soubor->Nastavení->Prostředí), jsou body vyhledávány pouze v aktivním seznamu souřadnic. Některé výpočetní úlohy (např. polární metoda) do aktivního seznamu souřadnic automaticky ukládají všechny vypočtené body.

Po tomto příkazu je zobrazeno dialogové okno se záložkami, pomocí něhož lze konfigurovat systém GROMA. Jednotlivé položky tohoto nastavení jsou popsány dále (dialogové okno Nastavení).

Po tomto příkazu je zobrazeno dialogové okno pro manipulaci s konfiguracemi. Pomocí něho lze vytvářet a mazat soubory s konfiguracemi a vybírat aktivní konfiguraci.

Po tomto příkazu je zobrazeno dialogové okno, které slouží pro nastavení atributů zobrazení bodů při propojení s některým CAD systémem (DesignCAD, IntelliCAD).

Okno obsahuje seznam konfigurací, z něhož lze volit pouhým ukázáním na příslušnou položku. Chcete-li do seznamu přidat další konfiguraci, vyplňte v dialogovém okně všechny atributy pro jednotlivé složky bodu (bod, předčíslí, číslo, výška, kód). Zaškrtněte ty položky, které mají být do výkresu při přenesení bodu zaznamenány. U číselných údajů můžete nastavit také počet znaků, počet desetinných míst a další volby. Po zadání názvu konfigurace stisknutí tlačítka (Přidat) bude konfigurace přidána do seznamu.

Umožňuje vytisknout seznam souřadnic nebo vykreslit obrázek na plotteru. Před zahájením tisku musíte nejprve zvolit příslušné výstupní zařízení.

Po vyvolání tohoto příkazu se objeví dialogové okno, jehož podoba se liší v závislosti na typu okna, které chcete vytisknout.

Před tiskem (kreslením) musíte nejprve nastavit výstupní zařízení. V programu se nastavuje zvlášť zařízení pro textový výstup, na němž budou tisknuty seznamy (obvykle tiskárna), a zařízení pro grafický výstup, na němž bude vykreslována grafika (obvykle plotter).

Tento příkaz zobrazí dialogové okno pro výběr obou zařízení, z něhož je možno nastavit i jejich konfiguraci (pokud to příslušné drivery umožňují).

Tento příkaz zobrazí dialogové okno s lokálním protokolem z posledního výpočtu. Příkaz je ekvivalentní stisknutí tlačítka (Protokol) v kterémkoli výpočetním okně.

Dialogové okno s lokálním protokolem je nemodální, může být tedy stále otevřené. Je-li během výpočtu otevřené, změny v lokálním protokolu se v něm zobrazují okamžitě.

Chcete-li lokální protokol uložit do celkového protokolu, stiskněte tlačítko (Uložit).

Pomocí tohoto příkazu můžete uložit lokální protokol aniž byste museli otevírat dialogové okno lokálního protokolu. Tento způsob ukládání je poněkud rychlejší, a s výhodou jej můžete použít i v případě, že je lokální protokol větší, než lze zobrazit ve standardním editačním okně (omezení Windows 95 - v takovém případě nemůže být dialogové okno s lokálním protokolem zobrazeno).

Tento příkaz ukončí práci s programem GROMA. Před ukončením jsou zapsány všechny indexové soubory, a do inicializačního souboru jsou uloženy informace o otevřených oknech, takže jsou při příštím spuštění programu všechna okna opět automaticky otevřena a umístěna na obrazovce tak, jak byla umístěna při ukončení programu.

Pod touto záložkou lze nastavit různé parametry pro práci programu. Údaje jsou organizovány do logických skupin.

Pořadí souřadnic:

Můžete zvolit pořadí, v jakém mají být zobrazovány a zadávány souřadnice X a Y v seznamech a v dialogových oknech. Tato volba nemá vliv na ukládání seznamů souřadnic do textových souborů, tam je pořadí dáno použitým předpisem formátu.

	Důležité
	Změna nastavení pořadí souřadnic se projeví až po ukončení programu a jeho opětovném spuštění.

Zde jsou shromážděna všechna nastavení týkající se výpočtů.

Pod touto záložkou můžete definovat implicitní předčíslí a souřadnicové redukce.

V tomto dialogovém okně musíte nastavit typ použitého záznamníku a další údaje.

Tento příkaz slouží pro definici teodolitů, jejich přístrojových chyb a tolerancí.

Střední chyby:

Zde zadejte odhad střední chyby měřeného směru v jedné poloze dalekohledu a odhad střední chyby měřené délky.

	Důležité
	Apriorní střední chyby udávané výrobci strojů se mohou vztahovat na některé speciální situace, pro běžné měřené jsou často příliš optimistické. Před zadáním se tedy pokud možno přesvědčte o jejich reálnosti.

Kolimační chyba:

Zde nastavte skutečnou kolimační chybu teodolitu a tolerance pro její testování. Jestliže program při zpracování zápisníku narazí na měření v obou polohách, určí z nich velikost kolimační chyby a porovná ji s nastavenou hodnotou. Překročí-li rozdíl nastavené a vypočtené chyby hodnotu nastavenou jako Chybný, v protokolu je měření v protokolu označeno za chybné a výpočet vyrovnaného měření neproběhne. Překročí-li rozdíl hodnotu nastavenou jako Podezřelý, výpočet proběhne, ale směry jsou v protokolu označeny jako podezřelé.

Program porovnává s tolerancemi rozdíl nastavené a vypočtené kolimační chyby, nikoli celou vypočtenou chybu. Skutečná kolimační chyba tedy může mít libovolnou hodnotu, a není třeba nastavovat tolerance s ohledem na její velikost.

	Důležité
	Nastavená hodnota kolimační chyby není používána pro opravu měření, ale pouze pro testování tolerancí. Při výpočtu zápisníku je skutečná kolimační chyba odstraněna použitím měření v I. i II. poloze dalekohledu.

Indexová chyba:

Zde nastavte skutečnou indexovou chybu teodolitu a tolerance pro její testování. Jestliže program při zpracování zápisníku narazí na měření v obou polohách, určí z nich velikost indexové chyby a porovná ji s nastavenou hodnotou. Překročí-li rozdíl nastavené a vypočtené chyby hodnotu nastavenou jako Chybný, v protokolu je měření v protokolu označeno za chybné a výpočet vyrovnaného měření neproběhne. Překročí-li rozdíl hodnotu nastavenou jako Podezřelý, výpočet proběhne, ale měření jsou v protokolu označeny jako podezřelá.

Program porovnává s tolerancemi rozdíl nastavené a vypočtené indexové chyby, nikoli celou vypočtenou chybu. Skutečná indexová chyba tedy může mít libovolnou hodnotu, a není třeba nastavovat tolerance s ohledem na její velikost.

	Důležité
	Nastavená hodnota indexové chyby je použita pouze při hromadné opravě indexové chyby. Při výpočtu vyrovnaných měření z měření v I. a II. poloze je použita pouze pro testování tolerancí, při výpočtu vyrovnaného měření je skutečná indexová chyba odstraněna použitím měření v I. i II. poloze dalekohledu.

V tomto dialogovém okně se nastavují parametry týkající se kódování bodů.

Pod touto záložkou můžete nastavit některé parametry pro práci s protokoly.

Kódová stránka:

Program GROMA pracuje s protokolem v kódování Windows Latin-2 (kódová stránka 1250), stejně jako Windows CZ. Do textového souboru však můžete protokol ukládat i v jiném kódování, což může být výhodné pro další zpracování protokolu, např. textovým editorem. Při čtení je protokol automaticky převeden zpět do kódování Windows Latin-2. Program nabízí tyto kódové stránky:

• 437 DOS Standard IBM,

• 850 DOS Kamenický (KEYBCS2),

• 852 DOS Latin-2,

• 1250 Windows Latin-2

	Varování
	Překódování do kódové stránky 437 je nevratné, protože jsou při zápisu všechny české znaky převedeny na ekvivalenty bez diakritických znamének. Po příštím otevření soubor s protokolem obsahuje pouze standardní ASCII znaky.

Pod touto záložkou se zadávají parametry pro vstup a výstup hodnot (jednotky, počet desetinných míst, apod.)

Pod touto záložkou můžete definovat nebo editovat vstupní/výstupní formát souřadnic pro zapisování a čtení z textového souboru. Postup při definování vstupního/výstupního formátu je podrobně popsán v příloze.

Obdobně jako u souřadnic je zde možno definovat nebo editovat vstupní/výstupní formát naměřených hodnot pro zapisování a čtení z textového souboru. Postup při definování vstupního/výstupního formátu je podrobně popsán v příloze.

Zde můžete nastavit parametry pro zápis grafického souboru do souboru formátu DXF. Do souboru DXF jsou zapsány elementy v závislosti na nastavených parametrech zobrazení. Elementy, které jsou uloženy ve vypnutých vrstvách (tj. elementy, které v aktivním okně nejsou vidět), nebudou do souboru DXF uloženy.

Tímto příkazem můžete zavřít aktuální okno. Jedná-li se o seznam souřadnic nebo seznam naměřených hodnot, a je-li toto okno poslední otevřené okno příslušného seznamu, program automaticky zapíše na disk i aktualizovaný indexový soubor.

Okna budou na obrazovce uspořádána tak, aby se nepřekrývala, tj. budou naskládána horizontálně nebo vertikálně vedle sebe.

Okna budou uspořádána přes sebe tak, aby byl z každého okna viditelný alespoň jeden roh.

Jsou-li některá okna minimalizována, tj. zobrazena jako ikony na pracovní ploše programu, můžete je tímto příkazem urovnat podél jejího spodního okraje.

Aby byl tento příkaz funkční, musí být jedna z ikon zvolena jako aktivní okno.

V tomto dialogovém okně můžete nastavit různé parametry pro zobrazení údajů. Možnosti nastavení závisí na typu okna:

Pomocí tohoto příkazu můžete vrátit zpět poslední operaci v seznamu souřadnic nebo seznamu měření.

Příkaz slouží pro přenesení údajů ze seznamu do schránky (data jsou v seznamu vymazána). Není-li v seznamu nic označeno, program přenese aktuální položku (položku, na níž je právě kurzor). Jsou-li některé položky označeny, program přenese je.

Tento příkaz pracuje stejně, jako příkaz Přenes, pouze s tím rozdílem, že jsou údaje pouze zkopírovány (v seznamu zůstávají).

Tímto příkazem můžete do seznamu vložit data ze schránky. V seznamu souřadnic jsou body zařazeny podle čísel. V seznamu měření jsou přidány před položku označenou kurzorem.

Tento příkaz slouží k vymazání zvolené položky nebo označených položek ze seznamu.

Tímto příkazem můžete přidávat soubory do aktivního projektu. Po vyvolání příkazu je zobrazeno dialogové okno, v němž jsou zobrazeny názvy všech otevřených souborů, které nejsou zahrnuty do projektu. V něm můžete označit jeden nebo více souborů, které budou po stisknutí tlačítka (OK) přidány do projektu.

Seznamy souřadnic a seznamy měření můžete do projektu přidat i pouhým přetažením myší.

Tímto příkazem můžete odebrat soubor z aktivního projektu. Soubor nejprve označte v okně s projektem.

Soubor bude pouze vypuštěn z projektu, na disku zůstane beze změny.

Tímto příkazem můžete otevřít soubor z aktivního projektu. Soubor nejprve označte v okně s projektem.

Soubor můžete otevřít také dvojitým kliknutím na jeho název v okně s projektem.

V tomto dialogovém okně můžete nastavit první řádek hlavičky tisku pro seznamy souřadnic a seznamy měření.

Tímto příkazem lze přidávat položky do seznamů souřadnic a seznamů naměřených hodnot. Po jeho vyvolání program zobrazí příslušné editační okno, v němž můžete definovat potřebné hodnoty.

Tento příkaz maže položky ze seznamů. Jsou-li v seznamu některé položky označeny, program smaže je. Nejsou-li žádné položky označeny, program smaže tu položku, na níž je umístěn kurzor.

Po vyvolání tohoto příkazu se zobrazí dialogové okno pro editaci položky, na níž je zobrazen kurzor. Editaci lze vyvolat i dvojitým kliknutím myší na libovolnou položku seznamu.

Po vyvolání tohoto příkazu se zobrazí v levém dolním rohu obrazovky malé dialogové okno pro vyhledávání položky. Píšete-li v něm číslo bodu, resp. editujete-li jej, program automaticky umisťuje kurzor na první nalezený bod daného čísla. Chcete-li nalézt další bod daného čísla, stiskněte klávesu <Šipka Dolů>.

Po této volbě program zobrazí dialogové okno, které slouží k označování položek v seznamu podle zadaných kritérií.

Můžete si zvolit, zda mají být položky, které kritériím vyhovují, přidány k dříve označeným, odebrány od dříve označených, či zda se jedná o nové označování.

Způsob označování je podrobně popsán v uživatelské příručce.

Po vyvolání tohoto příkazu se zobrazí dialogové okno, které vám umožní provádět hromadné změny v seznamech souřadnic i měření. Pomocí tohoto okna můžete měnit předčíslí bodů, nastavovat kód bodů, přičítat a odečítat konstanty od jednotlivých údajů, násobit nebo dělit jednotlivé údaje konstantou, atd.

Podrobně je hromadná změna popsána v uživatelské příručce.

Tímto příkazem vyvoláte nemodální dialogové okno, pomocí něhož můžete přečíslovat seznam souřadnic nebo seznam měření. Zadáte vstupní soubor, při přečíslování souřadnic i výstupní soubor (souřadnice lze přečíslovat pouze do nového souboru), předčíslí a počáteční číslo. Pro seznam měření můžete zvolit, zda chcete přečíslovat i orientace, případně stanoviska. Po stisknutí tlačítka (Přečíslovat) budou body přečíslovány a bude zobrazen protokol o přečíslování.

Postup při přečíslování je podrobně popsán v uživatelské příručce.

Pomocí tohoto příkazu můžete do datového souboru na místo kódů přenést popisy podle nastavené kódovací tabulky (popisy, které jsou zobrazeny na obrazovce). Při ukládání budou popisy oříznuty na maximální délku 20 znaků.

Při mazání program v datovém souboru jednotlivé položky označí jako smazané, ale fyzicky data v souboru zůstávají. Odstraněny jsou až při kompresi souboru. Pokud tedy některé položky smažete, a později je potřebujete opět obnovit, a nemůžete použít funkci Krok zpět (soubor byl mezitím uzavřen, indexován, apod.), můžete použít tuto funkci. Položky jsou obnoveny vždy do nového souboru, který je automaticky vytvořen (při obnově obvykle vzniknou nekonzistentní data - duplicitní body, měřené body bez hlavičky stanoviska, apod.). Z tohoto souboru můžete potřebné údaje zkopírovat do kteréhokoli souboru.

Tímto příkazem vypíšete seznam souřadnic do protokolu. Jsou-li v seznamu označeny některé položky, jsou do protokolu uloženy pouze ony, jinak je vypsán celý seznam souřadnic. Souřadnice lze do protokolu zapsat i pomocí schránky (do hlavního okna s protokolem) nebo přetažením myší (do dialogového okna s lokálním protokolem).

Po vyvolání tohoto příkazu se otevře okno s grafickou reprezentací příslušného souřadnicového souboru. Jestliže grafický soubor .pic již existuje, je automaticky otevřen. Neexistuje-li, program vás na tuto skutečnost upozorní, a dotáže se, má-li jej vytvořit.

Tímto příkazem otevřete dialogové okno, které slouží k roztřídění aktivního seznamu souřadnic do souborů podle mapových listů. Můžete zde zadat měřítko mapových listů a zvolit, zda generované názvy souborů mohou být dlouhé, nebo zda se musí jednat o klasické osmiznakové názvy. Můžete nastavit i další volby, tedy zda se mají vytvořené soubory automaticky otevřít, a zda mají být případné existující staré soubory přepsány bez upozornění. Po stisknutí tlačítka (Použít) je aktualizován seznam použitých mapových listů, po stisknutí tlačítka (Roztřídit) jsou soubory se souřadnicemi zapsány na disk.

Po vyvolání této funkce je zobrazeno dialogové okno, které slouží ke statistickému porovnání dvou seznamů souřadnic. Test je proveden podle vztahů popsaných ve vyhlášce číslo 190/1996 Sb. Nejprve jsou vypočteny souřadnicové rozdíly

dx = x_m - x_k, dy = y_m - y_k,

kde x_m, y_m jsou souřadnice z testovaného souboru a x_k, y_k jsou souřadnice z referenčního souboru.

Z těchto rozdílů je vypočtena polohová odchylka

dp = (dx² + dy²)^1/2

a směrník polohové odchylky.

Dále je vypočtena střední odchylka v poloze dle vztahu

u_p = [0.5 (dx² + dy²)]^1/2

Pro celý zpracovávaný soubor jsou spočteny střední chyby souřadnic

s_x = [suma(dx²/(k . N))]^1/2, s_y = [suma(dy²/(k . N))]^1/2,

kde koeficient k může nabývat hodnot

Výběrová střední souřadnicová chyba

S_xy = (0.5 (s_x² + s_y²))^1/2

V závěrečné statistice je mimo jiné údaje zapsáno, kolik procent bodů mělo uxy menší než je požadovaná U_xy, (má být alespoň 60%) u kolika procent bodů byla u_xy v intervalu (U_xy, 2U_xy> a u kolika procent bodů byla 2U_xy překročena.

Po zadání tohoto příkazu bude zkontrolován aktuální seznam souřadnic, zda neobsahuje duplicitní čísla bodů. Výsledek testu s případným seznamem duplicit je zapsán do protokolu. Tento test je automaticky proveden i při indexování souboru.

Po zadání tohoto příkazu bude zkontrolována posloupnost číslování bodů seznamu. Do protokolu bude zapsán seznam souvislých bloků čísel.

Tento příkaz zobrazí dialogové okno, které slouží k vyhledání, případně odstranění bodů, které mají různá čísla, ale totožné nebo blízké souřadnice.

V okně se zadá název testovaného souboru a tolerance (mezní rozdíl v souřadnici), která určuje, kdy mají být body považovány za totožné.

Pokud zapnete volbu Pouze do protokolu, program zapíše seznam identických bodů do protokolu, ale testovaný soubor ponechá beze změny. Je-li tato volba vypnuta, program v závislosti na nastavení jeden z identických bodů ze seznamu odstraní. Můžete zvolit, zda má v seznamu zůstat bod s nižším číslem, nebo s nižším předčíslím.

Zapnete-li volbu Ignorovat výšku, bude program identitu posuzovat pouze podle souřadnic X a Y, souřadnici Z bude při testu ignorovat.

Tento příkaz slouží k dávkovému zaokrouhlení souřadnic ve zvoleném seznamu. Můžete zvolit, které souřadnice si přejete zaokrouhlit, a na kolik desetinných míst. Zaokrouhlit můžete celý seznam nebo pouze označené položky.

Toto dialogové okno slouží k práci s dvojími souřadnicemi v seznamech.

V oblasti Soubory je třeba zadat základní souřadnicový soubor a pro některé funkce také doplňkový soubor. Soubory se vybírají přetažením myší do příslušného okénka nebo po stisknutí tlačítka (...).

Pokud některé z údajů, zobrazovaných v seznamech, nepoužíváte (např. typ bodu, výška, apod.), můžete pomocí tohoto příkazu příslušné sloupce vypnout. Volbu lze vyvolat i kliknutím pravým tlačítkem myši na záhlaví seznamu (tj. nikoli na barevné záhlaví s názvem souboru, ale na první řádek s hlavičkami sloupců). Nastavení zobrazených údajů je respektováno i při tiskových výstupech.

Pomocí tohoto příkazu můžete provést kompletní zpracování zápisníku, včetně zpracování měření v obou polohách dalekohledu, zpracování opakovaných měření, redukce směrů, zpracování obousměrně měřených délek, oprav přístrojových chyb, oprav refrakce a výpočtu převýšení. Zapnete-li volbu Pouze do protokolu, je vytvořen pouze protokol a změny v seznamu měření nejsou provedeny.

Podrobně je zpracování zápisníku popsáno v uživatelské příručce.

Po zadání tohoto příkazu je zobrazeno dialogové okno, které umožňuje spojit opakovaná měření na jednom stanovisku. Měření lze spojit pouze v případě, že obsahují alespoň jeden společný směr, přes který mohou být obě osnovy směrů spojeny.

Nejprve program setřídí celý soubor podle stanovisek. Potom jej prochází a vyhledává opakovaná stanoviska. Jestliže takováto stanoviska nalezne, zobrazí seznam společných vodorovných směrů s opravami. Z tohoto seznamu můžete jednotlivé směry vypouštět pomocí tlačítka (Ubrat). Po stisknutí tlačítka (OK) program vypočte posun obou osnov, osnovy spojí a všechny směry měřené na druhém bodě o posun opraví.

	Důležité
	Je-li v obou měřeních uvedena výška stroje, lze osnovy spojit pouze v případě, že jsou obě výšky stroje totožné. Jsou-li rozdílné, můžete pro jejich ztotožnění použít volbu Redukovat převýšení na spojnici stabilizačních značek při zpracování zápisníku.

Pomocí tohoto dialogového okna můžete hromadně označit orientace. V dialogovém okně můžete nastavit kritéria, pomocí nichž jsou orientace identifikovány.

Podrobně je označení orientací popsáno v uživatelské příručce.

Pomocí tohoto příkazu můžete setřídit seznam měření.

Pomocí tohoto příkazu můžete k otevřenému seznamu měření připojit další seznam měření.

Soubor měření bude připojen na konec původního souboru.

Pokud některé z údajů, zobrazovaných v seznamech, nepoužíváte (např. zenitový úhel, výška signálu, apod.), můžete pomocí tohoto příkazu příslušné sloupce vypnout. Volbu lze vyvolat i kliknutím pravým tlačítkem myši na záhlaví seznamu (tj. nikoli na barevné záhlaví s názvem souboru, ale na první řádek s hlavičkami sloupců). Nastavení zobrazených údajů je respektováno i při tiskových výstupech.

V tomto okně můžete navíc zvolit podrobnost zobrazení seznamů měření:

Tímto způsobem se mění typ zobrazení pro celý soubor. Pro jednotlivá stanoviska lze zobrazení měnit kliknutím myší na ikonu zobrazenou v levé části seznamu na řádku s hlavičkou stanoviska.

V tomto dialogovém okně se nastavují atributy kresby (zapnuté vrstvy, fonty, atd.).

Měřítko zobrazení je upraveno tak, aby byl plán v okně viditelný celý najednou.

Měřítko zobrazení j 1.5x zvětšeno.

Měřítko zobrazení j 1.5x zmenšeno.

Aktuální okno je překresleno.

Obsah ohrady je zvětšen na celou plochu okna. Jestliže ohrada ještě nebyla vytvořena, můžete ji po vyvolání tohoto příkazu umístit. Nastavte kurzor na jeden roh požadované ohrady, stiskněte levé tlačítko myši, podržte jej a přejeďte na druhý roh. Tam levé tlačítko myši uvolněte.

Tímto příkazem zrušíte předchozí režim (kreslení, mazání elementů, apod.). Režim výběru elementů je vhodný pro ukazování bodů pro výpočetní dialogová okna.

Po této volbě je (není-li označen žádný element) zobrazen kurzor s otazníkem. Když pomocí levého nebo prostředního tlačítka myši označíte element, který chcete smazat, změní se kurzor myši. Chcete-li element skutečně smazat, stiskněte levé tlačítko myši. Nechcete-li jej smazat, stiskněte pravé tlačítko.

Spojovat můžete pouze již existující body, konec čáry nemůžete umístit mimo bod. Nemusíte mít tedy obavy o správné "chycení na bod", program jiné umístění čar neumožňuje. Po chycení na bod program začne kreslit čáru od bodu k okamžité pozici kurzoru. Při pohybu kurzorem se čára automaticky mění. Umístíte ji chycením na koncový bod, kreslení ukončíte stisknutím pravého tlačítka myši.

Příkaz slouží k umisťování "ohrady" (obdélníkového rámečku), která slouží k výstupu na plotter.

Zapnete-li odečítání souřadnic, program při pohybu kurzorem myši nad plánem automaticky vypisuje jeho souřadnice.

Po zvolení tohoto příkazu program zobrazí dialogové okno, v němž můžete definovat transformační klíč pro převod grafických souřadnic do zvolené soustavy.

Dialogové okno se ovládá stejným způsobem, jako výpočetní okna. Podrobný postup určení transformačního klíče je popsán v uživatelské příručce.

Po zvolení tohoto příkazu program zobrazí dialogové okno, pomocí něhož můžete odečítat souřadnice bodů ve vámi zvolené souřadnicové soustavě. Před zahájením digitalizace musíte nejprve určit transformační klíč.

Dialogové okno se ovládá stejným způsobem, jako výpočetní okna. Podrobný postup digitalizace je popsán v uživatelské příručce.

Systém GROMA lze instalovat z libovolné síťové stanice nebo serveru na kterýkoli sdílený disk. Instalační program neukládá žádné informace do registry ani do systému Windows. Jediná úprava na stanici, z níž je GROMA instalována, je vytvoření položky ve Start menu.

Při instalaci lze použít standardní označení cesty pomocí namapovaného síťového disku označeného písmenem jednotky, stejně jako standardní UNC cesty (definice pomocí názvu síťového serveru, např. \\server\c\Groma7).

Vzhledem k tomu, že si GROMA neukládá žádné informace do registry ani do systému Windows, lze odinstalaci provést pouhým smazáním adresáře s programem GROMA.

Systém GROMA lze spouštět z kterékoli stanice v síti, z níž je přístupný sdílený adresář, v němž je GROMA instalována. Při spouštění lze použít standardní označení cesty pomocí namapovaného síťového disku označeného písmenem jednotky (např. x:\Groma7\groma.exe), stejně jako standardní UNC cesty (definice pomocí názvu síťového serveru, např. \\server\c\Groma7\groma.exe).

Jediná úprava, kterou je vhodné provést na stanicích, odkud má být GROMA spouštěna, je vytvoření ikony, případně položky v nabídce Start.

Systém GROMA si veškerá nastavení ukládá do textového konfiguračního souboru. Konfigurační soubor je umístěn na standardní místo dané typem operačního systému nebo lze jeho umístění definovat explicitně.

Vynucené umístění konfiguračního souboru

Pokud z nějakého důvodu nevyhovuje standardní umístění konfiguračního souboru, lze explicitně stanovit jiné umístění. Důvodem může být např. potřeba umístit konfigurační soubor na síťový disk do domovského adresáře uživatele, aby měl stejnou konfiguraci při přihlášení z libovolné stanice v síti. Umístění konfiguračního souboru lze nastavit dvěma způsoby:

Definice konfiguračního souboru pomocí parametru při spouštění

Umístění souboru lze nastavit pomocí parametru -u=nazevsouboruscestou. Tento parametr je třeba zadat v definici příkazové řádky ikony nebo záznamu v nabídce start. Parametry se oddělují alespoň jednou mezerou od názvu programu.

Obsahuje-li cesta ke konfiguračnímu souboru mezery, je třeba ji (nebo celý parametr) uzavřít do uvozovek (např. -u="nazev souboru s cestou a mezerami" nebo "-u=nazev souboru s cestou a mezerami")

Při definici cesty lze použít systémových proměnných nebo položek z registry. Názvy proměnných se uzavírají mezi znaky %%, položky registry do lomených závorek < a >. Tyto názvy budou nahrazeny příslušnými hodnotami.

	Poznámka
	Položky registry jsou brány z HKEY_CURRENT_USER.

Příklady:

c:\Groma7\Groma.exe -u=h:\Konfigurace\groma.ini

c:\Groma7\Groma.exe -u=%USERPREFS%\groma.ini

c:\Groma7\Groma.exe -u="<Software\Microsoft\Windows\CurrentVersion\Explorer\Shell Folders\Local Settings>\groma.ini"

Vynucené umístění konfiguračního souboru v souboru network.ini

Namísto parametru při spouštění lze umístění konfiguračního souboru definovat v souboru network.ini, který se nachází v adresáři systému GROMA. Výhoda tohoto způsobu nastavení spočívá v tom, že není třeba upravovat všechny ikony na všech počítačích v síti (soubor network.ini je společný pro celou instalaci). Další výhodou tohoto způsobu je to, že se nastavení vztahuje i na všechny rozšiřující moduly systému GROMA.

Vzhledem k tomu, že se toto nastavení vztahuje i na všechny moduly systému GROMA, které používají vlastní konfigurační soubory, lze tímto způsobem definovat pouze cestu ke konfiguračnímu souboru, nikoli jeho název (který je pro každou komponentu systému jiný).

Umístění souboru se definuje pomocí proměnné ConfigFilePath souboru network.ini. V této proměnné se zadává cesta, kam má být konfigurační soubor umístěn. Je lhostejno, zda je cesta ukončena zpětným lomítkem, nebo ne. K této cestě systém doplní konkrétní název konfiguračního souboru pro příslušnou komponentu.

Zásady použití systémových proměnných a položek z registry jsou shodné, jako při definici na příkazové řádce.

Před zahájením komunikace je třeba zkonfigurovat systém MicroStation tak, aby byl s programem GROMA schopen spolupracovat. Tato konfigurace se skládá ze tří částí:

MDL moduly systému GROMA si automaticky ukládají konfiguraci na disk. Konfigurační soubory mají název shodný s názvem modulu a příponu .UPF. Standardně jsou tyto soubory ukládány do adresáře, do něhož ukazuje proměnná systému MicroStation _USTN_USER (obvykle se jedná o adresář USTATION\CONFIG\USER\). Přejete-li si ukládat konfigurační soubory někam jinam (např. aby měl každý uživatel při víceuživatelské konfiguraci svoje nastavení), definujte v systému MicroStation proměnnou GROMA_USERPREFS a nastavte v ní cestu do požadovaného adresáře. Všechny konfigurace potom budou ukládány tam.

Jestliže byla správně provedena instalace a konfigurace podle předchozího odstavce, můžete systém GROMA spustit z MicroStation příkazem MDL LOAD GROMA. Tento příkaz můžete doplnit jako položku do menu nebo paletu systému MicroStation. Po vyvolání tohoto příkazu je zobrazeno malé komunikační okno systému MicroStation s názvem GROMA a je automaticky spuštěn systém GROMA, který se chová jako aplikace pro MicroStation (je stále navrchu, i když pracujete v systému MicroStation). Podle potřeby můžete hlavní okno programu GROMA zvětšit na celou obrazovku nebo minimalizovat na ikonu.

Systém PowerDraft bohužel neumožňuje spouštění externích aplikací, je tedy nutno spustit systém GROMA ve dvou krocích:

Po spuštění GROMA automaticky naváže komunikaci s modulem v systému PowerDraft. Dále se již vše chová stejně jako v systému MicroStation.